Ready Player One

Tohle byla JÍZDA!
Hodnotím hned po dočtení a těch pět hvězdiček dávám nanejvýš spokojeně.
Sice nemám vyžehleno, prádlo a nádobí se mi tu začíná kupit, děti posledních pár dní dostávaly k večeři jen rohlík, který byl namazaný jen pokud to zvládly samy, ale stálo to za to.
Kniha je to rozhodně čtivá. Příběh chytne od první stránky a pořád graduje - nevím o jediném hluchém místě. Postavy jsou sympatické, hlavní hrdina možná trochu neoriginální, protože příběhů o tom "kterak chudý chlapec ke štěstí přišel" je na každém prstě deset. Ale žádný z těch chudých chlapců nebyl takovýhle geek, čímž se originalita zase trochu srovnává.
No užila jsem si to fantasticky. Zčásti taky díky četným odkazům na osmdesátá léta, která jsem naštěstí zažila, takže spoustu zmiňovaných filmů, seriálů a počítačových her znám. Přemýšlela jsem, jestli by mě to takhle bavilo i kdybych si osmdesátky nepamatovala, a troufám si tvrdit, že určitě ano.
Tuhle knihu jsem nečetla naposledy.

Pozor, velmi návykové. Doporučuju začít číst, až na to budete mít dost času.

Velmi oceňuji čtivý a lehký styl psaní - po několika marných pokusech byla toto konečně kniha, kterou jsem dokázal bez problémů číst i v těch vedrech, co teď panovala. Jinak obecně se jedná o zajímavý a neotřelý příběh, který vtáhne a nepustí, dokud ho nedočtete. A ta kombinace osmdesátkových her a popkultury s RPG tematikou... To prostě nemělo chybu.
Co se samotného děje týče, dalo by se namítnout, že trochu zaváněl klišé (o sirotkovi, který spasil svět - i když tady hlavně ten virtuální) a hlavní hrdinové občas oplývali až nadlidskými schopnostmi, ale ve skutečnosti mi to nijak zvlášť nevadilo. Byla to opravdu taková jízda (díky Magyaně za správný výraz), že jsem to skoro nevnímal.

Jedinou opravdovou výtku bych měl k člověku, který vybral překladatele. Překladatele, který 80. léta asi prospal (nebo byl ještě na houbách). Jazyková úroveň českého vydání byla sice lehce nadprůměrná, ale překlad některých názvů a pojmů byl divný nebo přímo nesprávný (film „Zpátky do budoucnosti” opravdu neznám, zato série „Návrat do budoucnosti” byla skvělá...). A to považuji za velký diletantismus, když je právě na těchto pojmech kniha do značné míry založena.

P.S.: Nevím, jakou knihou se Spielberg nechal inspirovat k natočení filmu Ready Player One, ale tahle to určitě nebyla.
Film knihu zcela vykostil - všechno dobré zmizelo, zůstala jen vnější slupka. A jádro bylo nahrazeno béčkovým romantickým příběhem s trochou akce okolo.

Daly by se vypíchnout nějaké chyby, to víte, že daly. Jenže bych si musela připadat jako zapšklý škarohlíd, protože jsem poslední dny jsem po knize sahala v každé volné minutě (a když volné chvilky nebyly přes den, našly se na úkor spánku). Každé "zaškobrtnutí" navíc vyvažují spousty skvělých nápadů a hlavně všeprostupující a ohromně sympaticky podaná láska k popkultuře. Takže gunterům a hlavně autorovi třikrát nazdar!

Já nevím, kniha byla dobrá, o tom žádná, ale takříkajíc na zadek si z ní vážně kecnout nehodlám. Četla jsem řadu podobných knih, ve kterých některé prvky působily daleko lépe - především pak emoce, které jsem tu výrazně postrádala. To, co za ně autor vydával, mi zkrátka nestačilo. Stejně tak postavy se mi nezdály dostatečně prokreslené a nedokázala jsem si k nim vytvořit pořádný vztah (natož se o ně třeba bát...)
Považuju se tak trochu za geeka, takže mi kniha sedla do noty, přesto má jednu zásadní vadu - stojí a padá jen na popkulturních odkazech, bez nich jako kulis příběh za moc nestojí. Což stačí na dobrou knihu, ale na pět hvězd do není...