Šlechtické hnízdo
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Šlechtické hnízdo?
Fjodor Ivanovič Lavrecký se vrací z Itálie na rodnou usedlost. Rozešel se s manželkou, která ho podváděla. Přijal pozvání svého bratrance, který má sídlo nedaleko Fjodorova. Zde se zamiloval do dcery svého bratrance, mladé Elizabety Michailovny, jež jeho lásku opětovala. Záhy se Lavrecký dozví, že jeho manželka zemřela, začíná doufat, že pravé štěstí pozná s Lízou. Leč náhle se na scéně objevuje Lavrenckého manželka, ukázalo se, že zvěsti o její smrti nebyly pravdivé. (Založil/a: red_desert)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Příběh ze zatuchlých šlechtických sídel, které chválabohu už neexistují. Byl to život v zahálce, povýšenosti, předstírání. Pokud se tam objevily city byly znásilněny tzv. morálkou doby.
Obsahuje spoiler 
Vztah Lavreckého a Lízy je především poetický, upřímný a čistý. Díky nízkému a podlému zásahu člověka, zejména v podobě jeho nevěrné ženy , je Lavreckij nakonec donucen přijmout společenskou konvenci a přetvářku . Navzdory tomu, že převyšuje okolní společnost jak postránce citové, tak po stránce intelektuální. Během čtení se mi doslova vařila krev, jen když se objevila všemi mastmi mazaná a hlavně bezcharakterní manželka. Vztahu uškodily i předsudky rodinných příslušníků. Jediné co mě pobavilo, že byl Lavreckij považován za starocha ve svých 37 letech. Zatím nejlepší román co jsem od Turgeněva četla.
Vztah Lavreckého a Lízy je především poetický, upřímný a čistý. Díky nízkému a podlému zásahu člověka, zejména v podobě jeho nevěrné ženy , je Lavreckij nakonec donucen přijmout společenskou konvenci a přetvářku . Navzdory tomu, že převyšuje okolní společnost jak postránce citové, tak po stránce intelektuální. Během čtení se mi doslova vařila krev, jen když se objevila všemi mastmi mazaná a hlavně bezcharakterní manželka. Vztahu uškodily i předsudky rodinných příslušníků. Jediné co mě pobavilo, že byl Lavreckij považován za starocha ve svých 37 letech. Zatím nejlepší román co jsem od Turgeněva četla.
Já a Ivan si takhle po večerech rozumíme, protože on ví, že když je třeba něco říct, tak na to s přehledem stačí 200 stran. Ke své spokojenosti jsem krásnými větami ukolébána do jakéhosi dojetí nad osudy postav. Hned na přebalu si přečtete, že jde o nenaplněnou lásku, zase (to tam píší také, člověk by se pomalu už pozastavil nad osobním životem autorovým), ale tentokrát to nebyl nešťastný osud nad čím jsem měla slzy v očích, ale popis krajiny, když se Lavrecký vrací do své vsi. Stará malebná ruská step.
