Foucaultovo kyvadlo

Foucaultovo kyvadlo je vlastně beletristiká studie o templářích, zednářích, o kterých
se zmiňuje i Dan Brown v románu Šifra mistra Leonarda. Bezesporu s románem Jméno růže
patří mezi nejlepší romány součastnosti, které vás poučí a pobaví zároveň, romány, kdy
nevíte, co je opravdová fikce a co skutečnost.

Tak toto bylo vážně velké, nebudu předstírat že jsem tomu rozuměla a moc tomu nepomohlo že jsem knihu poslouchala načtenou, to že se nemůžu vrátit o jeden řádek či se zamyslet nad textem aniž by mi unikl zbytek je prostě mrzuté ale to co mi dávalo smysl mě naprosto pohltilo.
Moc se mi líbilo Liino vysvětlení symbolů Casaubonovi.

Intelektuální hodokvas, který požadavkům Otevřeného díla vyhovuje mnohem víc než Ecův předchozí beletristický počin. Několik prvních kapitol je takřka nemožné reprodukovat děj komukoli jinému; i po dočtení je zatěžko odpovědět na prostinkou otázku "O čem to teda je?". Jistě, máme zde tři zapálené intelektuály: nejprve hledající, následně spřádající, nakonec zaplétající se; evropskou historii vylíčenou jako kolbiště světských i rytířských, tajných i veřejných řádů; kabalu, tóru, skutečné a neskutečné spisy. Ale lze z toho něco konkrétního vyvodit? Je to jejich chvála či výsměch konspiračním teoriím? Anamnéza introvertního intelektuála či parte jeho zdravého rozumu? Chceme to vědět, nebo si vystačíme se Sokratem jako výmluvou.
Náročné, vyprávěním klopýtající, avšak informačně a myšlenkově obohacující čtení.

Neuvěřitelně bohaté a hlavně rozsáhlé autorovy vědomosti z oblasti historie středověku, rytířských řádů, tajných společností fungujících až do novověku .. to mě fascinovalo po celou dobu čtení. Tohle je moje srdeční záležitost .. nemohl jsem knihu odložit, přestože některé pasáže byly obtížnější, ale to ještě zvyšovalo můj zájem o ně. Na rozdíl od jiných autorů snažících se vyvolat senzace na toto téma je tady zpracovaná látka pro mě serioznější, tudíž hodnotnější.