Šlechtické hnízdo

Příběh ze zatuchlých šlechtických sídel, které chválabohu už neexistují. Byl to život v zahálce, povýšenosti, předstírání. Pokud se tam objevily city byly znásilněny tzv. morálkou doby.

Obsahuje spoiler Vztah Lavreckého a Lízy je především poetický, upřímný a čistý. Díky nízkému a podlému zásahu člověka, zejména v podobě jeho nevěrné ženy , je Lavreckij nakonec donucen přijmout společenskou konvenci a přetvářku . Navzdory tomu, že převyšuje okolní společnost jak postránce citové, tak po stránce intelektuální. Během čtení se mi doslova vařila krev, jen když se objevila všemi mastmi mazaná a hlavně bezcharakterní manželka. Vztahu uškodily i předsudky rodinných příslušníků. Jediné co mě pobavilo, že byl Lavreckij považován za starocha ve svých 37 letech. Zatím nejlepší román co jsem od Turgeněva četla.

Já a Ivan si takhle po večerech rozumíme, protože on ví, že když je třeba něco říct, tak na to s přehledem stačí 200 stran. Ke své spokojenosti jsem krásnými větami ukolébána do jakéhosi dojetí nad osudy postav. Hned na přebalu si přečtete, že jde o nenaplněnou lásku, zase (to tam píší také, člověk by se pomalu už pozastavil nad osobním životem autorovým), ale tentokrát to nebyl nešťastný osud nad čím jsem měla slzy v očích, ale popis krajiny, když se Lavrecký vrací do své vsi. Stará malebná ruská step.