Malí bohové

Velký bůh Om v těle malé želvy a novic Bruta s absolutní pamětí jsou výbornou ústřední dvojicí knihy, která si bere na paškál zaslepenost a nešvary církví s vtipem Pratchettovi vlastním.

"Jaká je tvoje první vzpomínka?"
"Udělalo se světlo a pak mě někdo plácnul."

Velký bůh Om v těle malé želvy a novic Bruta s absolutní pamětí jsou výbornou ústřední dvojicí knihy, která si bere na paškál zaslepenost a nešvary církví s vtipem Pratchettovi vlastním.

"Jaká je tvoje první vzpomínka?"
"Udělalo se světlo a pak mě někdo plácnul."

Om natáhl vrásčitý krk a upřel pohled na ptačí tělo nad sebou. Pak podle svého nejlepšího svědomí odhadl to správné místo, vnořil rohovité čelisti do hnědého peří mezi ptačíma nohama a silně, i když opatrně stiskl.
Orel zamrkal. V historii světa žádná želva něco podobného žádnému orlovi neudělala.
V jeho vědomí najednou zazněla jako malé stříbrné zvonky Omova slova.
"Nechtěli bychom si navzájem ublížit, že ne?"
Orel znovu zamrkal.
Orlové nikdy nebyli obdařeni zvláštní představivostí ani prozíravostí, kromě té nezbytné dávky, jež jim umožňovala odhadnout, co se stane, když pustí želvu z výšky na kamení. Náš orel si však poměrně rychle představil, co by se stalo, kdyby teď pustil poměrně těžkou želvu, která v čelistech svírala ten kousek jeho těla, který i on považoval za jeden z nejdůležitějších.
V očích se mu objevily slzy.

Celkem povedená parodie církve a náboženství. Určitě jedna z lepších Pratchettovek.

„Ale bylo to přece právě požití ovoce, co způsobilo, že vášně zaplavily svět.“
„Jediné, co kdy ovoce způsobilo, bylo nadýmání...“