Hlídka

Mám rád, když autor své dílo doprovází komentářem. Je mi pak blízké nejen to, co napsal a jak, ale i co ho k tomu vedlo, jaké bylo jeho rozpoložení mysli, když „smočil brko“ a „myšlenku uvedl ve skutek“. Takový láskyplný vztah rodiče ke svému dítěti. Na povídce „Záchranná výprava“ je vidět, že patří mezi prvotiny. Je ještě taková syrová, trochu neučesaná, i „technické zpracování“ odpovídá době napsání, ale sama už je malým drahokamem s krásným koncem k zamyšlení. „Anděl strážný“ opět posouvá level Clarkova umu výše. Potřebuje člověk „vyšší ochranu“, protože sám na to nestačí? Má na to díky své nedokonalosti přistoupit, i za cenu pocitu či skutečné ztráty svobody? A je to opravdu ztráta svobody? Něco mezi sci-fi a politickou vizí sjednocené Evropy, což se tehdy mohlo zdát jako fantazie. A s čím máme díky některým omezencům problémy dosud. Možná opravdu potřebujeme zásah „odjinud“, aby se naše tvrdé palice dokázaly konečně sjednotit. „Mez pevnosti“ je takovou psychologickou sondou do nitra člověka, který se dostane do bezvýchodné situace, která může vyústit až ve smrt. Jeho, nebo toho druhého? Opravdu zajímavá povídka. Krátká, ale nádherná „Hlídka“, která je takovým literárním prequelem k „2001: Vesmírná odysea“. Lidstvo se „probudilo“, vyrazilo mimo svou rodnou hroudu, nastal kontakt. Toto jsou příběhy, které možná nepřekypují technickými popisy raket, krásami přírody objevených planet, ale mají duši plnou nadšení z toho ranného pionýrského objevování, kdy se kladou otázky: „Jsme ve vesmíru sami?“ nebo „Setkáme se tam nahoře s někým jiným?“, „A jací ti jiní jsou, a jací jsme vlastně my ve srovnání s nimi?“ či „Jaký bude první kontakt?“. Tyto povídky jsou aspoň pro mě nádherné tím filozofickým podtextem věčného se ptaní, přemýšlení a objevování. Těch „druhých“ i sebe sama. To fakt můžu, to miluji. „Jupiter V“ má skvělou atmosféru, jen ten závěr na mě byl trochu moc „odlehčený“. Ale proč ne? „Útočiště“ aneb každý má svůj velký sen, který chce jednou uskutečnit. Nijak strhující „Sluneční vítr“, ale i tak příjemné počtení. Škoda, že „Setkání s medúzou“ asi ani do budoucna takové nebude, ale v té době si autor mohl i na „nepříliš vzdáleny“ Jupiter umístit cokoliv. Na druhou stranu, kdo ví? Ani dnes mnoho věcí není prozkoumáno z míst, která jsou „skoro za humny“, a to uplynulo dalších 50 let. „Zpěvy vzdálené Země“ nehodnotím, je to jen taková kostra k něčemu většímu, ale i tak mi to přišlo dost komplikované.

- Záchranná výprava (Rescue Party) (1946) --- 80%
- Anděl strážný (Guardian Angel) (1950) --- 80%
- Mez pevnosti (Breaking Strain) (1949) --- 80%
- Hlídka (The Sentinel) (1951) --- 80%
- Jupiter V (Jupiter V) (1953) --- 80%
- Útočiště (Refugee) (1955) --- 60%
- Sluneční vítr (The Wind from the Sun) (1964) --- 80%
- Setkání s medúzou (A Meeting With Medusa) (1971) --- 80%
- Zpěvy vzdálené Země (The Songs of Distant Earth) (1981) --- 60%

Co se týká povídek mají všechny kromě „Útočiště“ vyrovnanou kvalitu. „Zpěvy vzdálené Země“ je synopse k filmu, takže to jako povídka moc nefunguje. ===80%

Moje první sci-fi kniha v životě a hned láska na první začtení. Zejména povídka Setkání s meduzou byla sepsána stylem, že bych si hned koupila lístek do první rakety, kdyby se nějaký prodával. Hlídka a Clarke jsou od té doby mými oblíbenci.

Až do "objevení" Strugackých a dalších u mne kdysi vládlo trio Bradbury-Clarke-Asimov. Hlídka byla pro mne jedna z prvních scifi. Některé povídky pro mne poněkud vyčichly, ale většině zůstala síla prvního čtení.