Proti pádu noci / Po pádu noci

Už je to nějaký ten pátek co jsem četl Město a hvězdy, které vděčí za svůj vznik právě tomuto románu, ale i tak se nejde díky tomu, jak mi prvně přečtená kniha uvízla v paměti, neubránit během čtení srovnávání. I když ve výsledku mají oba romány totožný příběh, tento je kvůli svému menšímu rozsahu uspěchanější a míň prokreslený a tak mi nedovolí jít výš jak na ===80%.

V tomto volném pokračování je poznat, že Clark je jen jeden a ne každý by se měl do jeho tvorby plést. Přes obrovské množství nových věcí, které sem autor vtahuje, nelze tento výtvor ve výsledku nazvat jinak, než technoblábolem. Chybí tu jakákoliv pevnější dějová linie, spíš se jedná o epizody protkané neustále na sebe vršenými novými a novými věcmi. Bez existence tohoto dílka, by se Clarkův svět úplně obešel. ===20%

Proti pádu noci je velmi zajímavý příběh z budoucnosti, který řeší odvěkou lidskou touhu poznávat spolu se stále populárnějším tématem, jímž je síla vůle a schopnost se vzepřít okolnostem. Clarke nepíše hloupé sci-fi plné krve a bezduchého cestování vesmírem, ale klade základní filozofické otázky do nového prostředí; a mistrně to zvládá i na malém prostoru, jako je Proti pádu noci. Po pádu noci je sice velmi pěkně myšlená poklona mistrovi, ale zůstává jen snahou; ta je z knihy skutečně cítit, ale tak nějak nepostačuje. Darwinistická myšlenka, která se pokračováním vine, je sice fascinující, ale jen do té doby, než přijde zcela předvídatelný konec, jenž ji celou smete ze stolu.

"Vrátí se. A já doufám, že v té době jich budeme hodni, ať se zatím stanou jakkoli velkými."

Proti pádu noci je moje asi vůbec nejoblíbenější kniha od Clarka; fantastický popis Alvinova odhodlání odhalit dávno zapomenuté...
P.S.: Po pádu noci netřeba vůbec číst.