Dějiny legendárních zemí a míst

Pro tyto publikace mám slabost a většinou autorovi hodně jdou. Tady jsem ale narazila... Každá kapitola byla věnovaná jednomu místu, které nám stručně přiblížil hlavní text a po něm následovaly různé úryvky týkající se daného místa. A právě ty úryvky mě v řadě případů moc nebavily a podle mého zbytečně zabíraly místo hlavnímu textu. Kdyby byla výkladová část delší a po ní následovalo pár krátkých textů, tak by mě to bavilo více. 3,5*

Pouštím si „Lemurii“ od Therionů a v tajemné atmosféře této písně se snažím napsat pár slov o knize plné tajemných světů, které kdysi žily v myslích mnoha lidí a o jejichž pravosti se nepochybovalo. Dnes už jsou však jen pouhou snovou vzpomínkou zapadlou v prachu starých map a textů. Podobně jako v „Dějinách krásy“ či „Dějinách ošklivosti“ je i zde Umberto Eco jen průvodcem, sběratelem a komentátorem zcelujícím dohromady jednotlivé traktáty starověkých, středověkých, ale i současných spisovatelů, filozofů a básníků, které jsou doprovázeny nádhernými ilustracemi a malbami. S některými zde zjevenými místy jsem se setkal již dříve (Ráj, Země kněze Jana, Atlantida), další pro mě byly zcela nové (Lemurie, Mu, Thula / Hyperborea). Kniha se nečte vždy úplně lehce. Není to román, který čtivě plyne, jen mozaika fragmentů mnoha jmen, citátů, pasáží, zeměpisných lokalit, fantastických vizí, a to vše má hlava nepobírala vždy lehce. Lidská fantazie „nezná hranic“ (slovy z „Nekonečného příběhu“) a třeba snaha autorů detailně popsat světské utopie působí až nudně, ale to je asi dáno tím, že člověk tehdejší doby právě po tomto toužil (být konečně zajištěný, nepachtit se zbytečně, žít bez války a nemocí, konečně si užívat svůj život). Tudíž si ani nemohli uvědomit, že život v utopii nebo v ráji by na druhou stranu jednoznačně vedl k degeneraci, protože nicnedělání člověka otupí a zničí. Moje představivost při čtení pracovala na plné obrátky. Nejvíc mě oslovil vztah bájné Hyperborey s fantasmagorickými vizemi nacistů o čisté árijské rase, díky kterým zahynuly statisíce nevinných lidí v koncentračních táborech (hrůzná představivost), a souvislost katarů se svatým grálem a kontroverzemi okolo Dana Browna (přiznávám, že i já jsem byl svého času zblbnut „Šifrou mistra Leonarda“, naštěstí prozření bylo časné a „bezbolestné“). Když jsem tuto opravdu zajímavou knihu nakonec zavřel, bylo to jako když mořská hladina, pouštní písek nebo závoj zapomnění opět skryjí to, co se aspoň na chvíli dalo poznat mým očím.

Na můj vkus příliš stručné. Témat je tolik a sneslo by to několik svazků, ne jen tohoto zrychleného průvodce. Pokud vás jakékoli téma zde zmínění zajímá, nedozvíte se nic nového. Příkladně o filmu Die Herrin von Atlantis jen tolik, že ho natočil Pabst. O Pellucidaru, že jde o romány z Tarzanova světa.

Kniha by se měl spíše jmenovat: Velice stručné dějiny legendárních zemí a míst. Jednotlivá témata byla spíše pouze glosována sečtělým mužem, kterým U.E. nepochybně byl. Hlavní výplní tu jsou dobová výtvarná díla a ukázky z dobových textů k probíranému tématu. Pan profesor zadal úkol: žáci najděte k danému tématu ukázky z literatury a nějaký ten obraz, ilustraci, mapu atd. Prohlédneme si je, nejlepší ukázky si přečteme a já vám pak k tomu něco zajímavého povím. Základní texty na wikimoudru, kterými jsem si četbu této knihy doplňoval, byly mnohem srozumitelnější a čtivější. Bohužel.