Malý princ

Mám dojem, že Exupéry snesl svého Malého prince na stránky své knihy odněkud z prostor mezi Nebem a Zemí.
Tuto knihu bych si chtěla vzít na opuštěný ostrov. Co dodat.

P.S. Snad jen - moc se mi líbí, že i ve filmovém zpracování (Velká Británie/USA z r. 1974) je Malý princ vypodobněn přesně tak, jak jej výtvarně pojal Exupéry. Mimochodem - stojí za zhlédnutí.

Je to krásně, úžasně poeticky napsané. Ale pro mě v tom už není, co tam kdysi bývalo...
Samozřejmě, určité citáty a alegorie jsou stále moudré, ale celek už nechytá za srdce tak jako dřív.

Teď, když jsem Malého prince četl ve chvíli, kdy mám přečtený alespoň kus Citadely, vidím, že ji Malý princ v mnohém předznamenává. Také se jedná o několik moudrých myšlenek zabalených do naivně-poetického hávu. Ovšem zároveň doplněných problematičtějšími momenty a celkově ne úplně dotažených.

Dnes jsem chvíli hlídala neteř a synovce, kteří si chtěli číst a vybrali k tomu Malého prince. Než přišla domů jejich maminka, stihli jsme asi šedesát stránek. Oni seděli a ani nedutali a já jsem jen žasla nad tím, kolik nových významů se mi v textu otevírá, když ho čtu dospělýma očima. Vskutku nenahraditelné dílo.

Důkaz toho, že i krátká a zdánlivě jednoduchá kniha v sobě může skrývat velký, neobyčejný příběh, který v člověku zanechá ono NĚCO!

Přečetla jsem, ale pocit ohromení se nedostavil. nevím, zda je to vydáním, které jsem četla, ale ani pocit velké poetičnosti textu jsem neměla. Některé pasáže se mi moc líbily a je pravda, že jsem si je četla opakovaně, ale nebylo jich tolik, kolik jsem čekala. Knihu jsem četla relativně dlouho a v okamžiku, kdy jsem ji odložila, neměla jsem vůbec nutkání, brát ji opětovně do ruky, takže se domnívám, že opakované čtení u mě nehrozí. Z mého pohledu jsou jiné knihy, které obsahují mnohem větší množství hlubokých myšlenek a otázek k zamyšlení. Za mě neurazí –nenadchne.

Oblíbená pasáž:
„Tehdy jsem nic nepochopil! Měl jsem ji soudit podle skutků, a ne podle slov. Dávala mi vůni a světlo. Rozhodně jsem neměl utéct! Měl jsem za těmi jejími ubohými úskoky vytušit něhu. Mohl jsem vědět, že květiny si vždycky odporují! Jenže já byl moc mladý, než abych ji uměl mít rád.“

Jako malá jsem knihu neměla ráda a teprve jako dospělá jsem pochopila proč - byla jsem dítě a nedokázala jsem děj plně pochopit. Dneska je to moje oblíbená knížka, která byla i velice zdařile zfilmována.

Jsem nejspíš zavrženíhodná lidská bytost, ale ani na druhé přečtení po nějakých sedmnácti letech mě kniha nijak neoslovila (a nezachránily to ani těhotenské hormony). Možná je to tím, že část zdejších mouder už tak zlidověla, že na nich nevidím nic převratného, možná je to ale také tím, že se spousta zdejších (pro mě rádoby) hlubokých myšlenek o přístupu k životu vyskytuje v mém životě díky výchově už od dětství, takže je považuju za něco zcela běžného, o čem si nepotřebuju číst. (A pak je to samozřejmě o mé ubohé naivitě, když jsem v šoku, že to tak nemají všichni a musejí si přečíst Malého prince, aby se to do jejich života dostalo.) Chápu, že v době vzniku to mohlo být převratné, ale na mě osobně to působilo jako prvoplánovité a autor - obzvlášť ke konci - podle mě zbytečně tlačí na pilu a snaží se na sílu o emocionální vydírání.
Taky mi to nepřišlo poetické, jak se neustále tvrdí, ale to může být i tím, že mám doma vydání z roku 1972.
A přiznám se, že mi dost vadí podtext, který z toho na mě místy vyčuhoval (možná v tom vidím něco jiného, než v tom je), a sice, že když tuhle knihu nemáte rádi, tak to znamená, že jste ji buď nepochopili, nebo jste moc nudní patroni... (Ačkoliv ta druhá možnost v mém případě asi i sedí.)

Další kniha ze série Povinná četba na ústní maturitu.. upřímně.. moc jsem se do ní nepodivala ani po letech, ale film v animované podobě byl moc krásný

Malý princ je opravdu zvláštní knihou. Osloví jak dítě, tak dospělého, ale každého jinak. A v tom tkví krása této knihy. Samozřejmě, že ne každý v knize najde nějaký hlubší smysl, poselství, ale krásu dětství a přátelství tam snad najde každý.

---------------------

Jedna z mých nejoblíbenějěších knih. Četla jsem ji několikrát a pokaždé jsem v ní našla něco nového, něco, co mi opět připomnělo, že tato kniha je výjimečná. A ještě něco.. má výsadní právo v mé knihovně.

Myslím, že k této knize toho není moc co dodávat. I když ji budete číst po několikáté, vždycky tam najdete něco nového, nějakou novou myšlenku, která vás přinutí přemýšlet a chvíli koukat do blba.. Je vidět, že i kniha s velkým K může mít jen pár stránek.

Celých třicet ehm ehm let jsem se Malému princi bránila, protože byl všude a je to přece nejvíc nejlepší knížka na světě... A pak přišla togaf (a té já věřím) a řekla, ať už si to koukám fakt jako přečíst. Přečetla. Monica z Přátel si třídí ručníky do 11 kategorií. Já si knihy třídím na nedočteno - nelíbilo - líbilo - líbilo moc - Noční klub - nechám si vytetovat. Malý princ patří do té poslední. Case closed.

Jako dítě jsem tuhle knihu nikdy nedočetla, protože mě nebavila. V dospělosti jsem se jí také pokoušela číst několikrát. Bohužel mě kouzlo téhle knihy, kterému všichni poléhají, neokouzlilo. A závěr knihy mě dost šokoval.

Příjemná knížka, ke které se jistě ještě několikrát vrátím :). Rozhodně si po přečtení přestavím po obrázek kopce spíše hada, které pozřel slona :D.
Dovolím si citovat svou nejoblíbenější část:
Malý Princ: "Co tady děláš?" "Piji," odpověděl Pijan. "A proč piješ?" ptá se dál Malý Princ. "Abych zapomněl." "Nač abys zapomněl?" "Abych zapomněl, že se stydím." "A zač se stydíš?" "Stydím se, že piji!"

Malý princ sice není moje nejoblíbenější kniha (jak zde píše spousta čtenářů), ale nepochybně svoje kouzlo má a svým způsobem je i výjimečná. A já se domnívám, že vůbec není tato kniha stvořena pro dětského čtenáře (byť byly natočeny i animované filmy, na tom posledním jsem byla s dětmi v prosinci 2015 v kině, já byla unesena a oni moje nadšení vůbec nesdílely). Na ZŠ bych děti Malým princem nezatěžovala. To přemýšlení o knize jistě časem přijde, ale u každého to trvá jinak dlouho. Se zájmem jsem sledovala, když se 60 let od Exupéryho zmizení objevil Exupéryho náramek a zbytek trosek letadla nedaleko Marseille...

,,Nakresli mi beránka!"

Další knížka, ke které jsem se dostala díky povinné četbě na střední a řekla bych, že to byl akorát ten správný čas. I když jsem si ji pak nevylosovala (a kdyby ano, pochybuju, že bych o ní dokázala něco říct. Vlastně ani teď to pořádně nedokážu), dostala se až k mému srdci do malého okruhu knih, na které nikdy nezapomenu. Krásná pohádka, zamyšlení nebo jak kdo chce, která je určena pro každého, kdo jí dokáže otevřít svoje srdce. Protože správně vidíme jen srdcem.

Povinná četba. Povinná, nepovinná, vem to čert. Pro mne neumírající klasika, kterou si vždy ráda přečtu.

Četla jsem ho jako malá holka a... nic... po letech jsem se k němu vrátila a.... ach, jsem okouzlena... musela jsem k němu dospět a možná si i něco odžít... asi... však, kdo z nás nemá někde tu svojí jedinečnou růži, která mu občas leze pekelně na nervy či se nenechá tu a tam ochočit... dokážeme ještě vidět srdcem nebo jsme věkem dočista zahnali své "malé já" a uvěznili jsme se v nemilosrdném světě čísel? Kdo z nás se někdy necítí opravdu osaměle?
Je to dětská knížka a mě bylo po dočtení ouzko a tolik smutno... měla jsem potřebu říct hned všem svým blízkým, čím pro mě jsou a jak jsou výjimeční... a jak moc výjimečný je tenhle příběh!

Malý princ je rozsahem útloučká kniha, o to víc mne vždycky udivovalo, kolik krásy a kolik moudra se autorovi podařilo vměstnat do tak malého prostoru. Nádherné, opravdu nádherné. Dějově to není nijak složitý příběh, ale hloubkou myšlenek mi to přijde velmi nadčasové. Kniha je zde sice označena coby "kniha pro děti a mládež", ale domnívám se, že člověk na to musí být již trochu starší a vnitřně vyzrálejší, aby knihu plně ocenil a dokázal v tom hledat ty skryté významy a důležité myšlenky.
Každopádně já jsem nadšená, tuhle knihu zbožňuju!

Podle mě je to rozhodně pro děti. Já jsem to četla až těsně před maturitou a celou dobu jsem se jen divila odkud se bere to davové nadšení. Mě jako starého cynika to u srdce fakt nezahřívalo a na to, aby mě to morálně vychovávalo, už bylo pozdě.

Nečekala jsem, že se mi Malý princ bude tak líbit. Ještě když ho mám v povinné četbě..
Knížka tenká, přečtená hned, dokonce jsem se i pousmála, zamyslela.. mělo to svoje kouzlo. :)) Malý princ byl tak nevinný, dětský.. Ovšem nevím, jestli by se zalíbila malým dětem v konkurenci s jinými příběhy v dnešní době..

Knihu jsem četla v dětství a už si nepamatuji, jaký dojem ve mně zanechala. V dospělosti můžu říct jen to, že obsahuje spoustu krásných myšlenek, ale ten účinek, dopad, který by měla mít, už na mě nefunguje. Já asi nedokážu knihy tohoto typu pořádně docenit...

Kéžby tu pan Exupéry byl, abych se mu mohla poklonit, za tohle veledílo!
Neznám jinou knihu, kterou můžete číst v libovolným věku a vždycky si v ní najdete něco aktuálního.
Jinak bych všem nadšencům doporučila knihu Malý princ v nás:)

Ačkoli je to pohádkový příběh, není pro děti. Kouzlo dokáže ocenit starší čtenář který chápe podobenství. V dětství jsem knihu začínala číst několikrát na naléhání rodičů ale zaujala mě pouze kresba hada který spolkl slona, dál jsem se nudila.

"Sbohem...," řekla liška. " Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité , je očím neviditelné."
" Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Malý princ není jen pohádka pro děti. Je to úžasný pohled dítěte na svět, nezkažený, který si už dospělí dokážou jen těžko představit, poučit se a soucítit s ním. Exupéry malého prince vytvořil s láskou k létání, objevování a letadlům. Bohužel láska k létání se mu stalo osudným, tak moc blízko konce války. Svůj odkaz však zanechal zde, u objevitele planetek, přítele všech generací, našeho malého prince...

Malého prince jsem dostal od kamaráda v době, kdy jsem vojančil v západočeském Chebu.Shodou okolností mi tehdy daroval ještě Kerouacova Maga.Obě knihy se staly studnou svěží vody v dusném prachu totalitní vojenské dvouletky.Malého prince jsem přelouskal na korbě náklaďáku při cestě na cvičení.Nádherný zážitek, člověk naráz na všechno zlé a nedobré zapomněl a bloudil po planetách a vesmírem spolu s tím malým klučinou....Po letech jsem přepsal tuto moderní pohádku-nepohádku do tvaru hry a s přáteli jsme ji začali i nacvičovat, bohužel jsme toto úsilí nedovedli ke zdárnému konci, ale to by byl již jiný příběh... Zkrátka, nesmírně lidská klasika literatury 20. století plná moudrosti a básnivosti.