Námořník
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
1. kniha v sérii Maxmilián.
Český čtenář dostává do rukou možná završující dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného, vizi, v níž se Evropa nevydává liberální či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti. (Založil/a: icekafe)
O čom je kniha Námořník?
18. února 1853 je maďarským atentátníkem zavražděn mladý rakouský císař František Josef I. Na trůn je podle nástupnického práva povolán jeho mladší bratr Maxmilián, který slouží jako kapitán u námořnictva v Terstu. Maxmilián je bystrý, chytrý a již také zkušený světák, který procestoval kus Evropy, leccos prožil, je zvyklý jednat sám za sebe. Ve Vídni nemá žádné omezující vazby na bratrovu kamarilu neschopných patolízalů a rychle buduje svůj tajný kabinet, hledá schopné muže do posádky. Je tělem i duší námořník a říši řídí jako loď, která má cíl. Nastupuje právě na začátku Krymské války a musí obstát mezi mlýnskými kameny Ruska a Francie, později Pruska. Rakousko je ve špatné finanční situaci, jeho armáda je zaostalá, jeho národy jsou rozeštvány a rozjitřeny nedávnou revolucí, Svatá aliance se rozpadá a říše je považována za snadnou kořist. Udržet neutralitu však nestačí. Císař Ferdinand Maxmilián I. musí nabídnout něco jiného, než je dravý kapitalismus, liberalismus, socialismus či nacionalismus. Musí nabídnout vizi stability, která má perspektivu a je otevřená do budoucnosti. Jenže dějiny Evropy druhé poloviny 19. století pak budou poněkud jiné. A naše současnost také.Český čtenář dostává do rukou možná završující dílo Jana Drnka (*1960), pozoruhodného plzeňského autora alternativní i skutečné historie. Trilogie Maxmilián mapuje období našich dějin, o kterém nás ve škole mnoho nenaučili. Kromě napínavého čtení o jiné bitvě u Solferina či u Sadové, nabízí příběh druhorozeného, vizi, v níž se Evropa nevydává liberální či nacionalistickou cestou, ale cestou osvědčených civilizačních a absolutních hodnot. Drnek jasně ukazuje, že nejsme otroci předurčených dějin, že za dějiny neseme osobní zodpovědnost a také vinu. Nabízí dnešnímu rozpadajícímu se světu, kde všechno zklamalo, tu a tam nějaký ten staronový společenský konzervativní model a... Deklaraci závislosti. (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac
)
)





Co je ovšem chyba autora, je přílišné utápění v detailech na úkor běhu příběhu. Drnek i zde zabíhá do sáhodlouhých nadměrně detailních popisů sestav vojsk, čísel jednotek, jejich velitelů, sáhodlouhých politicko-historicko-ekonomické výkladů. Ty jsou navíc často několikrát opakovány pokaždé sice ústy jiné postavy, ale obsahově jde o totéž a jednou by to fakt stačilo. Nějakou dobu jsem to dával, ale posléze jsem tyhle pasáže prostě jen letmo prolétl nebo rovnou přeskakoval.
Navíc mi období druhé poloviny 19. století není příliš blízké, takže si ani takovou alternativu moc nevychutnám. Kouzlo alternativních ději je podle mě totiž v tom, že si čtenář může srovnat skutečnost s alternativou. Ale to je v tomto případě moje chyba. I přesto mě často do očí praštily nějaké faktické chyby či chyby z nepozornosti autora a redaktora, kdy je postava jednou hrabě po druhé vévoda a pak zase hrabě, kdy pluku velí podporučík, jak mohli vesničané na bojišti okrádat mrtvé, když byla celá oblast předtím důsledně zbavena civilního obyvatelstva, Palacký je Riegerovým zetěm místo naopak (nicméně fiktivní osudy známých osobností jako byli tito dva pánové či Tomáš Masaryk nebo Karel Havlíček byly docela zajímavé).
Bohužel jako u předchozích autorových knih byla odbytá redakční práce v nakladatelství, opět jsem potkával mnoho překlepů, věty měly často divný slovosled či vůbec byly divně postavené, až někdy nedávaly smysl. Vložené mapky jsou v podstatě nepoužitelné, v naprosté většině jde o dobové topografické mapy velmi zmenšené do takové míry, že detaily splývají a není na nich nic vidět, pomohly by aspoň nějaké popisky, kdyby tam tedy nějaké byly.
Suma sumárum jsem vlastně dostal, co jsem chtěl, takže budu s hvězdičkami malinko shovívavější, protože po předchozích knihách jsem věděl, co můžu čekat a toho se mi také dostalo.