Carmilla

Začnu třemi základními postřehy: Toto vůbec není špatná kniha. Ale v češtině jí škodí množství různě kvalitních a často krácených překladů. A také vytváření přehnaných očekávání.

Nejprve jsem si stáhl Rodokapsové vydání (Ivo Železný, 1992) a trápil jsem se s ním asi čtvrt roku. Zezačátku se to totiž táhlo jak týden před výplatou. Myslel jsem, že mě ty nekonečné popisy umoří (také jsem nezvládl přečíst víc než stránku v kuse). Ale jakmile se na scéně objevila Carmilla, tedy od třetí kapitoly, tak se to rozjelo a četlo se mi to mnohem snáz (pomalé tempo čtení začalo být spíše otázkou předchozího zvyku). Ovšem je pravda, že jsem nechápal, proč to má být erotická novela...

Pod vlivem zdejších komentářů naznačujících rozdílnou kvalitu různých překladů jsem si nakonec půjčil další vydání (Čas, 2011) a konečně pochopil tu slavnou otevřenost a „lesbické scény”. Pravda je taková, že celá erotičnost je obsažena v letmých náznacích a suchých konstatováních (ve stylu: „To odpoledne jsme se s Carmillou několikrát pomilovaly.”). V Rodokapsové verzi je prostě občas vynechána jedna věta (či dvě) obsahující jen letmou zmínku o nějakých něžnostech. Zbytek je otázkou překladu konkrétních výrazů (vroucný vs. vášnivý pohled, omámení vs. extáze apod.). I to stačí, aby Rodokapsová Carmilla ztratila punc erotické novely.
Ve své době to mohlo být převratné, ale dnes... nic moc. Ty krácené překlady vlastně mnoho nevynechávají, ale po velkém lákání v anotaci a předmluvě zákonitě přichází zklamání. Zvlášť když se z pár jemných náznaků romantické náklonosti překladem vyrobí náklonost spíše přátelská.
Doporučuji tedy vydání nakl. Čas z roku 2011. Připadá mi nejčitelnější, nejúplnější a předpokládám, že je i nejvěrnější originálu (překladatel v doslovu akorát píše, že se snažil potlačit „rozbujelou” popisnost originálu, což hodnotím jedině kladně).

Celkové hodnocení: Ivo Železný (a překladatel Tomáš Korbař) - tři *, Čas (a Josef „Pepson” Snětivý) - čtyři *.

Nakonec jsem si čtení Carmilly tedy užil. Jediné „trauma”, které si odnáším ze zdlouhavého čtení staršího překladu tak je fakt, že dlouho zůstávala v Právě čtu. Pokaždé když jsem ji tam ve svém profilu uviděl, mi totiž v hlavě naskočila parodie na Dobešovu Jarmilu: „Carmilla vždycky mi radila, abych pracovní dobu dodržel...”

No, já vám nevím... Pokud překladatel napíše, že se snažil potlačit přebujelou popisnost originálu, příliš nadšení to ve mě tedy nevyvolá... Udělat to někdo u Ivanhoea, tak nám zůstane příběh na zadní stránku Vlasty... U jednoho ze základních kamenů upírské literatury mě tento přístup docela vytáčí... Zatím hodnotit nijak nebudu, přečtu si nejprve nějaké starší vydání a pak teprve vynesu verdikt...

Tuhle krátkou upírskou novelku jsem četla už v knize Rej upírů, kterou uspořádal překladatel Tomáš Korbař, a už tam se mi zalíbila jako nesmírně tajemný a zvláštní příběh. Už předtím jsem narazila i na tohle samostatné vydání, a vždycky jsem si říkala, proč je to v erotických. Teď už asi vím proč. Jeví se mi to tak, že v původním překladu to muselo být potlačené, aby to vůbec mohlo vyjít - celkem mi to ani nevadí, zbylý důraz se dal klást na atmosféru a ta se provedla jak tam, tak tady, a to upíří příběhy zrovna moc nemiluju. Ale teď chápu, co tam chybělo a co tam muselo být, jak dokazuje doslov, stejně zajímavě pojatý. Zkrátka příjemné čtení s troškou toho mrazení v zádech ze záhady, občas prokládaným začervenáním se a trochu rychlejším bušením srdce.

PS: knihu jsem měla půjčenou z knihovny. Na její první straně je podpis autora i s věnováním, aby se nám Carmillino kousnutí líbilo. A tohle přede mnou tak dlouho schovávali ve skladu. Pche!

Četla jsem Carmillu v překladu pana Snětivého, který mi vyhovoval. Samozřejmě celý příběh je takový naivní a člověk ví, co přijde. Tohle je přesně ta kniha, kterou čtenář musí vnímat vzhledem k době, kdy byla napsána. Carmilla byla mnohem odvážnější než takový Dracula, který vyšel až o čtvrt století později. I přes naivitu a přímočarost se mi příběh líbil a jsem ráda, že jsem si knihu koupila.

Knihu lze zařadit do žánru gotická novela. Je prvním známým dílem, které spojuje prvky vampirismu a lesbické lásky. BRAM STOKER se nechal inspirovat touto knihou při psaní knihy Drakula. Pokud porovnám knihu Dracula s knihou Carmilla, tak více se mi líbila kniha Dracula, která byla mnohem propracovanější a napínavější. Knihu jsem četl několik dní. Také některé scény mi nahnaly strach. Carmilla je kniha na jedno odpoledne, taková jednohubka. Kniha se četla dobře, styl psaní se mi líbil, většinou jsem se nebál. :)

Překladatel Josef Pepson Snětivý v Doslovu uvádí: "S ohledem na dnešní čtenářky a čtenáře jsem si dovolil potlačit poněkud rozbujelou popisnost originálu a naopak zvýraznit detail či emoci tam, kde jsem to považoval za vhodné. Jinak ale před Vámi vyvstává Carmilla, tato nejslavnější vampýrka všech dob, v celé své původní kráse, byť v modernějších šatech."

Tak už to mám za sebou a nevím, nevím. U překladu dvousetletého textu bych nečekala věty typu "Už je v pohodě.". Chápu, že to mělo být "čitelnější" pro dnešního čtenáře, ale pokud se chystám na takto starou knížku, nepředpokládám snad, že by se postavy vyjadřovaly tak úplně dnešním způsobem.
Oproti Prstům ze záhrobí- taktéž upravené verzi, ovšem z devadesátých let- mi tato připadala mnohem horší. Jakž takž to zachraňuje nepochybná kvalita předlohy, jež je i přes překladatelův zásah znát. Ráda bych si konečně přečetla pouze přeloženou Carmillu- bez zásahů do děje a vyznění knihy. Nepochybuji o tom, že by si vysloužila o jednu, jednu a půl hvězdičky více.

Tak dvě hvězdičky za to, že se to četlo celkem svižně. Jinak je to ploché, nezajímavé a takové o ničem. Výrazové prostředky chudé, děj nijak zajímavý.

Četla jsem Carmillu, protože se jedná údajně o první novelu s upírskou tématikou, a převyprávění do zkratkovitého, moderního jazyka tento můj záměr celkem zkazilo...

zmodernizovaný jazyk klasické knihy? nevím, čí "geniální" to byl nápad, ale číst se to nedá... netuším, jaká je kniha v originále, ale tohle kazí všechno, co z ní mohlo udělat něco zajímavého

Je to prvotní román o upírovi - vampírovi !
A od té doby každé dílo je jen napodobenina.
Když si uvědomíte, v kterém roce byla kniha napsána, tak to muselo být pozdvižení :-)
I když je kniha kraťounká, ničím si nezavdá s Drákulou. Super.

Všem doporučuji přečíst si starší překlad (v knize Zelený děs)! Dočkáte se naprosto jiného příběhu, uchvacujícího a dechberoucího (s kouzelnou atmosférou!). Občas se k povídce vracím a pokaždé se začtu, jako bych ji četla poprvé. A nikdy si nechci připustit, že naposled! :)

Celkem zajímavý příběh, pokud máte rádi upíry. Ona gotická atmosféra z téhle knihy přímo dýchá. Upíři jsou zde vykreslení zcela klasickým způsobem. Spaní v rakvi, nesnášenlivost křesťanských obřadů apid. Zajímavé je, že jim příliš nevadí denní světlo.
Na hodně mistech je Carmilla zařazena žánrově mezi erotické romány, nicméně já s tímhle nesouhlasím. V době svého vzniku to nepochybně mohlo být pohoršující až revoluční psát otevřeně o lesbickém vztahu, ale žádné explicitní popisy určitě nečekejte. Jistý erotický náboj tam je, ale popis většinou končí něčím jako "milovaly jsme se dvakrát denně". Nevím, na kolik je to způsobeno překladem nebo "převyprávěním", ale erotickou knihu si představuji jinak.
Jednohubka na jeden večer, která není nikterak hluboká, ale přesně splnila očekávání, které jsem od gotické upířiny čekal. Nicméně z tématu se rozhodně dalo vytěžit výrazně více.

Dracula nebyl prvním románem o upírech. Dracula je "jen" nejznámějším románem o upírech. Tím prvním byla Carmilla, i když je to spíše povídka než román. Četl jsem překlad Josefa Voláka v knize Zelený děs a mě se ta povídka velice líbila. Byl jsem z ní doslova nadšen. Napínavý, gotický horor o tajuplné ženě, která se poté ukáže jako upírka. Líbily se mi ty detaily, které Le Fanu popisoval a i český Volákův překlad. Pro mě to bylo obrovské překvapení. Je jen škoda, že každý hovoří o Dráculovi, přičemž Carmilla by si zasloužila obdobnou slávu. [123. přečtení, 74. hodnocení, 14. komentář, 62%]

U Carmilly bude asi dost záležet na překladu. Já chytil takový, který dle slov vydavatele omezil popisování lesbických scéna naopak se věnoval emocím v jiných scénách. Je to paradox, když sám vydavatel vyzdvihuje Carmillu z historického hlediska právě tou otevřeností v lesbických vztazích. Každopádně je ale kniha zajímavá z pohledu jednoho z prvních upírských děl.

Do čtení Carmilly jsem se pustila z jediného důvodu, zajímalo mě, jak vypadá předloha/inspirace pro Draculu od Brama Stokera. Knížka se mi líbila, ale překlad na několika místech na můj vkus až moc odpovídal mluvě 21. století. Chápu, že je třeba jazyk díla přizpůsobit současnosti tak, aby čtenář vůbec věděl, co vlastně čte, ale všeho s mírou.

Kniha ve mně nezanechala žádný dojem. Příběh mě celkem nudil. A ani mi to nepřišlo štrašidelné. Za mně teda nic moc

Kniha která byla poprvé publikována v roce 1872, je krasné si přečíst i v dnešní době... Všem Doporučuji

Katastrofa. Po pár stránkách se nedalo jinak než rychločetbou. Chápu, že to v "moderním duchu přeložil a převyprávěl" majitel vydavatelství, díky němuž knížka vyšla, ale takhle vážně ne. Škoda toho. Zbytečně vydaná knížka. Ještěže mě to stálo jen 29 korun v Levných knihách.