Před sebou neutečeš


Všetky obaly
V obchodoch (13 - 16 EUR)
Do mojich kníh
Komentáre (4)
Podľa kvality
Sice je to pokračování knihy, kterou jsem nečetla, ani neviděla film - nechtěla jsem - ale i tak mě kniha tedy skutečně vzala. Je psána sice obtížně, se střídáním časových rovin, ale natolik zajímavě, že to vůbec neruší a děj má spád a rytmus, který graduje až vygraduje na posledních stránkách, a to natolik překvapivě, že jsem nevěřila svým očím, ačkoliv už bylo dávno po půlnoci. Příběh prostě chytne a nepustí až do posledního slůvka. Výtečné dílo.
#audiokniha - Napínavé pokračování příběhu Chlapce v pruhovaném pyžamu, tentokrát se seznámíme s příběhem Gretel, Brunovy sestry, která po válce utekla z Německa se svojí matkou. Kniha má pomalejší rozjezd a chvilku potrvá se do příběhu ponořit, ale když překousáte ten pomalejší začátek, tak kniha pak už stojí za to. Co se mi na knize líbilo, bylo střídání časů - vždy jedna kapitola z minulosti a jednou z přítomnosti, kdy se střípky příběhu pomaličku skládají dohromady.
Poslouchala jsem jako audioknihu, namluvenou Vlastou Peterkovou, jejíž hlas byl velice příjemný na poslech. Paní Peterková odvedla naprosto skvělou práci.
Poslouchala jsem jako audioknihu, namluvenou Vlastou Peterkovou, jejíž hlas byl velice příjemný na poslech. Paní Peterková odvedla naprosto skvělou práci.
Prvních cca 100 stran mě strašně nebavilo. Zajímavý začal být příběh až těsně před odchodem z Francie. Poté jsem knihu zhltla až do konce. Trochu mě mrzí, že jsme se nedozvěděli, jak vše dopadlo s Henrym. Ale kdo ví, třeba námět na třetí knihu?
"...já jsem se ale nehodlala posadit a raději si prohlížela fotografie po stěnách. Hleděla jsem do tvářiček chlapců, kterým bylo devět deset let na počátku třicátých let. Bylo těžké se dívat a nemyslet na svět, ve kterém vyrůstali. Tito chlapci dosáhli plnoletosti právě tehdy, kdy Führer poslal německé tanky do Polska. Tito chlapci se dvořili svým prvním láskám a rozmýšleli se, jakou profesi si zvolí, když se pan Chamberlain vrátil do Londýnem s příslibem míru. Tichý šum chodby nahradily zvuky vlaků, které přijížděly pouze v noci. Pláč chlapců a děvčat, kteří byli odděleni od rodičů. A pak tu byl ten druhý chlapec, kterého jsem potkala jen jedenkrát v životě v Osvětimi..."