Hyperion

Tak tohle bylo žrádlo. Hyperion s klidem mohu zařadit mezi top knihy, které jsem letos četl. Ocenit musím originalitu jednotlivých příběhů i čtivost, s jakou jsou naservírovány. Asi nejvíc na mě zapůsobily příběhy otce Hoyta a Sola Weintrauba (Solův příběh je noční můra všech rodičů). Simmonse zatím načteného nemám, ale jedno je jisté, my jsme spolu, hošánku, ještě neskončili.

A teď, abych sháněl dvojku.

Hyperion a já jsme si nepadli do noty. Místy to bylo utrpení. Asi jsem tohle sci-fi zkoušet neměl. Nevím, zda to nebyl omyl, ale nelituji toho. Jen mi přijde, že i když někdo píše nějaké dílo na pokračování, měla by každá část nějakým způsobem končit a něco uzavřít. Tohle mi tedy kniha nedopřála. Sice mi na polici pokračování leží, ale nemám sílu po tom sáhnout. Třeba časem vyhodnotím lépe, ale nyní se mi to tak nejeví...

Obsahuje spoiler Simmons je můj oblíbený spisovatel a Hyperion patří k tomu lepšímu, co napsal. Dobré sci-fi, a to Hyperion je, dokáže čtenáře přimět k tomu, aby se zamýšlel nad odvěkou otázkou po smyslu lidské existence.
Všechny příběhy byly zajímavé, já si oblíbila Básníka, protože mi připomíná postavy z románů Michela Houellebecqa - a pro toho já mám slabost. Básník ve čtenáři vyvolává ambivalentní pocity a pod jeho cynismem tuší bolest. Možná se mohl autor mírnit v některých až hyperbolických popisech jeho chování, občas to bylo na škodu.
Jinak nemám moc co vytknout, našla jsem jen jednu nesrovnalost - to, že má Kněz vrostlé kruciformy měl přece vědět jen Konzul, ale v závěru knihy je to všeobecně známá věc.
Rozhodně se těším na pokračování.

Nadšené recenze a prohlášení o srovnatelnosti s Dunou na obalu ve mě vzbudily velká očekávání. Naplnila se? Eufemismus. Kniha mě dostala a Simmons se trvale řadí do kategorie sázka na jistotu a pan spisovatel. Vše je tak nádherně vymyšleno, a přitom působí nerušivě, barevně, ale ani křiklavě, ani vybledle. Zkrátka parádní sci-fi plné filozofování, jak to mám rád, s třešničkou ve formě menšího děsu. Co se jeho týče, "Štír" (v originále Shrike) je opravdu frajer a moc mu fandím, ale ten překlad... Ten se mi prostě nelíbí, i když chápu, že mu nechtěli říkat Ťuhýk - jehož kontext ale teprve skutečně podtrhuje jeho povahu.
Poctu Johnu Keatsovi si člověk v češtině neužije, a Canterburske povídky, ani Dekameron jsem (já barbar) nečetl, takže tahle část šla bohužel mimo mě. Přesto se mi systém vyprávění příběhů na cestě moc moc líbil (a to na něj většinou brblám).

A teď k jednotlivým příběhům (z nichž většina by mohla fungvat i sama o sobě - a o to větší sílu mají jako součást něčeho většího):
1. knězův příběh se mi líbil. Strašně! Až neskutečně mi připomínal sci-fi povídky od GRRM. Myšlenka Bikurů super, finalní osud otce Durého dokonalý. Tento příběh by mohl být klidně samostatná sci-fi povídka s prvky hororu a teologie.
2. vojákův příběh mě ze začátku vůbec nezaujal, postupně jsem ale byl nucen názor přehodnotit. Závěr opět šílený. Super, i když jen o maličko slabší atmosfera než 1.
3. Martinův příběh má slabší pointu, nicméně barvité líčení událostí to více než kompenzuje.
Od 4. příběhu Sola jsem čekal nejmíň, ale dostal mě nejvíc. Chudák Rachel.
Od 5. Lamiina příběhu jsem si taky moc nesliboval, ale myšlenka kybrydů a společenství UI (btw docela dobrá na rok 89) mě zaujala.
6. konzulův příběh mě ze začátku šíleně nebavil (jako jediný). Každopádně respekt za plovoucí ostrovy a scénu s delfiny! Závěrečná pointa mě ale opět uzemnila (přestože se podle mě jedná o nejslabší příběh).

Všechny příběhy mají podobný průběh postupné gradace. Po začátku s někdy téměř nudným tempem následuje odhalení, které nenechá vydechnout, než se v šíleném finále dozvíme, co stojí za účastí na pouti jednotlivích vypravěčů. Některé mají navíc nádherně mrazivý závěr. Toto vyvrchlolení v každém příběhu, celkově tedy 6krát je na Hyperionu jedna těch nejlepších věcí. Kniha sice končí "uprostřed věty", ale aspoň se už o to víc těším na pokračování. Přesto se samotným "závěrem" spokojen rozhodně nejsem.
Bylo to zvláštní, ale chvílemi mi přišlo, že jsem 8. členem pouti za Štírem. Jsem naprosto spokojen. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a co jsem očekával... a vlastně víc.
Závěrem jen dodám, že templářská stromoloď mě naprosto zabila (a to už jsem "viděl" ve sci-fi hodně) a Větrnej vůz (ano, to je ta lodička na obalu) je sice povedená srandička, ale to už mi přišlo moc přestřelený.

PS: Vážně výýborný nerušivý překlad. Doslova smekám před Janem Pavlíkem! Tohle se totiž ve sci-fi (a popravdě i fantasy a hororové) literaturě u nás tak často nevidí! Věty krásně srozumitelné, a přitom zachovávající původní smysl i vazby, bravo! Dokonce i doslovně přeložené názvy znějí dobře a lze z nich snadno vyvodit originální myšlenka (sám Štír budiž nezbytnou výjimkou potvrzujíci pravidlo).