Půlnočnice
online
Registrovaný: 9.2.2022
Naposledy aktívny: 20.11.2026
Celkom bodov: 2478 (Čo sú body?)
Za posledných 30 dní: 13
Profil užívateľa je v inom jazyku
12
V priateľoch
14
Priateľov
Prehľad komentárov kníh užívateľa
| Názov | Komentár |
| Drby | Kniha pro mne byla velmi objevná. Zjistila jsem, že existuje něco jako mikroblogviac a co se děje na sociálních sítích a proč. Velmi mne překvapila skutečnost, že ženy považují za kamarádky ty, se kterými mají nejvíce a nejčastěji příležitost drbat. Od dětství jsem žila v domění, že to má být naopak a ani mne nenapadlo, že je tam opačná kauzalita. Nyní se budu kolem sebe dívat a pozorovat. Přiretrospektivním rozebírání situací, které si vybavím, mu musím dát za pravdu, že to tak asi bude. Zkrátka mnoho námětů k přemýšlení, pozorování a vyhodnocování či porovnávání. Moc ráda bych se účastbnila nějakých těch pokusů a výzkumů. Stačilo by mi pozorovat a všímat si :-) |
| Mých tisíc životů | Bezva kniha s kulhavým překladem. Co mne skutečně překvapilo? Jeho otec byl výboviacrný sochař a jeho díla zdobí průčelí francouzské národní opery. Jean-Paul měl TBC od dětství. Mamka byla jediná, kdo v jeho autě prosil o vyšší rychlost. (no po někom být musel :-) ) Jeho nejstarší dcera uhořela. Delon byl dítětem ulice. Gabin byl přesně takový jako ve filmu Tetovaný. Charles Gérard měl v Belmondově podobně nerozlučnou roli jakou hrál ve filmu Zvíře. Belmondo s chutí hrál idioty jako v mládí s Brunem Cramerem na ulici. Joffrey vlastnil divadlo. Belmondo (a Muž z Ria) byl předobrazem Spilbergova Indiany Jonese. A taky že Belmondo dostal všechny krasavice filmu vyjma té nejkrásnější - BB, a to přesto, že se opravdu snažil :-) |
| Muránska bosorka | Výborná kniha, dobře se čte. Příběhu a zápletce se bude věnovat hodně lidí, takžviace zmíním krásu užitého slovenského jazyka. Ano, český překlad je výborný, ale slovenčina má v sobě tolik poetiky...okouzluje mne, kolik přívlastků a sloves tvoří z citoslovcí. To dodává popisům šťávu. Opět jsem narazila na slova, která se vyskytují v našem nářečí a najednou vidím, že mají dvojče ve slovenčině - rapatý, gepeľ. Samozřejmě s drobnými samohláskovými či koncovkovými odklony. Při slově mažiar mne napadlo, že rozmašírovat možná není od marš, ale od mažiara - dávalo by to více smyslu. Také jsem si upřesnila rárohu. Tak jako zďorb, bebech, špiglok nebo heblo, má i rároha konkrétní představu - něco s ní trčí, něco ostré či pichlavé, co hrozí zraněním. Mno a jediné, nad čím jsem se pozastavila, bylo Barbaričovo zvolání: „Mária, Matka Božia, stůj pri mne/nás“. U eveangelíka bych nečekala žádání přímluvy u Marie. Na druhou stranu o chvíli později se přežehnával. Třeba je skrytý katolík, okoukal to od Jýchymka nebo mu chce udělat radost a nebo to užívá jako frázi bez obsahu :-)) Stein by takový úkrok neudělal, leč Barbarič - ten neznaboh....klidně :-) |
| Zakletý klášter | Dobře napsáno. Obsah...inu proč ne. Sice to je rušivý maglajz, ale také miluji Dviacobšinského. Dívám, že v Rudohorí je to samá striga, sám strigoň. A v dalším díle se Na šťukino prikázanie Šarkan bude měnit na šarkana. A třeba to bude učesanější i ucelenější. A hlavně sebou nebude tahat dvoukolák s kuchařem, debilem a věštcem. Tož Pamodaj šťastia, lavička. |
| Třicet let na zlatém severu | Nádhera. Tak krásné a poučné čtení se mi pod ruku tak často nedostane. Stále nedviacoceněný Eskymo Welzl. Mám velkou radost, že se u každé další vytýkané drobnosti ukazuje, že hovořil pravdu a popisoval konkrétní reálie, které mu dříve byly vyčítány jako nemožnosti, výmysly a zkazky. A přitom jde jen o extrémní přírodně fyzikální podmínky, které se jeví nám z pohodlí našich domovů nebo neméně vyhřátých fakult, jako nereálné a pravdě odporující. Drsné podmínky, strohý realismus a dětská naivita - to vše dohromady se v knize setkává. |
| Arktické safari a jiné povídky z Grónska | Ohromné překvapení a také osvěžení. Vlastně setkání s nejpřirozenější normalitouviac, jelikož v arktických podmínkách přestává záležet na civilizačním nánosu a platí už jen to, na čem skutečně záleží. Otrlost střídá dětská naivita a naopak. Žena se stává mýtickým stvořením z bájí. „Jednou jsem s jednou tančil.“ „Óóó a jaká byla, povídej.“ „Růžová a ...měkká.“ „Óóó a řekni nám o ní ještě něco.“ „Nó dělala v jídelně u salátů.“ „Óóó.“ Autor má cit pro lidské povahy, žil tam 16 let a charaktery jsou neuvěřitelně skutečné. Čtenář se tak dozvídá jakým způsobem i jak rozdílně působí na lidi polární noc a tím nedostatek serotoninu, i to, jak se s tím vyrovnávají. Styl humoru mi pak připomíná Slovácko sa súdí :-) Nezapomenutelná kniha. |
| Hradba západu | Dočteno. Šlo mi to pomalu, jelikož mi znalost historie vyzradila předem marnost viactoho či onoho snažení. Bere to radost ze čtení. Ani další díl nebude prima čtení, když pomním na Zrínského, Vešelényho, Starý Hrozenkov, štramberské uši,... Kornel hraje v příbězích roli Indiany Jonase = je tam a věci se dějí....bez jeho přičinění a děly by se i bez něj. Neci Julianu, ci Stěnku! Místo toho tam bude furt strašit Köpröfág. A Habsburci :-( Uznávám, že to jsou velmi zajímavé dějiny Slovenska a Maďarska a zasluhují si dobré románové zpracování. To fantasy je tam vyloženě navíc. (A to jsem milovníkem fantasy) Inu musím počkat, až spisovatel napíše další díl a bude-li to nutné, tak ještě další. Nezbývá než doufat, že autor nepodlehne době a k cikánské silné ženě a muslimskému homosexuálovi nepřibyde třeba zaporožský transvestita :-p |
| Mrtví v Badger's Drift | Dobrá kniha a špatný překlad. Jasně, překladatel byl od nás, ale není mi to příjviacemné. Je to jako když jsou knihy plné čácháčkismů - malej blbej pražskej víď vokno a večír! Nepatří to do knihy, pakliže to není přímá řeč. Krom toho sice lze většinou zjistit, co přeloženým obratem chtěl básník říct, ale je to hrozně kostrbaté. Nevhodné nepasující variace překládaných slov. Příběh - je poměrně věrnou kopií seriálu, žádné invence jsem nezaznamenala vyjma snad lepšího popisu motivací z minulosti, které se ve filmu těžko zobrazují. A ruku na srdce čekala jsem propadák a místo toho jsem snad prvně mile překvapena knihou napsanou podle předlohy filmové, herní či jaké. Takže i když jsem znala zápletku i pointu, tak jsem si čtení příjemně užila. Oddechovka na léto i zimní večery. Madame EDIT: Takže není to napsáno podle filmu, zázrak se nekoná, ale je to předloha pro seriál. V tom případě jo, chápu, je to dobře napsáno a zasloužilo si to zpracování. |
| Duna | Takhle ne, přátelé! Politikaření a intriky snesu, pakliže dostanu všechny informviacace a mohu si udělat názor. Nestalo se. Postavám zcela chybí intimita – vyjma mocenských vztahů nemají žádné jiné osobní. Další mínus. Mám ráda složité i zdlouhavé přemýšlivé knihy, ale tahle to jen simuluje. Závislosti se mi protiví a prostředí čili poušť je tak odpudivé, že na to dojely u mne i Hvězdné války. Smrtící červ mne nezajímá. Jedna hvězda za to, že jsem to nedočetla a v té poslední čtvrtině třeba autor všechno vysvětlil, všechny mocenské pohnutky byly osvětleny a postavy dostaly hloubku. Třeba to tam je, byť tomu nevěřím. |
| Rytíř Sedmi království | Četlo se to rychle. Zde končí positiva. Asi byla chyba číst to v jednom týdnu s viacIbsenem a Lukjaněnkem, ale zklamalo mne to svou glajšachtovitostí. Plešaté děcko je bez vlastností. Postavy nemají žádný vnitřní život. Zcela chybí obyčejné lidské vazby. Lidé tam jednají einblock, místo aby měl každý trošku jiný názor, byl trošku jinak inteligentní, trošku jinak uvědomělý a s trochu jinými motivacemi a zájmy. Všechno je přitažené za vlasy a hnané do krajnosti. Příliš bombastické a zároveň neslané a nemastné. |
| Koralina | Zklamání. Plytké, nezajímavé, postavy bez charakteru a popisy plné kokainu. Čekaviacla jsem něco jiného. |
| Svět stínu | Vynikající příběh. Byla jsem zvědavá, jestli bude druhý díl stejně dobrý jako prviacvní. Je. Bavily mne paralely a inspirace. Petr jakožto klíčník – Ty jsi Petr, to je skála a na té skále stvořím církev svou a brány pekelné ji nepřemohou. JUDr. Kelos Ruz aneb „Železný dědek“ je okouzlující. Alegoričtí „hbití přátelé“ čím dál aktuálnější. A Karel Gott prozradil, že nežije, což bylo úsměvné, byť v kontextu reality smutné. Líbila se mi promyšlenost, smysluplné a logické vývody, narážky na newspeak i celková koncepce světů. Petr je pro mne zatím asi nejsympatičtější z autorových hrdinů. Možná proto, že jsem se v jeho myšlení cítila nejlépe. Ani já bych Stín nechtěla, ani fortny, ani rozhodovat. Raději hraji s rozdanými kartami a žádné snadné úniky a nevyžádaná nesmrtelnost. |
| Nepřítel lidu | Vynikající kus. A výborné myšlenky. Pobavila mne ta na konci: „Liberálové jsou nviacejzákeřnější nepřátelé svobodných lidí!" Nojo no. Dneska by to trošku předělal, protože to psal v homogenní společnosti. Dnes by to upřesnil na plutokracii. Na vládu a moc bohatých. Ovšem i zkažených lidí. Prospěchářů a chamtivců. Ech to věčné podřizování se „aby nás ľudé nepomluvili“. Tak dobře známé, že člověk, který má rodinu je vydíratelný. A hlavně, že každý je ochoten pranýřovat cokoliv, ale jen dokud mu to nešáhne do kapsy. Joj Chenryku, dnes bys měl materiálu ještě víc :-) |
| Život na naší planetě | Mám tě příliš ráda a tak je mi těžko říkat, že si to představuješ jak Hurvínek. viac 1. Podceňuješ lidskou chamtivost a přeceňuješ lidskou uvědomělost. 2. Za celou dobu nebyly zmíněny principy glaciálů a interglaciálů a v důsledku, jakého teplotního maxima Země dosáhne na vrcholu interglaciálu byť by tu vůbec lidé nebyli. Jsme teprve na počátku. 3. Vůbec není zmíněna lidská přirozenost. Králíci dupou. Ti normální tělesně a duševně zdraví ano. Filosofující králík v koutku do budoucnosti nepromluví. A tak dupající králíci předávají své dupající geny do dalších generací a ty jsou přesně takové. Je to samoopravovací režim normality. To, že v uplynulých tisíciletích měli lidi 16 potomků, ale přežili a děti měli maximálně tři z nich je přímo zásadní faktor. A nutno dodat, že to byli ti zdraví a normální. Rozhodnout se mít méně dětí, ale nechat naživu všechny vadné, postižené a nedostatečné je naprosto autodestruktivní. Na druhou stranu se s tímhle morálním dilematem lidstvo nikdy nebude umět vyrovnat. Tarpejská skála taky není řešení. 4. Naděláš-li miliony geotermálních vrtů a větrníků, tak náramně rychle zjistíš, že to škodí docela jiným, novým a neotřelým způsobem. Lidské zachraňování planety vždycky vede k těm nejhorším ekologickým katastrofám. 5. U eko-bio-divokých farem je naprosto neudržitelné započítávat příjmy z dotací a ekoturistiky. To jsou neudržitelné zdroje. Chceš-li zavést plošně takové farmy, kde chceš generovat dotace a čumily, co za to budou platit? Tudy cesta nevede. 6. Heslo „Za Londýn divočejší“ - mne skutečně pobavilo, jelikož to je to jediné, co se skutečně daří, byť to je kouzlo nechtěného. 7. „Kdyby měla srnka bagr, bagrovala by taky.“ Lidi si njikdy neukousnou ze svého pohodlí. Jen jim řekni ať zahodí telefony, internet a chodí pěšky. Těch bodů by bylo velmi mnoho. Tohle mne napadá tak spatra. X. Platí pod první. Mám tě velice ráda a moc tě obdivuji, avšak na utopii nevěřím. |
| Načisto | Líbilo, ohromně. Sedí mi ten jemný situační humor, hra se slovy, morální dilematviaca i stylistika. Hezky promyšleno a dotaženo. Sdílím Kirilovu averzi k manipulaci a chápu jeho pohnutky vyjma snad trubky s Koťou. Zaujalo mne, když jsem vysledovala, že vždycky když na něj jdou ty „funkce“, tak začne překotně filozofovat. Rozesmála mne alegorie Smyčky. A taky miluji Nera Wolfeho. Moc hezká byla inspirace Melnikovovou věží. Lepší než první díl. Co mne dohřálo - překlad! Bez všeobecného rozhledu je možné překládat Caplinovou, Moyesovou a jiné nány, ale nikdy inteligentní autory! Nepoznat, že jde o citáty z bible a překládat to jako obecné výroky bez biblické šroubovanosti, nepoznat citace ze slavných knih a filmů a nepoužít zažité překlady! „Kryska měla zoubky napuštěné cyankáli.“?! X „Ta krysa má zuby napuštěné prudkým jedem.“ Tak takhle ne soudruzi! Takhle mi kazit dojem z knihy. |
| Nanečisto | Do poloviny to bylo líbivé fantasy jako třeba Amber. To mi nesedí a byla jsem z viactoho nesvá. Ovšem pak se to přetavilo ve sci-fi a opravdu mne to chytlo. Zaujal mne na konci prométeovský motiv - schválně jestli jsem to pochopila správně...uvidíme v druhém díle. |
| Tvrdohlavá Marie | Strhující román. To se mi mnohokrát nestalo. Podsunula mi ji kámoška a měla jsemviac to za postarší dívčí románek na pomezí Javořické a Lanczové. Přitom je to krásný biografický román bez hluchých míst. Trochu jako Austenová, jen je to vlastně všecičko skutečnost. Vynikající čtivost. |
| Byzantská pouť | Až překvapivě dobré a svěží. Jasně, Rozárka je otravná. Vnímám ji spíše jako povviacinnou dnešní době poplatnou kladnou ženskou postavu. Ale například odpudivá Zenobie je popsána výborně. Vytknout mohu jen to, že se někde v první třetině knihy Rozárka změnila v Dorotku :-p |
| Sovák popáté, Život se Sovákem aneb uragán | Kniha je to pěkná, ale... Ale je to z 90% kuchařka. Na druhou stranu jsou tam viacdobré recepty a něco už jsem zkoušela a další mám vypsáno. Nevýhodou zase je, že se ty recepty špatně hledají, protože jsou psány ajnblok formou prostého nestrukturovaného textu. Jsou tam nesporně taky zajímavé momentky ze života Sováka. Zdržím se tedy hodnocení, protože jsem čekala životopisné veselé historky z natáčení a dostala kuchařku. Alébrž když jsem včera po večeři choti svému narafičila švestkové šátečky z domácího lístkového těsta po pár soustech vyzvídal: „Odkud máš ten recept?“ „Od Sováka.“ Sedmiletá: „Ty se znáš s panem Humlem?“ |
| Colomba | Novela a čtyři povídky. První dvě příběhy jsou z Korsiky a člověk si udělá nějakviacou tu představu o místě a lidech, zvycích a prostředí. Měla jsem pro Colombu slabost, což o Lydii říct nemůžu. A dotyčného na konci jsem nepolitovala, protože jsem si dobře pamatovala veškeré jeho chování předtím. Mateo Falcone byla hořká povídka, ovšem jediné smysluplné řešení. Pokřivený charakter se nikdy nenarovná. Ovšem nejodpudivější charakter byl ve třetí povídce - Tamango. Nejprve prodal do otroctví stovky svých soukmenovců. Pak začal střílet ženy, které se mu nedařilo prodat ani za sklenku alkoholu. Pak prodal svou manželku, protože mu drcla do pušky, když chtěl zastřelit staříka, kterého nemohl prodat. Pak vydíral svou prodanou manželku, vyvolal vzpouru, obelhal všechny ty, které předtím prodal, pak je všechny znova podvedl, nechal pomřít hlady, jako jediný přežil a ještě se z toho vylhal, aby se nakonec uchlastal jako svobodný člověk. Poslední dvě povídky nebyly už tolik poutavé, ale nebyly vůbec špatné. Ta poslední mi připomínala Conanovský motiv s hady. |
| Nadějné vyhlídky | Krásný a střízlivý román o tom, kolik se toho dá prováhat naštěstí a naneštěstí.viac Mám trochu pocit, že se George Bernard Shaw nechal inspirovat...jiný obsah, ale obdobný průvodní motiv jako u Pygmaliónu. V knize je taky řada postřehů a zajímavých momentek. Například vliv Kláry na Herberta a jeho smýšlení. |
| Živá voda | Krásný příběh. Celé to po kouskách dává čím dál větší smysl. Jedna z nejlepšíchviac knih, co jsem kdy četla. |
| Jak jsem vyhrál válku | V dětství mi máma často řekla - budu ti číst nahlas, ale to, co čtu já. Tuto kniviachu mi četla v osmi letech. Samozřejmě jsem ledacos nechápala či nedocenila. Scénky z bordelu jsem si zařadila do šantánu Adély ještě nevečeřely a salónu z Limonádového Joa a podobně. Staré řecké báje jsem už znala, takže dračí zuby jsem si užila i s bájeslovným beranem a Atalantou báječnou běžkyní - musela být, jak běhala po palubě dokola a za ní 50 argonautů. I Nicolo Pellochi se mi do paměti vryl a rozesmutněl. Už jako dítě mne kniha oslovila, pobavila a v dospělosti, když jsem si znova všechny výjevy pospojovala čtením, jsem pochopila i tragikomiku válečného snažení. A slovy Stephena Frye - „Všechno spočívá především ve řvaní rozkazů“ - nikolivěk v chytrosti, mazanosti a rozumu. Čím vyšší šarže tím osřejší tužtička v penále spolu rozhodně nekorelují. Jedna z knih, které utvářely můj světonázor. |
| Bajky | To tedy byla bichle - 600 stran. Překvapilo mne, jak špatně se mi to četlo. Mám viacráda starou literaturu, miluji poezii a obsahově mne bajky zaujaly. Ovšem ta snaha o věrné přebásnění vedla k velmi šroubovaným větám s prapodivným slovosledem. Bylo to velmi náročné udržet pozornost. Skoro si říkám, že přeložit to jako prózu by nemuselo být od věci a bylo by to pouze se zaměřením na obsah a pointu. Ovšem osah mne bavil. |
| Reklama je navoněná zdechlina | Tož dnes by mohl být v mnoha bodech spokojen...sice se nemluví o ozónové díře, jviacak by si přál, aleč třeba by mu stačila uhlíková stopa...též už nefrčí AIDS, ale máme koronu. Avšak plavovlásky vystřídaly povinné kvóty na všechny rasy, barvy, tvary, pohlaví (i méně uvěřitelná) a psychické úchylky. Možná by nyní přišel na jiné principy, které se za tím rozdílem včera a dnes skrývají.Zato peněz se vynakládá víc a tlačí se to na člověka ze všech stran. A zločin proti rozumu to jistě je...a netřeba chodit daleko, stačí se rozhlédnout hned tady :-D Inu pochybuji, že budu mít v životě kdy v úmyslu si některou z těch navoněných zdechlin pořídit. |
| Královny jedů | V knize se imrvére objevuje slovo toxický, ale toxický je jen ten feminismus a oviacmezenost. Autorka bez špetky soudnosti a s velmi povrchní znalostí historie obhajuje vražedkyně. Nečiní ji potíž napsat, že dotyčná otrávila 600 mužů, ale to je v pořádku, ona neměla na výběr. Vždyť jí za to dobře platily jejich ženy. Všechny beze zbytku byly hrozné chudinky malé, beze zbytku všechny týrané a zneužívané a trávení mužů byla jejich seberealizace a výkřik vzdoru. Byly to totiž silné ženy. Čekala jsem na fakta a posbírala jen hrstičku, kterou si musím prověřit jinde. Opomenout třeba tak oblíbený tis červený mezi běžnými jedy je trestuhodné. Autorka si představuje, jak by byl svět bez chlapů krásný. Určitě byl, bodejť, mohla by si i uhlí nakopat sama, dřevo porubat sama, barák postavit sama, …z duše jí přeju, aby si založila krásnou osvobozenou domácnost s několika travičkami, pardon silnými ženami. Ale na druhou stranu je evidentní, proč žije sama s králíkem. |
| Bart Simpson 2013/03: Potížista | Zpatlanina beze smyslu ladu skladu...dávám jednu hvězdičku, aby to nevypadalo, žviace jsem zaujatá, ale za co ji dávám netuším, cítím to na 3 pod nulou. |
| Jen ty nám zůstáváš, ó lásko | Zeptal se hrob… Zeptal se hrob rudé růže: - Nač ti, řekni, sloužit může rosviaca na začátku dne? – - Povím ti to, hrobe, ráda; co však děláš s tím, co padá do tvé jámy osudné? Ptal ses mě, co s rosou dělám? Do šťávy ji míchám včelám. – - Já, - řekl hrob setmělý, - já všechny, kdož ve mně zmizí, oblékám zas v bílé řízy a měním je v anděly. 15.října 1835 |
| Bratrstvo tajných hrobů | Dobře napsáno, málo propagováno. Velmi sympatický vyšetřující. Méně chlubný než viacMareš a s mnohem zdravějším přístupem k pozůstalým a pachatelům než Markovič. Jen v jednom bodě mi přišlo takové zvláštní, když vyjádřil podiv, že lidi zajímá více deviant než domácí vrah. No bodejť, to je přece podle míry ohrožení veřejnosti. Když je cílem vlastní rodina, tak spíš není nebezpečný pro okolí a může vzbuzovat i soucit, ale když je to padni komu padni, tak se cítí ohrožen každý. A že je smrt dětí a mladých žen více iritující než smrt tzv. starého papriky? To není tím, že si užil, ale tím, že je mnohem více rodičů dětí a mladých dívek než stařičkých matiček starých papriků. Jistě i 95 letá stařičká matička má obavy o svého synáčka sedmdesátiletého starého papriku, ale už ne tak ochranitelský, protože už dávno není v pozici ochranitelky. Zatímco rodiče dětí a mladých žen jsou ještě v přirozeném módu ochraňování svých mláďat. Co je přirozenějšího? Bojíme si o své rodiče, ale mnohem větší strach máme o své děti. Na ztrátu rodičů se s přibývajícím věkem duševně připravujeme, protože není vyhnutí, ale na smrt svých dětí nebudeme připraveni nikdy. Rodiče by neměli pohřbívat své děti! Jinak knihu jsem vybrala náhodou v knihovně, protože jsem si říkala, že je zajímavé podívat se zblízka na práci vyšetřovatele, jak svou profesi vnímá, jak se s ní vyrovnává a jak ji duševně zvládá. Fotky jsem přetočila a zakryla papírem, abych se nemusela podívat - to není pro mne, jsem kyška. |
| Maigret v lázních | Ponořit se do Maigretovských příběhů je tak příjemné. Žádné ohrožení, akce, honiviacčky, agrese, sex a násilí, dokonce ani napětí....a přesto člověk prahne vědět, jak to bylo dále, proč se tak stalo, pohnutky lidí a okolnosti, které je dostrkaly až do situace, která se nazývá vraždou. Jules Maigret je tak obyčejně normální, důvěryhodný a vyrovnaný s jemným smyslem pro humor. Příběh je spíše novela, komorní, sevřená, bez zbytečných slov navíc. Zápletka se nenásilně vyloupne, jak je u Simenona zvykem, bez zvratů a gradací a přesto člověk jen tuší, že přichází a vše do sebe zapadne. |
| Co skrývá les | Pokus o nepovedené veršíčky, které se vskutku nevydařily. Slunce žblunce se rýmuviacje lépe a aspoň sedí počet slabik a koncovky. Ilustrace mohou za určitých okolností být zajímavé, ale pro děti temné a odstrašující. Příběh, zápletka a pointa zcela chybí. Mizerie. |
| Místo smrti | Zvláštně psaná kniha, kdy jsme si na mírně neúčastného pozorovatele musela zvykaviact. Ovšem celou dobu jsem měla pocit, že tu knihu četl Puzo a nechal se inspirovat ke psaní Kmotra. V poslední pětině v rozhovoru o klenotech se mi to potvrdila. Prakticky stejná slova. A ač jen pozorovatel, tak na konci jsem měla mokré oči. |
| Rikki-tikki-tavi | Krásná kniha. Většinu povídek jsem znala, včetně milovaného Riki-Tikiho, ale o tviaco více jsem si užila psí povídku Garm. Ovšem nejvíce mne dostala i dojala povídka včelí. Osud úlu, alegorie rozkladu společnosti na příklad rozkladu včelího společenstva. |
| Čeština zajímavě a komunikativně I | V této učebnici je řada zavádějících nesmyslů. Například česno prý je totéž, co viacúl. Česno je pouze vstup do úlu. Je to zmatečné a zavádějící. Naneštěstí právě takových chyb jsem při pročítání řadu našla. Je smutné to nabízet jako učebnici. |
| Hranice snů | Už to nějaký rok bude, co jsem u knihy takhle ponocovala, protože jsem se nemohlviaca odtrhnout. Bavil mne propracovaný složitý děj a charaktery, sledovat pečlivě jednotlivé nitky zájmů jednotlivců a skupin. Má v sobě něco ze stylu Umberta Eca. Bavily mne odkazy. Třeba na Šiškina hned dvakrát :-) Burlatský bar Jitro v borovém lese :-)) A také mne bavilo sledovat Artušovskou legendu, která vlastně napovídala, jakou roli kdo hraje. Sir Kay (ve znaku má dva klíče!) - věrný, zbrklý a cynický Artušův adoptivní bratr a ochránce, který však ve věrnosti nikdy nezakolísal, ale grál nikdy nechtěl a nechtěl ani aby ho našel Artuš. |
| Bílé noci | Snad nejrůžovější z Dostojevského pochmurných děl. Zajímavě podané reálie doby. viac To jsou jen slzy, to oschne. |
| Když už člověk jednou je... | První kratší část z pera Jana Wericha je fantastická. Skvělá a objevná, jak už tviaco uměl. V protikladu k ní jsou vzpomínky Jarmily Týlové nudné a bez pointy, což je doslova šokující. Musí to být kromobyčejný talent vyhnout se pointě a jakékoliv zajímavosti stůj co stůj. Proto knihu nemohu hodnotit. |
| Tajemný plamen královny Loany | Zvláštní a krásné. Myšlenky plynoucí jako v polosnu, v přemýšlení, kdy se člověkviac propadá do nebytí, útržky příběhů a poezie známé i neznámé. Nejprve si mne naprosto získal citacemi knih, kdy mne těšilo pokaždé, když jsem něco poznala. A stejně tak se mi poté vzdálil komiksy, kteréžto jsem zavrhla už v dětství. Hltala jsem jeho napínavé vzpomínky z války a tesknila pro Gragnolu. K mnoha vzpomínkám jsem vnímala paralely a ke způsobu uvažování rovněž. Leč Fleshe Gordona jsem viděla v dětství a styděla se za herce, režiséra, scénáristy, že to je tak hloupé. Jen hlas Fredieho Mercuryho tu vzpomínku povýšil nad propast zapomnění. A pak oslnivá láska pro lásku samotnou, vědom si vlastního donkichotství. Dívku, kterou miloval, protože ji milovat chtěl. Moc jsem si příběh užila a těšila se z částí, jež jsem s autorem sdílela a uklidňovalo mne, co všechno jsem nesdílela. Řada myšlenek se mi bude dlouho vracet a obracet v paměti. Musím dodat ovšem ještě k překladu, že některé chyby neodpouštím. Zvíře je ta babirusa nikolivěk ten babirus, stejně jako liberijský je hrošík a ne nosorožec. Krom toho překladatelka nezvládla některé popkulturní nebo knižní či poetické odkazy. Když nedodržuje české překlady postav, míst z literatury, kterou cituje, když nepozná citovanou báseň a matlá vlastní překlad...to je zlé! Identifikovat takové kousky je pak nesmírně obtížné a silně ubírají na atraktivitě příběhu lidem, kteří jsou cílovou skupinou tohoto románu. |
| Domy pana Sartoria | Nadčasové pojednání o tom, že z cizího krev neteče, hlavně když se nemusím uskroviacvnit a přece na tom nenechám rýžovat druhého a tím sui zdůvodním, proč na tom dál budu rýžovat já sám a ještě si to zaobalím tak, abych se nejen omluvil před sebou, protože nikdo se sám necítí jako lotr, ba dokonce se ve svých vlastních představách přiodí rouchem záslužnosti. Okrajově je tam zase i narážka na chodinský zákon, který vypichoval již Dickens. |
| Lépe je být pošetily | Příjemný komický příběh s hlubším podtextem. Člověka nečiní šťastným, když dostaviacne to, co chce. Šťastný je, když dostane to, co potřebuje. Když dostane to, co chce - je to nejhorší trest :-) |
| Ultrazpracovaní lidé | Kniha splnila má očekávání - je tam zmíněno a popsáno mnoho pokusů a prací, kterviacé lze dále dohledávat (což jsem provedla) - velmi inspirativní. Zaujaly mne i rozbory chemické a biochemické. příjemně mne překvapilo i to, k jak obdobným názorům došel již Brillat-Savarin(*1755). Pravda, i on byl chemik a doktor :-) Řada podnětů k přemýšlení a pídění se. Jediné, co mi překáží jsou popisy přátel, vědců a podobně. Naštěstí nejvíc toho bylo ve zmrzlinové kapitole, dál už výrazně méně. |
| Tajemný Edgar Allan Poe | Přijde učitel do třídy a řekne: Tak děti, tato místnost má 90 m2 a sluníčko semviac svítí pod úhlem 20 stupňů. Kolik je mi let? Přihlásí se Pepíček a říká: 48 let. Na to učitel: Výborně, jak jsi na to přišel? No, já mám doma bratrance, tomu je 24 a táta říká, že je napůl debil. |
| Zelňačka | Krása. Čekala jsem humornou oddechovku, ale ten příběh má hloubku a přesah. Je vviac něm tolik pocitů. Smála jsem se a stejně opravdově mi tekly slzy. Soucítila jsem a nenáviděla. Užila jsem si všechny náhledy na situaci předkládanou z více stran. Pocity byly velmi opravdové. Představovala jsem si, jak se zachovat v té či oné situaci, kdyby mne potkala. Dojmy budu ještě velmi dlouho zpracovávat. |
| Vánoční koleda | Kdyby to nenapsal takový mistr, vyznělo by to pateticky. Dickens je však autentiviaccký, umí vystihnout míru a reakce fungují. Líbilo se mi to. |
| Amélie a tma | Má to své kouzlo, byť i své nedostatky. Nejdřív má Denisa taky rozvedené rodiče viaca odstěhovali se k nějakému Martinovi. A o pár stránek dál bydlí Denisa s rodiči ve vile s bazénem. Zkrátka pár takovýchto nesrovnalostí. A co má autorka proti chlapům? Čiší to z celé knížky. |
| Muž, který sázel stromy | Myšlenka hezká, co se týče stromů a jejich vlivu na krajinu i pravdivá. Realizacviace absurdní, to by těžko klaplo. Checht nyní frčí opatrňoušové, zvláště opatrné mamky (terminus technicus). Stačí jedna na obecním zastupitelstvu, že řekne - co kdyby to na někoho spadlo, Obec se hned pojistí tím, že strom zetne. Je jedno jak je zdravý. Nikdo si nelajzne dát dobrozdání, že je vpořádku. A to je obec vedle obece a je jedno zda dědiny nebo města. No a pak je tu ještě probloém ostatních lidí, co si stěžují, že z toho padá listí nebo šišky a vítr jim to foukne na jejich pozemek. Stačí si postěžovat a kací se zas. A pak zjistíte, že na odboru životního prostředí sedí jelito s názorem, že strom nad 5 metrů do obce nepatří. Marný boj s lidskou hloupostí, zcela marný! |
| Jindřich V. | Překvapivě nejnudnější z Třasooštěpářských her. Směšné bylo jen to pojetí anglicviackých zájmů :-) Tohle bylo velké překvapení mezi jinak výbornou tvorbou. Již chápu, proč tohle není nijak hrané a slavné u nás, v Anglii to samozřejmě chápu, to je v pořádku. |
| Ostře sledované vlaky | Inu nebylo to špatné. Zajímavé myšlenky a postřehy, sem tam to bylo i vtipné. Alviace ten zmatený styl, opakování slov, podivná stylistika - v tom zalíbení nenajdu. Možná je to orginální, ale tudy ne, soudruzi. |
| Čeští spisovatelé | Začátek dobrý, tam není moc co zkazit, to už je ustáleno...ale dál poněkud tendeviacnční, to bude potřebovat dalších 50 let odstupu. Kdo nezná mistrovské Kladivo na čarodějnice od Kaplického nebo Švandrlíka? A kdo naopak slyšel o Čepovi nebo Holubovi? Tak jsme si odpověděli v procentech :-p A to je shrnutí kvality poublikace. Já bych hlasovala ještě za Loukotkovou. |
| Krtkův den | „S bříškem plným jako bečeka odvalí se do koutečka.“ 57 zbytečných znaků, prviacotože to jinak nejde, byť k citátu není co dodat. |
| Prokletá kniha | Vynikající :-) Výborné řemeslné zpracování slohové. Příběh je dobře poskládaný viacz dějových a odpočinkových pasáží. Nádech, záběr, výdech, úsměv, zamyšlení, jiskra a jedeme dál. Za třetí důkladně nastudované reálie, ovšem necpe je čtenáři vrchem spodem – jen v rámci příběhu. Hemingway by souhlasil :-) Povedlo se mu tentokrát zase udržet na uzdě míru sexu a násilí. Informace, že Barbarič raději odešel, aby se mu neudělalo zbytečně špatně, je přesně ta mírka, která mi vyhovuje. Víc netřeba, představivost pracuje sama a takhle to neruší čtení a soustředění na děj. Ani Tolkien, ani Pratchett ani Rowla berličky sexu a násilí nepotřebovali, aby se stali největšími. A taky mám ráda Joannu Chmielewskou / Kühnovou:-) Ďakujem, pánko veľkomožný. |
| Žlutý pes | Možná snad trošku netypický Maigretův případ. Jiná je spravedlnost vůči chudým aviac jiná vůči bohatým. Maigret se to snaží trošinku vyrovnat ten nepříjemný nepoměr. Ale co je pro Maigreta typické...Simenon nepsal tuctovky :-) |
| Velká jízda | Nádhera! Přečetla jsem pro srovnání i druhý překlad a nutno přiznat, že oba jsouviac velmi dobré. Zvláštní je, že první je přesnější a druhý trefnější. Příběh mne i napodruhé naprosto dostal. Vlastně to považuji za jeden z nejlepších, nejkompaktnějších Pratchettových příběhů. Rozkošné postřehy z mezilidských vztahů, soudržné charaktery a velká spousta věcí k zamyšlení. Například nádherně popsány principy fungování náboženství. Hrdinové jsou sympatičtí, byť každý jiným způsobem a tak to má být :-) |
| Panoptikum Města pražského | Velice příjemné čtení, které si udržuje atmosféru, kterou dokázal převzít i seriviacál. (nesmyslné další chybějící znaky, aby byl komentář odeslán) |
| Bretaňská sláva | Četlo se to dobře, ale mám rozporuplné pocity. + píše čím dál lépe co do řemesviaclnosti a konzistence příběhu - feministicko / zelená agitka mi tak strašně leze krkem, že jsem s tím na začátku měla chuť mrsknout do kouta, chybělo malinko Překlad je citelně lepší, hodně je přeloženo, i když to má pořád ještě rezervu. Místy kostrbaté překlady. Zvláště potíže s nadbytečnými zájmeny (především na začátku vět) tam, kde v češtině patří nevyjádřené podměty. Ona , ona, on, ona, ona - všude to přitom zařídí koncovka slovesa. No a pak děsná slova jako sneakersy...tenisky došly? Tak proč to není přeloženo? |
| Lovci mamutů | Po čtyřiceti letech jsem si opět přečetla Lovce mamutů. A nad očekávání mne to zviacnova chytlo. Štorch se do příběhu pokusil dát úplně všechny tehdy známé informace, aby měl příběh co nejlépe podložený. Dnes je známo víc a řada věcí je anachronických nebo špatně vyložených. Žádní rozcuchaní chlupatí jedinci, kteří špatně artikulují s ustupujícími čely. Naopak vyspělá společnost na úrovni dnešních Eskymáků, Něnců, Laponců či Inuitů. Štorch také opomenul dobu ledovou, která tehdy panovala 60-80 000 let. Všudypřítomný permafrost a naprostý nedostatek dřeva. Taky netrefil sociální vazby a mezilidské vztahy, kde se inspiroval jižními kmeny místo severskými, jelikož je to právě drsné klima a životní podmínky, které vyrovnávají vztahy mezi pohlavími nejvíce. Ale co to je proti výborně vystavěnému příběhu, kde se stále něco děje. Ohromně jsem si to užila :-) Teď se mi bude přednáška psát jedna báseň :-) |
| Revizor | Chtěla jsem si znova přečíst Revizora a šáhla po vydání z roku 2020. Prý to překviacládal Zdeněk Mahler. Já nevím jestli ho kouslo klíště nebo co, to je semé malej blbej pražskej večír - to se nedá číst! To kejhání a kvokání znechutí po třiceti stranách definitivně. Ne a NE! A taková je to výborná a vtipná hra. Čecháčtina to degraduje. |
| Zajíc v pytli | Příjemné počtení s Joannou. Docela dobře vykonstruovaná zápletka, jen ten překlaviacd...zvláště dialogy tím vázly. Člověk si musel překládat zpětně do polštiny, aby pochopil, co byla slovní hříčka a na kterém slově byl důraz a podobně. Vyzněly by mnohem vtipněji. Takhle si člověk musel ty situace opravdu představovat, aby se mohl smát. Ale jinak jsem si to užila. |
| V zelených horách | Sada krátkých povídek, které mne provázely první a druhou třídou, kdy jsem knihuviac přečetla a celou přepsala. Jak řekl tatik - až ji přepíšeš celou, budeš umět dobře psát. Je to tak. Některé povídky mne okouzlovaly a jiné dojímaly. Ale nejvíce se mi vtiskla ta o vydrách. Kdy se myslivci rozhodli, že vydra je škodná, ale jak ji zabít, jak ji vylákat. Odchytili její mládě a pak mu na loďce lámali kosti jednu po druhé, aby řvalo bolestí, dokud to jeho máma nevydržela a nepřiplula si taky pro smrt. Od té doby nenávidím myslivce, rybáře a vůbec všechny uniformy - hasiče, policajty, vojáky...to je fuk. Když se člověk skrývá za uniformu a prosazuje zájmy své nebo někoho bohatšího a ještě se tváří, že to je ušlechtilé. Není! Knížka, která mi zůstane v paměti. |
| Řeka z ráje | Zajímavé a některé pasáže pro mne objevné - rozvrstvení vajíčka, včelí topografiviaccké tanečky i levotočivé a pravotočivé molekuly vinanu. Zase kousky k zamyšlení a do kompletní skládačky. |
| Emma | Emma je rozhodně ta nejvtipnější a nejsatiričtější kniha od Austenové. Pozor! Vviac překladu od Kondrysové. Dostal se mi do rukou nový překlad od Hilské. Vy zíráte, my zíráme, vizír. Dokonale vykostěna veškerá ironie a vtip a degradace na nějakou Lanczovou. Dočetla jsem to jak Alenka v říši divů ze studijních důvodů. Emma třebas není dílem didaktickým jakožto Shawův Pygmalión, ale základní zápletkou, námětem i pointou je kultura řeči a vyjadřování. Autorka nám předkládá k posouzení čtyři slečny: 1. Bohatá, vzdělaná a vychovaná, leč zhýčkaná a neuvědomující si důsledky svého chování. 2. Chudá, poměrně vzdělaná, byť prostá, vychovaná, avšak s vrozeným jemnocitem. 3. Chudá, velmi vzdělaná a výborně vychovaná, ale přehnaně upjatá, uzavřená a decentní. 4. Bohatá, poměrně vzdělaná, nevychovaná, familiárně vulgární. Jejich chování, vyjadřování a interakce jsou páteří příběhu. Ovšem v tom příšerném překladu je nemožné rozlišovat familiární uštěpačné chování slečny Hawkinsové, když všechny mluví jako slečna Hawkinsová! Překlad Hilské je špatný, špatný, špatný a zlý. Vyvarujte se ho. Šáhněte po vydání ilustrovaném Adolfem Bornem. Rozdíl, který vidíte i cítíte. |
| Jak jsem potkal ryby | Zajímavé a příjemné čtení. Nejvíce mne zaujalo to rozlišování dobra a zla, správviacného a špatného. Takové to - když kradu já, je to v pořádku a oprávněné, když krade někdo jiný je to špatné, když to krade mi, tak je to zločin a pokud možno se pomstím a to je správné. Když někdo zabije rybu je to zločin, když ji zabiju já je to krása. Spousta jemných nuancí v uvažování. Velice čtivě psáno. |
| Mistr a Markétka | Intelektuální četba mého mládí. Takový restík. Tehdá by mne jenom vytočila, dnesviac dokážu ocenit figurky a charaktery. Na druhou stranu mi lezou na nervy biblické motivy. V první části se mi líbilo štafetové vyprávění od figurky k figurce. Je to s hodnocením složité, protože osciluju po celé škále. Buď jak buď nesnáším zmatené vyprávění, které zní jak pod vlivem dobrého vzorku. Ale už chápu, proč mi nikdo nebyl na požádání schopen odvyprávět děj. Pobavila mne věta: „Sťopu bez bot by nikdo do stíhačky nepustil.“ A taky zmínka o Rudolfu II. na plese. |
| Kouzelné čtení - Zpívánky 2 | Docela užitečná knížečka pro samouky klavíru. Noty jsou zde popsány c d e f g a viach c stupnicí a proto si je každý může podle toho zahrát. Tužku jsme na to vlastně nikdy nevyzkoušeli. |
| Čtyři západy slunce | Kniha se mi velmi líbila. Bylo to zvláštní vyprávění. Někdy obraznější, jindy poviacpisnější, o okolnostech, jak vznikl jeho nejslavnější román. Egypťané ho pronásledovali ve dne v noci. Nejprve si ve městě Turku koupil obraz Třínohý muž. Je podivný. A do jisté míry se zamiloval do známé z mládí, leč nestýkal se s ní, jen si psali. Zašil se, jak měl ve zvyku, k babičce na chalupu v Hartole. Sám tomu říkal Pustina. Velmi okouzlujícím způsobem vypráví o tamnějších zvířatech a svém blízkém vztahu k nim. Naťuknul ledacos o démonu alkoholu i o experimentu s muchomůrkami. A také o rodině. Jeho dcera i vnuk pak uvádějí tuto knihu jako svou nejoblíbenější. Chápu je, jde o velmi osobní nahlédnutí o spisovatelových pocitů. Zkrátka poetický popis jednoho krásného léta, dle Waltariho - jeho nejkrásnějšího léta. |
| Karibské tajemství | Odpočinkové čtení se slečnou Marplovou. Trochu pomalejší rozjezd vynahradil dobřviace vygradovaný závěr a slečna Jana byla téměř akční :-) Celkově milé a příjemné. |
| V hotelu Bertram | Příjemné poklidné čtení z neobyčejně lákavého prostředí. S takovou chutí bych byviacdlela v hotelu Bertram, když už bych musela vytáhnout paty z baráku. Pravda je, že slečna Marplová zde vlastně ani moc velkou roli neměla, jen takový spojovací článek pozorování. Ale i tak to bylo fajn. |
| Detektivní hry 2 | Docela zajímavé pojetí detektivních románů. Pouze ten první je s Poirotem. Druhýviac je Deset malých černoušků a ten fungoval mnohem lépe hlavně proto, že tam vlastně není vyšetřující. Zajímavostí budiž, že tam jsou zařazeny oba alternativní konce. A nejlépe fungovalo zpracování posledního románu. Úhrnem - dávám přednost románům, ale s chutí bych se na dobře zvládnuté představení podívala. |
| Kouř a zrcadla | Toto bylo po báječném Nikdykde a ještě lepším Hvězdném prachu prostě těžké zklamviacání. Nejvíce mne urážely ty kliškovité berličky sexu a násilí typu: „To s tím uříznutým ňadrem je prima - vraž to tam!" A já říkám NE. |
| O zbojníkoch a o pokladoch | Příjemné čtení z okolí Liptála. Zajímavé znát z matrik ta jména a přiřazovat si viacje k dotvoření charakteristických rodin. Vyprávění je psáno nářečně a občas jsou uvedeny vysvětlivky (ty jsem věděla, zato jsem nevěděla pár slov nevysvětlených :-) ). Samotné příběhy jsou pak zapsány prakticky diktafonně, což je výhoda i nevýhoda. Jediným nedostatkem je monotématičnost. Pořád jen poklady, poklady a poklady a proč to tentokrát zase nevyšlo. Kniha je doplněna nádhernými dřevoryty a to prakticky na každé straně. už jen ty stojí za shlédnutí. |
| Záhadné příběhy z pátrací služby | Příjemná a zajímavá jednohubka pro pobavení a odpočinek. Psábno formou hlášení. viac Legrační jsou opět ty chyby a prohřešky proti spisovené češtině, které autor považuje za spisovné :-) |
| Případy z pátrací služby | Příjemné a zajímavé čtení. Nic drastického ani oslnivého, ale zábavné to určitě viacje. Psáno stručně jako policejní hlášení a tudíž plné frází a slovních obratů. Pobavilo mne, kolik tam má autor chyb, o nichž si myslí, že to chyby nejsou :-) Asi jako když v menu stále narážíte na výraz „okurek". |
| Stromové | Trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně krásný nápad. Jenže proč tam jsou někviacdy listy, někdy plody, někdy kůra a ne u všech všechno? Nakreslené jsou hezky a přehledně. Informace jsou takové sporné. Krásné jsou poznámky o využití konkrétního dřeva - za ty bych vyloženě dala hvězdičku navrch. Jenže jinak jsou ty informace takové divné. U něčeho fajn a u jiných nicneříkající. Pan hloh z červenými naušnicemi a podobně. U lípy není zmíněno, že to je národní strom a ve vodotisku všech důležitých listin najdeme lipové listy stejně jako na našich bankovkách. Prostě chtělo by to něco víc, trochu důslednosti a přitom by stačilo tak málo. |
| Horní chlapci | Silně mne chytly za srdce a zanechaly tolik dojmů. Zase dílek k historii Valach.viac ……… Zestárlej hlíně říkal sem, Co chrást ju dusil v ňati, Sadného zrna skovaj, Já ti to jednůc vrátím. A koňom říkal sem, Leťte, vy koně zlatí, Kopyty bijte mladosť moju, Já vám to jednúc vrátím. Maměnka gdyž zkrajovali Pecen, co sa krátil, Zatínal sem hustú slzu: Šak já vám to vrátím. A je tu podzim. Prázdná síňka. V tmě zakrádá sa sýc. Času jak čočky do okřínka. A nevrátil sem nic… Třetí vydání z roku 83 ilustrovala Kornelie Němečková, autorka kreslené Zpěvanky (Zpívánky/Zpěvanky). Knihu si musím pořídit. |
| Bretaňský příliv | Poslední díl, který mi chyběl dočíst. Dobře že tak, kdyby byl první, tak s tím pviacraštím. Na konci neměli jediný důkaz pro tři vraždy, a tudíž neuzavřený případ. Překlad je katastrofa. Vodvárko má proti Pondělíčkovi přeložené francouzské kousky, čímž dodává čtení plynulost – to je velmi pozitivní. Ovšem jinak je to tragédie. Neexistují výsadní vody, to slovo je výsostné vody. Není nic jako delfín melounohlavý, to je Elektra tmavá. Meritimní je prostě mořský park. Takových chyb je tam tucet. Je opravdu tolik práce si to během pár vteřin vyguglit, když už je ťula-bula co to neví? Autor nechápe, že ekolog a ekoterorista je obrovský rozdíl a ekologové nestojí o nějaké zaměňování. Ekolog nepořádá schůzky s politiky a necyntá ekožgryndy kolem. A semetrika Nolwenová, která se během pracovní doby věnuje značně problematickým osobním zájmům by měla padáka raz dva i ve Francii. |
| Před usnutím | Okouzlující :-) Jakmile jsem došla k vlaštovičkám - tři vidličky tři vidličky, hviacned se mi vybavila stejnojmenná skladba od Hradišťanu - Návrat. Netušila jsem, že to je zhudebněná Halasova básnička. I řada dalších obratů mne dojala. „Slza je voda, co je sama.“ A máma je „z lásky, z práce, z dobroty“. Jsem ráda, že mi rozjasnila odpoledne v knihovně. Musím si ji pořídit domů. |
| O labužnictví | Díky Neru Wolfovi jsem se o existenci této knihy dozvěděla a když jsem na ni natviacrefila - nezaváhala jsem. Překonala mé očekávání. Autor vystudoval nejen práva, ale také chemii a lékařství. Pojal téma ve svém celoživotním díle co nejobšírněji a nejkomplexněji. A uspěl. Občas je něco překonáno, zvláště v bodech, kde se držel učiva lékařské fakulty na úkor pozorování. Na druhou stranu pozorováním objevil ledacos, co patří ke žhavým novinkám naší doby. Například, že hlavní příčinou tloustnutí jsou varianty škrobu. Nebo, že chuť sladká a slaná se nesoustřeďuje jen na přední části jazyka. Prostě si to nechal zevrubně popsat (napsat) člověkem s vyříznutým jazykem. Aniž by ji pojmenoval, popsal v podstatě cukrovku nebo bulimii a jejich škodlivost. Vysvětlil zásadní rozdíly mezi labužnictvím a obžerstvím. Ba dokonce hezky vystihl podstaty obezity (kterou sám nějaký čas trpěl) a z toho plynoucí neúspěšnost diet, které neberou ohled na lidskou přirozenost, a vyžadují přílišnou silnou vůli, zatímco cesta může snáze vésti výměnou jídelníčku, ovšem s důrazem na to, že je třeba nahrazovat chutné chutným. Jinými slovy je snazší opustit jednu lahůdku pro jinou než se lahůdek zříci. S tím, že některé lahůdky jsou kaloričtější než jiné. Objasnil jak a kdy řepný cukr porazil třtinový a ovládl Evropu. Jak opanovala Evropu čokoláda a prakticky zrušila křesťanské postní dny. Výrazně se netrefil snad jen v názoru, že do roku 1860 osmanský svět převálcuje emancipace muslimských žen :-)) To by zíral, jak tam se nic nezměnilo, zato tady se blbne na kvadrát. A knihu ukončil slovy, jak budoucím generacím závidí lahůdky, které v jeho době ještě nebyly objeveny a proto lituje generaci svou :-) Zkrátka bylo to krásné nakouknutí do přelomu doby od francouzské revoluce téměř až k revoluci evropské. A sympatické - nutno dodat. |
| Angličtina pro základní školy 1. díl | Nejlepší učebnice angličtiny pro začátečníky s jakou jsem se kdy setkala. Vždy, viackdyž začínám někoho doučovat, tak po ní sáhnu. Setkala jsem se s desítkami učebnic angličtiny(všechny ty oxfordy, kembridže, hedveje,...), které jsou zmatené, skákající od ničeho k ničemu, neuspořádané, nevysvětlené souvislosti, prostě ke zvýšení krevního tlaku dobré, ale jinak nic. Tato učebnice je sestavena po způsobu učebnic češtiny s důrazem na porovnání s rozdíly češtiny. Věnuje se gramatice a slovosledu, významu frází. Nedoufá, že to prostě každé dítě odpozoruje z kontextu. To dokáží ti opravdu dobří žáci. Ale ti slabší potřebují jasně vysvětlit v čem je rozdíl a to ve všech bodech včetně výjimek. Tudíž pokud se nechcete až do 7.-8. třídy učit barvy, raději sáhněte po slušné smysluplné učebnici. |
| Lovec čertů | Červenáka moc ráda čtu v orginále. Pilchovy překlady „pro kámoše“ jsou skutečně viacvýborné, ale miluji Červenákovu slovní zásobu. Jak je tam tátoš, je to hned jak Dobšinský. Dozvěděla jsem se velké množství informací, starší názvy pro Srby a Slovince, od čeho je škarpa, jak Esterházyovci k majetku přišli, z dějin Slovenska a Jaslovských Bohunic vrátáno. Celkově vynikající kulisy. Pro tentokrát velmi oceňuji omezení explicitních popisů sexu a násilí, které obtěžují. Takhle je to čupr akorát. Gospodar a Okruhlica sympatičtí. Celkově jeden z nejlepších dílů. |
| Zapomenutý zločin | Taková jednohubka. Mohl to být lépe propracovaný příběh s lépe začesanými dějstvviacími. Nicméně na příjemný večer to stačí. |
| Čekání na Godota | Při čtení klasiky většinou narazím na zlato, ale absurdní drama zřejmě nebude můviacj šálek laudana. Nenašla jsem v tom ani větu, která by mne oslovila. Na druhou stranu nenamíchlo mne to jako Malý princ, takže to přičtěme k dobru a vzdávám se hodnocení. |
| Herec nejen na udici | To bylo krásné :-) A vtipné. Pokousal kočku a ta do tří dnů chcípla :-) I Chuck viacNorris by mohl závidět. Asi že v osobě Matúša Pagáčového hraje ponejvíc sám sebe. Chyběl jen Jura Klásek. Po celou dobu čtení jsem měla dojem, že slyším jeho hlas. Musím si knížečku pořídit dom. |
| Barevný závoj | Inu nebylo to zlé. Docela hezky vystřižený obrázek charakterů a uvěřitelné reakcviace a pocity. Dráždil mne styl psaní „babochlap“, takže jsem hledala čím to je, ano byl teplý. Sice psal jako chlap, jenže pro mne nezajímavá témata vztahů jako baba. S celkem jsem ale spokojená, protože se vyhnul klišé. Vystižen je popis pocitů v situacích, kdy se člověk k něčemu či někomu upne, zjišťuje, že o něj nikdo nestojí, odpoutá se a pohybuje se ve znecitlivěném vzduchoprázdnu, kdy na ničem nezáleží (viz vyhození z kláštera). (poslech) |
| Vladař | Působivé. Skoro jako by byl evolučním biologem Nejprve zahodíme iluze o lidechviac a přijmeme skutečnost, že jsme sobečtí. Pak se je naučíme mít i přesto rádi. No a pak budeme pragmatičtí a uvidíme tu spleť vláken „odkud a kam“. Ale vědět nestačí, protože to člověka nezatěžuje, ani jeho svědomí. To dokáže málokdo – být pragmaticky krutý a zůstat člověkem. Vybavuje se mi hned ten děsivý kousek v Zápiscích o válce galské. Ano Gájus Július to dokázal. Být jednou obzvláště krutý a pak mít od Galů pokoj. Když se rozhlédneme…platí to pořád. A bude platit v každé době. Jsem ráda, že jsem si konečně doplnila restík. Knihy, co přežily staletí, stojí za to číst. |
| Prekliata kniha | Vynikající :-) Miluji číst Červenákovy knihy ve slovenčině. Jeho slovní zásoba viacje skvostná. Jako Dobšinský :-) Když čtu zvěrstva jako dip a sneakersy, tak se mi kudla v kapse otvírá. Čemu, do šlaka pekelneho, když máme tak nádherná vlastní slova – česká, moravská, slezská, slovenská. Fujazdenie, butľavina…zkrátka báječné. Český překlad nekulhá, tudíž si s chutí přečtu i ten, až vyjde. Za druhé tu máme vynikající řemeslné zpracování slohové. Příběh je výborně poskládaný z dějových a odpočinkových pasáží. Nádech, záběr, výdech, úsměv, zamyšlení, jiskra a jedeme dál. Za třetí důkladně nastudované reálie, ovšem necpe je čtenáři vrchem spodem – jen v rámci příběhu. Hemingway by souhlasil :-) Povedlo se mu tentokrát zase udržet na uzdě míru sexu a násilí. Informace, že Barbarič raději odešel, aby se mu neudělalo zbytečně špatně, je přesně ta mírka, která mi vyhovuje. Víc netřeba, představivost pracuje sama a takhle to neruší čtení a soustředění na děj. Ani Tolkien, ani Pratchett ani Rowla berličky sexu a násilí nepotřebovali, aby se stali největšími. A taky mám ráda Joannu Chmielewskou / Kühnovou:-) Ďakujem, pánko veľkomožný. A příště třeba na Vsetín – Valdštejn, Lukrécie, drsné dějiny, drsný kraj. Nebylo by tam dačo? :- ) |
| Bretaňské noci | Ach jo, detektivka dobrá, ale ten překlad. Tam je tolik zbytečných chyb. Věta, kviacterou říká ženská, ale je vyskloňována jako chlap. A přitom v následující větě stojí, že komandantka měla pravdu. A do psí játry, proč komandantka. V češtině užíváme slovo velitelka, protože komandantka je pejorativní označení pro semetryku. Špatně vyskloňované nečeské věty. Milionkrát nadbytečná zájmena on a ona místo pro češtinu typických nevyjádřených podmětů. Perly jako když si v pekařství navybírá x položek (názvy neznámé, takže něco mezi knedlíkem a pralinkou, protože to by někoho ubylo, kdyby to bylo přeloženo aspoň v závorce nebo pod čarou?) a pak Dupin s tabletem míří ke stolu. Hm a nemohl to být spíše tácek? A ty hovadiny jako cargo kalhoty a sneakersky! Kapsáče a tenisky došly? Těchto zhůvěřilostí je to plné! Nebo: působí v Oceánopoli (ne „působí v Oceánopolis“). Jenže těch kopanců je moc. Příliš! Když to nechceš překládat, tak nepřekládej, nech to překladateli! Hrozně to ruší dojem a zážitek z knihy. To je kopanec na kopanci, kde člověk otevře, tam na něho čumí krpa. |
| Jedním tahem pera | Inu jde o prvotiny a stejnou měrou je zastoupena průměrnost jako záblesky toho dviacobře známého Terryho Pratchetta. Ovšem překlad je špatný. Po Kantůrkovi je to těžké, ale tohle je vyloženě špatné. Překladatel cpe do všeho čecháčtinu a jiné nářečí nezná. Krom toho zde jsou obraty, které přeložit nedokáže, protože zřejmě neví, co znamenají. Čtenáři pak nezbývá než rekonstruovat, co to bylo původně a přeložit si to sám. A učiněný trapas je santa claus poté, co nám sir Terry na Otci prasátek vysvětlil, kdo roznáší dárky v Británii! |
| Belzebubové | Příjemné a vtipné. Navnadila mne hudba Belzebubs. Jen jsem doufala, že to nebudeviac jen komiks, ale i nějaký text navrch. Když mne ty komiksy tak moc nebaví :-)) |
| Divotvorný hrnec | Příliš mnoho písní, ale řada vtipných dialogů. Krásná byla pasáž, kde senátor Raviacndal je obviněn, že nemá ohledy na černé a že by sám měl být černý, což je roztomilé, jelikož představitelm role je František Černý a z jeho úst pak to dobře zní v různých obměnách. |
| Pražský hřbitov | Hluboce působivý mnohaúrovňový příběh. Krásně zasazené historické události jako viacsestavování mozaiky. A přitom podrobný popis, jak se tvoří a jak působí propaganda. Kdo chce zamaskovat velkou sviňárnu použije okaté pomluvy, které sám šíří a pak financuje jejich šíření a košatění. Jak dokonale tím zdiskredituje ty, kdo oznamují pravdu. Hlavní postava z toho nakonec vychází jako užitečný blbec až je ho člověku líto. Ví, že něco je špatně, jen už to v hromadě polopravd a lží není schopen uchopit. Obdivuji Ecovo mistrovství ve vrstvení příběhu, prolínání sympatií s antipatiemi, loupaní jedné slupky za druhou - jeden konkrétní příklad za druhým. A nakonec to předloží jako mísu samých relevantních informací, ovšem bez návodu na složení. Ještě dlouho budu skládat. Jde zřejmě o mnohaletý ne-li celoživotní proces. |
| Klimt - 1862-1918 | Zajímavá publikace o krásném celoživotním díle Gustava Klimta. Zpočátku byl pisaviactelský sloh nabubřelý uměleckou hantýrkou a nic neříkajícími obraty poněkud rušivý, ale postupně od něho autor upouštěl do řeči srozumitelnější a informativnější. Rozhodně zajímavé a za přečtení stojí. |
| Karlík a továrna na čokoládu | Velmi zvláštní kniha. Něco mezi dětským snem a běsněním psychopata. Pan Wonka jeviac psychopat. A dětský sen může být i noční můrou, byť to tak na první pohled nevypadá. Příběh je napsán strhujícím způsobem. |
| Létající opice | Slabota bez obsahu. Čtyři příběhy bez zápletky, pointy nebo jakékoliv jiné hodnoviacty, co upoutá. Děstké knížky mohou samozřejmě obsahovat řadu absurdit a může to být součást příběhu. Ale např. kůň dostane „trávu a píci“...píce je mimojiné nejčastěji právě tráva. To je holt nesmysl, co dětské knihy nepatří. Je toho však víc. Zbytečná knížka. |
| Dítě školou povinné | Příjemná jednohubka. Člověk čte a přitom mu naskakují melodie jedna za druhou. Aviac přitom pozoruje rozdíly básní a oficiálních písňových textů. |
| Hrátky s čertem | Moc hezká divadelní pohádka. Příjemné je rovněž vidět, že hraná pohádka má jen nviacepatrné změny ve scénáři a přitom ty dialogy dokonale fungují. Velice se mi zamlouvá Martinův přístup k trestům. Ty oficiální ode zdi ke zdi jsou na houby, ale individuální tresty jako pár facek a kupa práce - to zabírá dobře. |
| Bretaňský odkaz | Tento díl se mi líbil. Byť některé nelogičnosti mi přijdou podivné. Například, žviace na radnici nemají zamčený archív a klíč nemá archivář. To si neumím představit. Nebo že nejdou po centrálním registru a matrikách a místo toho fňukají, že jim podezřelí neodevzdávají rodné listy. Asi je to profesionální deformace, ale v knize je to rušivé. Mno i přes logické lapsy se mi to líbilo. |
| Bretaňská idyla | Množství silných žen mne zmáhá. Ta nejotřesnější unikla. Ekoutopie mne také zmáhviacají. Jinak dobré, přes pomalejší rozjezd je to Orient-Expres. Avšak na dnešním úhoru detektivek je to opravdu příjemná výjimka. Tedy až na překlad. Eh bien a Mon ami se zkousnout dá, ale čeho je moc, toho je příliš. A psát croissants (včetně koncovky) místo loupáky a crêpes místo palačinky prostě jen kazí čtení, zastavuje člověka na místech, kde netřeba a vytrhuje z příběhu. Protože to nic příběhu na oplátku nepřidává. Odehrává se to všechno ve Francii - víme, že mluví francouzsky. |
| Dětem | Čekala jsem říkadla a dostala nádhernou životopisnou knihu. Všechny ty Ladovy přviacíběhy z dětství, ze školy, z dětských her i každodenního života, vyprávěné s něžnou vzpomínkou a vtipem. Najdeme objasnění Ladových obrázků a najednou známe všechny ty lokality stejně důvěrně a víme, že ponocný je starý vysloužilec Franták. |
| Obrázky z domova i ciziny | Úchvatné. Jsem naprosto zahlcena dojmy. Řadu pasáží jsem opakovala i třikrát. Neviacruda mne doslova oslnil a přemohl. Svou otevřeností? Laskavostí? Sžíravou satirou a jedovatostí? Procítěním? Láskou k lidem i zemi? Trefnou pohotovostí? Je dokumentární i citový, kousavě kritický a dojemný, tolik opravdový. Ztratila bych se v superlativech. Jak málo lidí ho dnes doopravdy čte? Ke své vlastní ztrátě. Kde je ta sedmá hvězdička?! :-D ***** ** |
| Italský gambit | Docela fajn kniha. Po čtvrt století jsem si zase přečetla něco od Šlechty a pobaviacvilo mne, že stále píše „dračák“. Nicméně na dnešním úhoru je fajn najít knihu, která se vymyká současným nešvarům - silné ženské hrdinky. A kromě závěru se tam neřeší vztahy. Za obojí dávám hvězdu navíc. |
| Já | Snad poprvé, kdy se mi čtením životopisu člověk vzdálil. V mládí to býval můj neviacjoblíbenější herec. Pak už jsem nebyla tak vyhraněná a mám těch oblíbenců mnohem více. Ovšem jeho pozorování sebe sama a filosofování mi ho velice vzdálilo. Vím, že si nemohl pomoci, to kleptoman také ne, avšak není mi to blízké a sympatické. Nicméně na jeho hereckých kvalitách to vůbec neubírá. Jeho baron Rupert von Kratzmar alias Matěj Kráčmera nebo baron Robert Gorc z Gorceny či feldkurát Katz jsou zkrátka neodolatelní, podobně jako Mackie Messer, ach můj bože, kdo dokáže, že je vrah? |
| Fantastická zvířata a kde je najít | Zkráceně - nudná a zbytečná. Nejméně zajímavý bestiář, co jsem kdy měla v ruce.viac Pár fádních frází, žádná přidaná hodnota. Spíchnuto horkou jehlou, jen aby to bylo. O většině z mýtických zvířat si přečtete všude jinde více. |
| Nohavica a jeho naše malá válka | Koncepce knihy mi nepasuje. Jarek Nohavica nepotřebuje advokáta. Lidi ho buď majviací nebo nemají rádi. Miluji ho od dětství, kdy jsme poslouchali ty stošestnácté kopie na kazetách (ještě je mám schované) a stejně tak nyní, když zase přechází do ilegality. Už to zase má ten starý dobrý nátisk nepohodlného slezského barda. A kdo si rád čte ve spisech STB, tak může začít spisem rozvědčíka z Hradu nebo Kocába a dalších. |
| Bretaňské zlato | Příjemná detektivka bez barvitých popisů sexu a násilí, což mne v tomto žánru neviacjvíce obtěžuje. Těžko hledat v současném glajchšaltovém úhoru. Příběh byl zajímavý, jen si bylo těžko vybratr, která z těch ženských byla horší osina. Asi ambiciózní policajtka, protože jí bylo nejvíce. Překlad je kapitola sama o sobě, ale mám podezření, že tento díl po tom výlupkovi snad někdo zkontroloval. Ale i tak tam byly škobrtance. |
| V pravěku bylo blaze člověku | Hezkou a zábavnou dětskou knihu aby člověk pohledal. Tahle taková je. Jediné, cviaco mohu vytknout, je otravná čecháčtina. Ovšem vysvětlení, že v té době ještě nebyla vynalezena spisovná čeština, trochu zmírňuje dopad. A tak jsem si to prostě v duchu překládala do spisovné češtiny a nahlas to budu taky číst spisovně. Získal si mne naprosto ve chvíli, kdy začal citovat bibli Píseň písní. To mne dostalo. A pak tam byla taková řada odkazů na to či ono, že si říkám, zda jsem je vůbec všechny zaregistrovala. Majka na Mars, Svěcení jara od Stavinského, Cassius Clay. Používání mého oblíbeného alébrž jsem také velice ocenila. Zkrátka ta kniha má tolik podnětů, kde se mohou děti vyptávat na to a ono. Třeba jak stavěli kulturák. Ve Skalici chodí všichni chlapi do „knihovny“ :-) Jediné, co bych mohla vytknout je, že Věstonická Venuše je nejstarší keramika na světě a ne mamutovina. Opět mne pan Žáček potěšil, děkuji. |
| Bretaňské tajemství | Příběh se čte výborně. Pravda je však taky, že spisovatel má nutkání na několikaviac místech co nejbrutálnějším a nejnepřirozenějším způsobem narvat do textu kusy bedekru. Miluji takovéto informace, ale ta forma je nervydrásající. Překlad je příšerný. Mám podezření, že to jen přehrčí přes translátor a sem tam něco upraví. Jinak si opravdu neumím vysvětlit ty kopance a kostrbaté věty. Les se skloňuje podle pomocného vzoru LES! Z lesu nebo o lesu je na kopřivku. Forenzik je debilní slovo, které si vymyslel a tvrdošijně se ho snaží naroubovat do češtiny a přitom jde o ohledače. A rozdíl mezi granitem a žulou je v tom, že to první české je a druhé ne! A pak tu máme naprostou neschopnost přeložit z francouzštiny všechny možné názvy, které mají český ekvivalent a nebo byť jsou typicky francouzské, tak mají ustálený překlad. Je opravdu tento překladatel tak laciný, že ho proto nejsou ochotni vyměnit? Je taky neschopný a przní knihy. |
| Maigret se svěřuje, Maigret na dovolené | Maigret se svěřuje Případ justiční vraždy, k níž nemuselo dojít, kdyby kterýkolviaciv článek řetězu překročil své pravomoci a nedodržel předepsaný postup. Vyšetřovatel, prokurátor, soudce. Ale všichni se řídili předpisy. Musí být zajímavé žít s vědomím, že úkladně zavraždili nevinného s požehnáním předpisů... Maigret na dovolené Případ chorobné žárlivosti. Maigret jde po čuchu, tuší, předvídá, leč nestíhá. |
| Cestička do školy | Andělíček A, bota B, cibule C,...milovaná kniha mého dětství, z níž se abecedu uviacčilo již 9 dětí tří generací. Obsahuje i lidové hádanky, koledy a hlavně moc krásné ilustrace. |
| Tom Sawyer detektivem a jiné povídky | Moc hezká detektivka s Tomem Sawyerem a pár dalších povídek. Některé lepší jiné viacnudnější, i když náměty jsou zajímavé. Pobavil mne Twainův pohled na anglickou kuchyni, jak v Londýně na velvyslanectví podávali angliské „svislé občerstvení“, které popsal jako „Přinesou mísu sardinek a jahody, hosté se seskupí a ve stoje pojídají.“ |
| Rok v lese | Docela hezká kniha pro děti. Škoda absence textu krom té trošky na předsádce. A viackéž by byly kresby trošinku méně stylizované, aby některá zvířata poněkud nesplývala. Ale celkově to není špatné. |
| Stínohra, Maigretův nezdar | Tentokrát to byly dva podobné a přesto rozdílné případy. První byla vražda bohaviactého „prima chlapa“ (slovy Maigreta), který byl obklopen tolikerou chorobnou závistí, záští, zištností, až se z toho čtenáři dělalo mdlo, stejně jako komisaři. Druhý případ byl Maigretův spolužák ze základky, který koupil i zámek Saint-Fiacre, ohromně zbohatl...ale má ještě ohavnější povahu než měl v dětství. Na tlačenku ministra vnitra přišel Maigreta žádat o osobní ochranku. Odporný jedinec, který si našel chorobnou zálibu v ničení lidských životů a dohánění k sebevraždám. Maigret je v pokušení jeho vraždu ani nevyšetřit. A opět je z toho prostředí šoufl všem. Nejde než opět dát nejvyšší hodnocení, protože vykreslení charakterů a jejich vývoje je mistrovské. |
| Jak rozesmát Monu Lisu? | Nejprve jsem si hledala cestu, ale po důkladném ponoření jsem se příjemně pobaviviacla a nakonec musím říct, že líbilo a moc :-) Autora si tímto definitivně řadím mezi oblíbené. „Bezzubé svědomí nehryže, jenom žužlá.“ |
| Byli jednou dva písaři | ****** šest hvězd Každý, kdo čekal humoristický román je asi zklamán. Jde o díviaclo mistra kritického realismu, kterého jsem tímto dílem objevila. Vyznával zásadu, že spisovatelův názor na probíranou tématiku se nemá v knize projevit. A přesně to dokázal - mistrovsky. Nechává čtenáře, aby si z dostupných pro a proti informací a jednání jednotlivých postav vytvořil vlastní představu a názor. Seriál je prima a všechny ty scénky tam prakticky jsou, vlastně v knize je jich nesrovnatelně více. Avšak o to v díle nejde :-) Dva písaři: nejsou nejbystřejší lištičky v remízku, ale uvědomují si své nedostatky ve vzdělání, a proto zasvětí svůj důchodový věk 50+ samostudiu. Prokousávají se všemi encyklopedickými díly a příručkami, leč nejsou schopni rozlišovat kvalitu zdrojů, a tak je pro ně leckdy příručka ke kosmodisku nebo reklama na šlágr sedák srozumitelnější a přijatelnější než Pasteurovy spisy. Jejich snaha, verva a poctivost ve snažení člověk musí ocenit. Jejich výsledky a závěry již méně. Přebíhají od oboru k oboru a všude narážejí na nedostatky vlastní a na nejasnosti a protichůdnosti v dílech. S odstupem 150 let se musíme smát jejich způsobům léčby stejně jako tehdejším konvenčním způsobům léčby - svou nestranností Flaubert docílil nadčasovosti. Po letech úporného snažení se dostavuje celková desiluse a beznaděj, zjištění, že není čeho se chytit. Pécuchet navíc bojuje se syfylidou - důsledkem svého jediného milostného zážitku (v 55 letech). Čtenář se dozví hodně z francouzských dějin, zvláště o revoluci a revolučním roce 1848 - konec království, druhá republika, Napoleon III. V knize je také řada silných výjevů. Zlomení učitele, vaření kotěte zaživa, sebevražedné myšlenky. Ne není to vlastně ani veselý příběh. Avšak je to nesmírně silný příběh. Zanechal ve mně hluboký dojem. |
| Hadí doupě | Velmi slušná detektivka, která by v dnešní hyperkorektní době nevyšla. Co se všviacak nepovedlo - blonďatý otec, zrzavá matka, oba modroocí a voilà - všechny děti tmavé (modrooké i tmavooké). A pak začnou o podvržených dětech - bodejť. Genetika neumožňuje, aby bylo dítě tmavší než ten tmavší z rodičů. Celou dobu mne to rušilo a podezřívala, že jsou podvržení a otcem je pes ví kdo, i když spíše z rodiny. Asi proto jsem nejvíce podezírala jejich matku. Nicméně celkově dobré, líbilo se mi to. Jen bych se do té rodiny nehrnula. Psychopat v rodině je dost velký genetický malér, za který mi milión liber nestojí :-) |
| Kdo učí ptáky zpívat | Přišla mi náhodou pod ruku a řada myšlenek mne zaujala. Z „Jednoverší“ „Mrtváviac láska nerezaví“ a „Kupte si atlas nukleárních hřibů!“ A v jejich duchu vlastně dva proudy. Jeden věnovaný manželce. „Tři roky,“ říká, „jsme spolu nespali.“ „Tři roky,“ říkám, „jsi mrtvá.“ Svatba na Roudném 1942 Svatebčané se šťastně usmívají, právě vyběhli ze sálu zrůžověli tancem a láskou, babička nevěsty, která zemře na rakovinu v roce 1943, maminka nevěsty, která zemře na rakovinu v roce 1959, nevěsta Růženka, která zemře na rakovinu v roce 1982, a v lůně nevěsty emnryo, jež bude při narození v podvečer Vánoc pokřtěno jménem Eva, která zemře na rakovinu v roce 2013. Jak bych na ně mohl zapomenout! A druhý proud: Super džob „Dejme válce šanci.“ (Poslankyně XY) Vyrobit další megatuny zbraní do války za svět bez válek - - copak to není humánní? „Už jste si dali očipovat psa?“ ... Co kdybyste zbloudili cestou z putyky, anebo vzali roha s rozjíveným zajdou, ... A když se ztratíte sami sobě, ten čip vás vyčmuchá i v hrobě. Dejte se očipovat ať jste trendy- a zažijete samé happy endy! A krásný verš: „V korunách lip duní včelí chorál“ následován steskem po vykácených stromech a když jsem se zamyslela, že znám, ano znám ten zvuk dunění včel v lípě, ale už dlouho jsme ho neslyšela a najednou zjišťuji, že vlastně už o žádné z těch lip nevím - všechny jsou vykácené... |
| Maigret a lupič kliďas, Maigret a informátor | Maigretův světabol nad reorganizací policejní práce v 50. letech, nad tím, že poviaclicie tu není od toho, aby vyšetřovala zločiny na lidech, ale jak píše – od toho, aby chránila zájmy státu, tedy především vlády, ať je jakákoliv, úřadů, bank, ochrana majetku vlivných lidí a někde na konci trestního zákoníku se teprve krčí úkladné zabití. A přesně tak má nyní vyšetřovat loupeže, když je tu i vražda…někoho, koho znal celou svou kariéru. Tak si ji tak vyšetřuje jen pro vlastní uspokojení „vědět“, protože brzy přijde na to, že vrah nebude nikdy potrestán. Dobře, tak si to nechá pro sebe a na oplátku mu bude jedno, co se stane s kufrem peněz. Druhý případ je rovněž o koexistenci s lidmi v revíru, které příliš dlouho zná. Příběh chamtivosti a vášní i frustrace…stačí jen čeřit vodu, znervózňovat a ony ty vášně vyplavou na povrch. Výborné studie lidských povah a reakcí. |
| Lovec čertov | Červenáka moc ráda čtu v orginále. Pilchovy překlady „pro kámoše“ jsou skutečně viacvýborné, ale miluji Červenákovu slovní zásobu. Jak je tam tátoš, je to hned jak Dobšinský. Dozvěděla jsem se velké množství informací, starší názvy pro Srby a Slovince, od čeho je škarpa, jak Esterházyovci k majetku přišli, z dějin Slovenska a Jaslovských Bohunic vrátáno. Celkově vynikající kulisy. Pro tentokrát velmi oceňuji omezení explicitních popisů sexu a násilí, které obtěžují. Takhle je to čupr akorát. Gospodar a Okruhlica sympatičtí. Celkově jeden z nejlepších dílů. |
| Jake má problém | To jsem tedy nečekala. Humoristický román jako Egyptologové nebo Šťastný Jim anoviac, ale ne tohle dílo s hloubkou a přesahem. Vysoká literatura nepodsouvá názory, ale nabízí různé pohledy na problematiku a nechává čtenáře ať si názor utvoří sám. Tato kniha není spotřební zboží, ale vynikající sonda do uvažování muže (oxfordského dona), který náhle ztratil zájem o ženy. A samotného ho šokuje, jak se jeho smýšlení mění, čeho si všímal dříve, čeho nyní. Obdivuji upřímnost a autentičnost popisu smýšlení. Zvažování pro a proti. Ukázněnost v projevu. První polovina byla odlehčená, ale druhá byla hluboce výživná. V mém verdiktu mi byl Jake čím dál více sympatický, což bych na počátku nikdy neřekla. Postupem příběhu jsem skutečně nečekala většinu událostí a způsob jejich rozlousknutí. „Existuje-li slovo, které v sobě shrnuje všechno špatné, co se událo od konce války, je to workshop.“ Tedy ne jenom u nás, ale i pro rodilé Angličany je to slovo užívané naprosto nevhodně. A pikantní anachronická perlička – sexuolog jménem Rosenberg (má u nás v dnešní době dočista jiný zvuk |
| Chlapec a vánoční šiška | Slabota bez obsahu. Už leta se zaměřuji na dětskou literaturu. Objevuji skvosty viaca skryté hrůzy. Tento příběh postrádá řadu věcí. Každá z nich je postardatelná, ale ne všechny dohromady. Pohádky mají svou vlastní logiku, místy absurdní logiku a někdy bláznivou logiku. Jenže tenhle příběh ji nemá. Mc Gyver vytáhne lucernu, aby si posvítil na světélko v dálce. Tak tuto scénku známe dobře z Perníkačky. Ovšem každé dítko ví, že na světélko v dálce si netřeba potmě svítit - je to kontraproduktivní. Huh vážně se mi to nechce všechno vypisovat. |
| Hovory k sobě | Je z toho tak nějak smutno, přestože se to četlo svižně. Slovy Barbey D'Aurevillviacyho: „Příliš se soustřeďoval na pozorování vlastního pupku a selhal jako manžel, otec a hlavně císař.“ Kdo považuje za nejvyšší ctnost lhostejnost vůči všemu, není z vladařského materiálu. Čím dál více pak kniha připomínala „Můj milý deníčku...“ otce Školastika v duchovní onanii „jsem tak ctnostný“. Třeba to myslel i dobře, avšak příliš se opájel vlastní výjimečností a skutečný život mu unikal mezi prsty. A ruku na srdce, postupně jsem nabyla dojmu, že mu scházela pokora aneb „ďábelská pýcha se ho zmocnila“. Bodejť by toho nevyužili všichni ambicióznější sousedé Říma...začátek konce velké říše. Jako filosof by asi uspěl, ale jako císař selhal. A nyní mám představu proč. Jak živé, jak současné, jak tragické. |
| Hatšepsut | Únavná snaha ze všeho vytřískat ženskou. Feministický opus na věčné téma, jak ževiacny dělají všechno líp a nejlíp. Jediná dokonalá a nenahraditelná vládkyně na světě Hatšepsut. Kromě pár věcných informací a dat, která z toho přece jen získáte nenajdete nic. Někdy se skoro stydím, že jsem žena. |
| Bretaňská pýcha | Současných detektivek je jak šafránu (jen samé kriminálky), tudíž zkouším. Na viacjednu stranu ano, číst se to dá a špatné to není, ovšem až na ty muchy. Na detektivkách miluji přidanou hodnotu historie a reálií. Považuji to za hlavní klad. Jaktěživo by mne nenapadlo, že jednou budu řvát dost! Místy to je totiž bedekr s pouhými vsuvkami děje. A krom toho ta báječná logika – s Kadegem nechce telefonovat, protože zabíhá do detailů a zdržuje. A napadlo někoho přeměřit délky rozhovorů a zjistit, že nikdo nezabíhá do detailů víc než Riwal a Nolwenová? Ti melou naprostá ho.na o štrapáci spodniček staré matičky ovšem s bretaňskou krajkou. Ty informace navíc tam mají být, když přirozeně vyplynou z děje. Zatímco tohle bylo o tom, jak je Rimmer moc a moc statečný a má stovky a stovky přítelkyň. Inu a pak je tu ještě překlad. Mezi stránkou 10, kde je Oceánopolisu a stránkou 65, kde je Oceánopoli – se skloňování evidentně doučil. Nicméně dál jsou v textu perly jako seskupeno do pravoúhlého úhlu. Jo a forenzik nic není, to sis vymyslel synku. Čeština si vystačí s forenzním vyšetřovatelem, zkráceně vyšetřovatelem. Mezi tučňákem císařským a královským je zásadní rozdíl. Popisovat císařského, ale psát o královském…proboha proč?! Dnes je to tak snadné – zadám název do guglu, vyhodí to latinu, napíšu latinu a gugl přiřadí češtinu – proto tu latinu Linné zavedl! A granit je žula. Chci, aby se mi ty detektivky líbily, abych měla aspoň jednoho živého autora ke čtení, takže ten překlad odečtu a zaokrouhlím nahoru. |
| Můžu ochutnat? | Podivuhodně dobře zpracovaná kniha pro všechny věkové kategorie. Takový kříženecviac cestopisu a kuchařky. Na současném knižním úhoru dětské scény je to nádherná bílá vrána, která zaujme každého. Na dvou dvoustránkách je zde vždycky jedna z uvedených zemí a té se autoři věnují. Co se v zemi pěstuje, co chová a jaký to má vliv na složení jídelníčku. Co všechno ovlivňuje tradice, je spjato s náboženstvím, s přírodními podmínkami, velké objevy na kulinářském poli,... Od těchto autorů jsem již četla Pod zemí, Pod vodou - další neobyčejně kvalitně zpracovaná kniha. Vysokou laťku si zachovávají. |
| Katův odkaz | Vondruškovy detektivky se mi čtou čím dál lépe. Miluji ty informace a zajímavostviaci navíc. Něco o Berouně a Koněpruských jeskyních, o katovském řemesle i pár dalších. Pobavil mne drobný odkaz na Panoptikum města pražského :-) Těžko napsat něco z děje a nevyzradit zápletku. Zemřel kat, katovka zmizela, městské účty v Berouně nesedí,... |
| Strašidla nejstrašnější | Velmi dobrá směs povídek, která rozhodně nekulhá za předchozími díly. Rybí hlviacava Dobrý orginální příběh, který by snesl i rozvinutí. Camera obscura Výborný námět, dobře navozená atmosféra i když některé body jsou trochu nedovysvětlené. Smrt v rodině Drsný příběh, krásně rozehráno i zakončeno. Lidé bez kostí Trochu nedovysvětlené, ale dobré. Zajímavá pointa. Nezahyne při výbuchu Inu bez obou bude světu líp. Zajímavé, jak se autorovi podařilo nastínit, tak nevábné charaktery i na tak malém prostoru. Společenské hry Protivná povídka o amerických rodičích, kteří nezvládají své děti, ale zato vehementně pořádají pitomé oslavy a zvou kdekoho. Chodci, pozor! Mno tak tohle bylo poněkud psychedelické. Taková alegorie na posun vztahu mezi chodci a řidiči. Neobyčejné dobrodružství pana Bonda Tak tady bylo od začátku cítit, kam to směřuje. Opravdu nepříjemná atmosféra. Dvě staré panny Po předchozí povídce je to mírnější verse osamělého šílenství. Ale o něco přijatelnější. Nůž Variace na Jacka Rozparovače ve formě prokletého nože. Klec Smlouva s ďáblem má své háčky, když se ho někdo snaží přechytračit a nemá na to Ono Velmi slušná povídka s dobrou atmosférou. Sice nebylo vysvětleno odkud se obluda vzala, respektive jak a proč vznikla a zanikla, ale jinak opravdu dobré. Casablanca Postkatastrofické politické sci-fi o nepříjemném americkém páru, překvapeném, jak je miluje zbytek světa. Cesta do Mictlantecutli Taková alegorická křesťanská povídka o smrti. Osudná cesta Pomsta někdy musí uzrát a tenhle si to zasloužil. V přístavu Námět zajímavý, ale asi ne dost rozvinutý na příliš krátkém úseku. Trocha námořního strašení. Kruté město Krátký příběh podomního obchodníka pokousaného vzteklým psem. Troll Forma vyprávění asi není nejšťastněji zvolena, protože místy působí infantilně to, co by mělo být děsivé. Neviditelný troll, kterého zabil růženec v kapse. Možná by cestopis o krásném koutku světa byl hezčí bez požírání. Večer u Blackových Vyřizování účtů mezi nácky a židy v Mexiku – jedni odpornější než druzí a celek nuda. Jeden z mrtvých Duchařina. Dobře napsaná, ale s podivným rozuzlením o španělském psychopatovi, který i po smrti znásilňuje ženy a ty jsou šťastné, když s ním otěhotní a mohou porodit slintajícího aligátora. Ta pravá Kanadský žertík s upíry, který se nevydařil. Cesta k smrti Loď se potopila a dva přátelé spolucestující zůstali uzavřeni v kulečníkovém salóně. Loď leží na dně, ale není to tak hluboko. Čekají na záchranu. Hlad, žízeň, nedostatek vzduchu. Psovod Docela drsná, ale solidně vystavěná povídka o psychopatickém plukovníkovi. Kandidát Zajímavá myšlenka psychologického nátlaku, kdy sice konec byl odhadnutelný, ale stejně to bylo vtipné. |
| Jak vidím svět | Kniha je to zajímavá a jsem ráda, že jsem ji přelouskla. Avšak vyžaduje plné souviacstředění a u fyzikálních částí mi nestačilo ani to. Nejprve jsem dočetla ke straně 127 a pak si řekla, že takhle by to dál nešlo, je třeba odznova a dávkovat, aby šlo o čtení s porozuměním. Vyplatilo se to. Není to tak přirozeně plynoucí jako Feynman. Pravda, s tím sionismem se Albert poněkud ztratil v idealismu. Jak jsou izraelci tak vyspělí, že ani nechtějí vlastní stát, jen svatostánek, který by byl odrazem jejich duševní sounáležitosti, nejsou náboženskými fanatiky, jen jsou uchváceni vědou a bádáním a radosti z ní, což je jejich vidění boha, jak dokáží s každým žít v harmonii a důkazem toho buď Palestina a další idealistické plky. Na druhou stranu jsem se dozvěděla proč řeky meandrují a vždycky budou, ať je kdo chce narovná, tak dokud se Země točí, tak budou vymílat koryto a na severní polokouli zvláště vpravo, zatímco na jižní přesně naopak :-) |
| Šeptající země | Další z nádherných příběhů chudého přírodovědce, který se na vlastní náklady snaviacží ze všech sil zachránit co nejvíce z přírodního bohatství (genetického materiálu) pro příští generace. Průkopník, který založil jedinečnou ZOO na ostrově Jersey, která jako první na světě byla zaměřena na zachování druhu, rozmnožení druhu a vypouštění odchovu do volné přírody. Jeho metodika, jak zacházet se zvířaty, jak je krmit, pečovat o ně, léčit, ubytovávat, je dnes používána prakticky ve všech zoologických zahradách světa. Nádherný bonus je, že o svých cestách dokáže taky poutavě vyprávět. Tato kniha nám ukazuje krásu Argentiny a Ohňové země. Je prodchnuta i zvláštní melancholií, která rozkvete v hamletovské téma nad lebkou dávného indiána. Tato kniha ve mně zanechala hluboký dojem, na který se nedá poukázat citacemi, ale tisícem drobností, které promlouvají do duše, která je ochotna naslouchat šeptání. |
| Štěně | Krásný příběh. Naprosto nedoceněná kniha z pera válečného dopisovatele, který doviac děje vkládá autenticitu reálných situací. Ty pak dělají dílo výjimečným na poli sci-fi žánru. Zápletka asi není bombasticky orginální, zato však je uvěřitelná a tím z ní dýchá zvláštní kouzlo. Příběh na který nemohu zapomenout (v tom dobrém). |
| Hravý hmyz | Kniha vypadá krásně a u dětí je samozřejmě populární. Obsah je však slaboučký, aviacmerikocentrický, kusý a vytržený z kontextu. Jako zajímavost fajn, jako naučka na téma hmyz tragédie. Hvězdičku za nápad. |
| Jak je důležité míti Filipa | Příjemná satirická komedie, která vypíchne jak ženské, tak mužské obecné charaktviaceristiky a způsoby uvažování, které jsou velmi trefné, jen se naříkají tak na plnou hubu, ale kulantně zaobalí do společenské konversace. Po mnoha letech se mi podařilo knížečku sehnat a jsem tomu ráda. |
| Bretaňské poměry | Detektivka docela dobrá a jakmile přestal s výčtem koho ještě nesnáší a žvanění viaco kafi, tak už to bylo dobré. Zkusím další. Ale ten překlad! Překlad je plný kopanců. Např. …výborů, jejichž byl členem. Jejichž a jichž jsou obojí vztažná zájmena, ale to první má význam přivlastňovací. To je hoteliér součástí mobiliáře a má vytetované inventární číslo? Pochybuji, takže tam patří „jichž“. Kopanců nesprávného použití češtiny je tam kupa. K Oceánopolis...Oceánopolis, bez Oceánopole, k Oceánopoli! Crêpy v crêperii – nádhera. Maigretovi vždycky stačily palačinky. Place Paul Gauguin – Náměstí Paula Gauguina. Proboha, i Nábřeží zlatníků se překládá pro plynulost. Tyhle ulomené nadstavené věty si nechte na doma. Přístavní ulice a další. No a superskvost byla umělecká škola. Chápu, že existují prosťáčci, co se potřebují honosit tím, že znají nějaké cizí slovo a občas ho umí i vyslovit, ale takoví většinou nečtou, takže pro ostatní normálně přeložit ve jménu svatého Kantůrka, patrona překladatelů. V opačném případě to způsobuje křeče. |
| R.U.R. | Silný příběh a zároveň zakladatel subžánru. Kolikrát už byla vzpoura robotů a ovviacládnutí světa zpracována. První se mi vybaví vždycky Arnold, jak se potápí do kotle taveniny. Velmi dobře zpracováno. Třetí dějství mi jako jediné přijde místy mnohoslovné, ale na prknech to třeba vyznívá. Každý zvlášť to myslel svým způsobem dobře. Hodně materiálu na přemýšlení. |
| Fantastická zoologie | Podivná kniha, kterou ještě budu muset promyslet a zařadit. Je to fantasy a neníviac. Asi jako Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Je to svým způsobem formulováno jako seriózní příručka k fantastickým tvorům, kteří se po tisíciletí vyskytují v lidské historii v různých částech světa. Vedle víl čteme zvíře vymyšlené Franzem Kafkou, vedle čínské mytologie čteme řeckou, arabskou nebo tvory vymyšlené Poem. Zpracování je místy podrobné a jinde zase příliš stručné, i když chápu, že to zase odpovídá zdrojům a zbytečně nenadstavuje. |
| Pravdivé výmysly | Bylo to trochu složitější ke čtení narozdíl od ostatní antické knihovny, co jsemviac četla a musela jsem se pokaždé znova začíst. Jakoby autor každou část díla obhajoval před svými kolegy filosofy. Ovšem potom už byla každá ta část příjemná, milá a zábavná. Nejvíce mne zaujala část Lúkios či-li osel. Ovšem plavba přes řeku Styx nebo Dražba filosofů živých či mrtvých byla vyloženě vtipná. Ona ta intelektuální kavárnička se vlastně ani po tisíciletích nemění. A nebo třeba part, kdy filosof odpadl od stoicismu, protože předstírat , že „pro něj bolest nic neznamená“ bylo poněkud obtížné, jelikož trpěl vleklými záněty zubů. Zajímavé bylo rovněž pozorovat, co je pro tehdejší dobu běžné a společensky přijatelné a co ne. Například pro filosofy je v pořádku souložit s mladými kluky, ale jen do jejich 18 let. Pak už je to společensky odporné a nepřijatelné. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit formou. |
| Stařec a moře | Psát knihu z pohledu člověka, který se mi podobá je jednoduché. To dělá naprostáviac většina autorů. Ale psát z pohledu charakterově jiného, výrazně méně inteligentního nebo naopak více inteligentního a tak dále - to je umění. Toto je příběh z pohledu člověka přirozeně inteligentního, leč nevzdělaného, kterému život nedopřál ani ty koníčky a hlubší zájmy mimo svůj denní boj o misku jídla. Zhostil se toho výborně. Jak se vlastně takový člověk pasuje se spoustou času na přemýšlení s minimem podnětů a duchovní potravy, kterou by v samotě přežvykoval? Člověk, který je sice velice schopný v tom, co celý život dělá, ale jinak toho moc k přemýšlení nemá. Hemingway toho věděl velmi mnoho o prostých rybářích, o rybolovu i o moři. Zamilovala jsem si Santiaga i Hemingwaye. |
| Učenci a pohané | Krásně a vtipně popsaná historie archeologie na našem území. Celé zákulisí průkoviacpníků. Zakladatel Josef Dobrovský, nám dosud známý toliko jako obrozenec a celá řada dalších z pohledu, jak je neznáme. Veselé příběhy, šťastné náhody, stejně jako příběhy smutné, dojemné nebo odstrašující. Chvíle, kdy budete skřípat zuby, jak vedení národního muzea doslova sypalo zasílané vykopané nálezy z našeho území na smetiště, protože co je komu do unětické kultury a lidu popelnicových polí, když v muzejní radě zasedají jen egyptologové. A zlaté slovanské šperky byly v muzeu zase rozkradeny správci a hlídači a zbyly jen popisy. Autorova něžná satira se příjemně čte. |
| Deníky Ondřeje Sekory 1944-1945 | Nepřestane mne udivovat, jak lidi sáhnou raději po dalším „Paraglajdingistovi z viacOsvětimi“ místo po dobovém dokumentu. Snad proto, že autoři těchto autentických výpovědí nedojí emoce, nesnaží se ohromit. Sekora navíc psal tak lakonicky právě proto, že psal přímo v lágru. Den za dnem, týden za týdnem. Emocionálním minimalismem mi připomíná Jeana Gabina. Dvěma větami a jednou ilustrací komentuje sebevraždu spoluvězně. A až pochopením textu na člověka působí bezútěšnost situace. „Stavěli jsme plot kolem Osvětimi. Viděli jsme strašné věci.“ Ani slovo navíc. Obdivuji jeho mravní sílu a sebekázeň. Manželku měl v Terezíně. Velmi mne zaujala jeho myšlenka, že vlastně nemá více starostí ani necítí více strachu než dříve. Přičítá to schopnosti člověka pobrat jen určité množství trápení. Píše, že je přesvědčen, že až se vrátí, že bude zase cítit stejné množství strachu a obav o rodinu, práci,... Zkrátka, že člověk si i starosti přidělává sám, tam kde nemusí, protože si udržuje hladinku. Zvláštní myšlenka a přesto cítím, že něco na tom je. Zase jsem o kousek více pochopila padesátá léta a smýšlení tehdejších lidí. Nic není černobílé. Silná kniha. Pro autorku doslovu Kraflovou: Schwerin-Straße (dnes Vinohradská) není Schwerinova, ale Zvěřínská. Podle města Schwerin = česky Zvěřín. Má tu chybu v doslovu dvakrát. |
| Zlatá ratolest | Podivuhodný dokument plný více či méně relevantních informací a poznámek. Vrstveviacno bez ladu a skladu. Čte se to dost špatně, ale třeba to je překladem. Sem tam člověk narazí i na zrno, které dvakrát obrátí v ruce. Celek mne však moc nenadchnul. |
| V sobotu večer, v neděli ráno | Kniha mne provedla od nepochopení a rezervovanosti až k porozumění poslání. Mladviacý chlap, tři roky po druhé světové, maká u soustruhu. Nastoupil ve čtrnácti, v osmnácti ho navlíkli do uniformy a tradá na frontu a nyní je zase zpátky a zařezává. Nemá vzdělání, tudíž jeho rozum si prokousává cestu k poznání stezičkou pokus-omyl. U soustruhu má totiž spoustu času k přemýšlení a přesně to taky dělá. Velmi autenticky jsou zde popsány právě ty myšlenkové pochody a posuny vlivem zkušeností. Vidí sociální nespravedlnost, neomylně pozná politické lži a štvaní do války a také moc dobře ví, že ti co chtějí válku v ní sami nebudou. |
| Na slovíčko s JIndřichem Plachtou | Krásná kniha. Je-li někdo trochu naivní dobrák jako Plachta - o to více se ho doviactkne lidské zlo. Toto je sbírka fejetonů napsaných ve 20. a 30. letech a tuším poslední 4 kousky po válce. Citlivého hodného člověka se musela dotknout sociální stránka první republiky. Nedostatečná lékařská péče a jen pro někoho, hlad a bída, hospodářská krize, nezaměstnanost, umírající děti,...byrokracie, šetření na nesprávných a rozhazování na ještě nesprávnějších místech,...a taky lidská závist, skrblictví a bezohlednost. A přesto je jeho satira jemná, neagresivní a pouze poukazující na nesrovnalosti. Zemřel v 51 roce a tak ho padesátá léta nestihla také zklamat. Nejvíce se mi však líbily samostatné povídky - o pokrývači, o sardince a o ševci. Byla v nich hloubka, smutek a láska. |
| Šťastný Jim | Příjemná a vtipná kniha. Hlavní hrdina sice není úplně sympatický. To vlastně žáviacdná postava. Ale o to líp se příběh čte, když člověk nelituje všech těch příkoří, která se mu dějí. Pak to zpětně i ukazuje, na kolik lidí zbytečně plýtval nesnášením. Třeba na inteligentní zvídavé studenty, kteří by se ho nedejdarwin mohli zeptat na něco z jeho předmětu, co neví - a že by toho bylo dost. Charaktery jsou popsány zajímavě a výstižně uvěřitelně. Čte se to velmi dobře, takže mne to připravilo o spánek, ale skvěle jsem se bavila. |
| Strašidla na dobrou noc | Druhá sbírka nebyla o nic slabší než první. Byly tu výborné povídky, ze kterých viacbylo cítit atmosféru. Třeba ta poslední - Muž, který měl rád Dickense. Skvěle vystižená paralela k Oliveru Twistovi, jak se nemohl dostat od žida. Velmi se mi líbilo Volání z mrakodrapu pro tu katarzi. Večerní prvosenka je námět na větší zpracování solidního hororu a Ten malíček! je vyloženě nechutná. Je to dobrý život silně připomíná amiše a jejich život bez úniku. A Jasan má taky něco do sebe i když trochu infantilní. Suverénně nejlépe je snad napsaná Moucha. Tuším, že to je asi zfilmované. A jiné mne moc nevzaly - Smrt je sen, Muž, který měl rád dámy nebo Hvízdající pokoj. Snad proto, že si na duchařinu moc nepotrpím a mám raději jasná vysvětlení. Každopádně ale výborná žánrová směs. |
| Panoptikum hříšných lidí | Opravdu příjemné čtení. Natočené filmy si zachovaly příjemnou atmosféru knihy. Šviackoda, že nebyly zfilmovány všechny. Ze všech příběhů je cítit lidství v dobrém i zlém. Nečernobílý svět, lidé různě inteligentní a vzdělaní, různě čestní či zištní. Na radu Vacátka by se člověk s důvěrou obrátil. Ovšem pouze, pokud má čisté svědomí :-) |
| Drobínky sebe | Sbírka je podobná té předchozí v dobrém i zlém. V člověku to poněkud budí dojem,viac že se stále zaobírá tímtéž a někdy se nedokáže oprostit od námětu - třeba padajících hvězd. Na druhou stranu nutno říci, že jsou tam některé hezké a zajímavé obraty a slovní spojení. |
| ... a asi zajde slunce | Poměrně zdařilé verše. Ta osobní část o lásce není prosta patosu a klišé, ale drviacuhá část se mi líbila. Nejvíce 6. srpen 1945 a Romský exodus. |
| Evžen Oněgin | Školní restík. Miluji od školy Puškina, ale stejně jsem si nic moc neslibovala aviac nechala se překvapit. Tolik krásných charakteristik a postřehů. Podobně jako Austenová popisuje, jak si dospívající mají tendenci měnit jméno, odmítají svou rodnou řeč a prostě se snaží co nejvíce vydělit. No a pak z toho vyrostou :-) Reakce Taťány na dopis je vynikající. |
| Černá lilie | Příjemné a zajímavé. Musím si pohledat něco o augustiniánech obecně i o těch na viacnašem území. 12345678 zbytečných znaků |
| 3x slečna Marplová | Překvapivě výborné. Ani by mne nenapadlo, jak mi Marplová sedne. Zaujalo mne rviacozebrání typu člověka, který píše nactiutrhačské anonymy. |
| Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou | Informace, které mi hodně objasnily, ale také potvrdily některá podezření. Noby viacje Baldrik. Jistota, že za Pratchettova života a příčetnosti by seriál Dobrá znamení nikdy nevznikl v té podobě, co je. Ale taky, že poslední dvě knihy psala ženská! (nebo teplý chlap) Po informaci, že Wilkins má dlouholetou přítelkyni, jsem nejvíce podezírala mladou Pratchettovou. A ono ne. Byla to agentka vydavatelství, se kterou se každý den 2x radili, jak psát, o čem psát, kam směřovat...protože Pratchett byl schopen tvořit jednotlivé kousky, ale ne celek. Proto mu byla osnova podstrčena. Typicky ženská, děsně moderní a politicky korektní osnova! No hnus - tohle na Zeměplochu. Tak proto se v Pod parou a Pastýřské koruně ozývá agitka a ještě v ženském podání! Taky se člověk dozvěděl z první ruky, jaké pijavice jsou Disney a zbytek Holywoodu. Spousta udivujících, i když ne úplně nečekaných zajímavostí ze života i dětství. Vysvětlení původu některých postav z knih nebo některých námětů. Interesantní je, že se kniha nesnaží zákrývat i jeho charakterové nedostatky. Byla ho škoda. Jsem s knihou více než spokojena. |
| O statečném Cibulkovi | Boj proti fašismu ve srozumitelné podobě pro děti. Benito má s rytířem Rajským jviacablkem hodně společného. Ani Sekora, který strávil válku v pracovním německém táboře, zatímco na jeho ženu a syna čekal Terezín,….tomu nezůstal dlužen. Nedivím se, že s chutí ilustroval knihu, kterou dobře chápal. A taky není divu, že Rodari obdržel Andersenovu cenu (nejvyšší ocenění dětské literatury na světě). (Evidentně to nechápou jen místní čtenáři ;-p) Tuto knihu dostal můj tata od toho svého, který strávil válku v koncentráku. Moc se tatovi líbila a stejně tak nadchla i mne a nyní se líbí mým dětem. Cibulka je tak trošinku i Švejkem. Nezapomenutelné kousky vévody Mandarinka, který citově vydírá kohokoliv. Dobromyslně tupého barona Pomeranče, kterého zajímá jen jídlo a vinný sklep. Pošetilé hraběnky z Třešní, které jsou jak vystřihnuté z Austenové. Ale také je v té knížečce kousek kouzla italských komedií 60. let. |
| Maigret a záletný pan Charles, Maigret a záhadný samotář | Velmi dobré detektivky. První o nešťastném manželství dvou lidí, kteří k sobě roviaczhodně nepatří. A druhý...inu vlastně obdobný, i když zase jiný. Nebo spíše o tom, jak na člověka působí ztráta iluzí o milované osobě a dokonalosti lásky, je-li člověk idealistou. A hlavně - detektiv, který nemá problémy sám se sebou. Seriózní kotva v životě a úplně normální funkční manželství. |
| Ztracená tvář | Čtyři pozoruhodné příběhy, které spojuje zákon, jeho pojetí, jeho výklad a prosaviaczování v končinách kolem Yukonu. Ztracená tvář - příběh Poláka, který obešel dvě třetiny světa. Duše literárně poetická leč v příliš tvrdých podmínkách, kterým nedovolil, aby ho semlely. Naposledy rozehraje svůj ostrovtip, aby unikl. Porportukův nápad - indiánský milostný trojúhelník, indiánské pojetí cti a dobře prožitého života. Kdo bude mít navrch, kdo bude mít poslední slovo. Neočekávané - tento příběh mne zaujal nejvíce. Hluboká úvaha o tom, kdo tvoří zákony, jak velká musí být skupina zákon tvořící a ustanovující a jak se takový zákon uvádí do praxe. Jaký rozdíl je mezi vraždou a popravou. Jak zmizel Markus O'Brien - soudce zlatokopecké osady, který vyvozuje důsledky i na sobě a výsledkem je tažení proti démonu alkoholu. Tato povídka má i vtipný podtext. |
| Pygmalión | Čekala jsem, že to bude dobré a znala jsem zápletku. Předčilo veškerá očekávání,viac často překvapilo a skutečně mne to bavilo od začátku do konce - předmluva i doslov. Vynikající odhad povah a krásně vykreslené charaktery. V noci jsem se řehtala nahlas a teď jsem hrozně nedospaná :-) Shaw mi v ledasčem připomíná Wericha a trochu i Čapka. |
| Zůstat člověkem aneb Vzpomínání Heleny Růžičkové | Zajímavé čtení. Člověk může mít výhrady proti ní (taky je mám), ale herečka výboviacrná. A konečně vím, proč nejsou žádné její fotografie z mládí...protože když američani bombardovali Prahu, tak přišla skoro o všechno a téměř i o život - dořezanou sklem a celou zrkvavenou ji sebrali na chodníku před jejich poničeným domem a odvezli do nemocnice. Fotografie shořely. Je tam řada zajímavých postřehů z natáčení, na které mám nyní chuť se podívat. Na Návštěvníky a Slaměný klobouk nebo Babylon v suterénu a Dva lidi v ZOO. |
| Bůh ví | Vzhledem k tomu, že těsně předtím jsem četla Tajemného Etruska od Waltariho (psaviacného podobně) a před tím Příběhy Mrtvého moře od Kosidowského, tak to sedlo dokonale. Navazovalo mi to tématicky i stylem a výborně jsem si příběh užívala a kolikrát se smála nahlas. Autor má zvyk psát podobně jako uvažuji - převrací téma z nejrůznějších pohledů, omílá sekvenci a hledá nejvýstižnější popis. Myšlenky vrství jako Smetana Vltavu než dojde k závěru. Tím vrstvením pak neuteče žádný aspekt, nedojde k omylu. Asi to nesedne každému. Dnes bych se na to dívala ještě jinak než před dvaceti lety. Teď už vím, jak je obtížné psát cokoliv znevažujícího náboženství, zvláště židovské, když jeden žije ve státech. Navíc mu to prošlo stejně jen proto, že má židovský původ. Jinak by z něj byl šmahem antisemita a na pranýř s ním. U nás ještě tyhle agresivní spodní proudy neberou břehy...to přijde. Možná nazrál čas, přečíst si od něj něco dalšího. |
| Má oblíbená strašidla | Po počáteční skepsi mne kniha doslova nadchla. Velmi dobré vypravěčské schopnostviaci i zajímavé náměty. Leckterá mi uvízla v paměti. Nejstaršidelnější je asi povídka Ostré zuby. Hluboký dojem na mne však zanechala Jarní horečka. Ale také povídka s autonehodou čtenáře hodně vtáhne. Překvapila mne i Podstata zločinu. Celkově se mi sbírka zapsala do paměti jako kvalitní výběr. |
| Národní pohádky a pověsti | Velmi zajímavá sbírka pohádek. Jsou sesbírané a neučesané a tím je v nich velmi viacznát ústní lidová slovesnost. Rovněž čtenář přímo cítí inspiraci pro Fimfárum a řadu dalších pohádkových knih. Je zjevné, že Erben a Němcová už pohádky učesávali, něco i vynechali a jinde rozumně nadstavili, aby zachovali vyváženost a ucelenost. Tyto pohádky jsou jiné. Mají řadu podivných vedlejších linek a reziduí po různých vypravěčích. Místy jsou syrovější, ne tak jednoznačné a často nesourodé. Velmi zajímavá zkušenost, když se pídíte po kořenech pohádek. |
| Nefritová flétna | Čiší z nich láska k přírodě i skepticismus ke světu. Krásně se čtou. (dalšíchviac zbytečných 31 znaků!) |
| Naše příjmení | Rozhodně zajímavá publikace. Jenže dost zaměřena na Česko a nikolivěk Slezsko. Vviacětšinu jmen ani nenacházím - Gucký, Krasula, Vyporek, Papřok, Bječak, Chasiok, Hadaščok, Koždoň, Moškoř, Blabla, Brantál, Bazala, Carbol (těch je přes 200 v republice), Čapčuch a Tiapťuch a Ťapťuch, Kopera, Valjent, Velčovský (240 v republice), Hlisník a Hlisnikovský, Vochta, Šupol, Švirák, Pasírbek, Saglena, Pohludka, Pajurek, Nytra, Miarka, Křibík, Koloničný, Kapsia, Ištok, Gřunděl (před stoletími psáno i Přundil), Šokala, Škarabella, Šinal, ...je toho příliš mnoho. A taky mám vážné pochybnosti, že by Šigut bylo odvozeno z němčiny, když v dědině, kde Šiguti žijí po 4 staletí v hojném množství, znamená šigutat = škytat. U některých se to nabízí - Tumlíř - to bude od tumlovat = spěchat a Kacíř odvozeno od jinověrec evangelík a Ščupal snad od ščupání dřevěných třísek nebo ščíp = loučí. Ale u většiny bych ráda znala ten původ. |
| Byliny malé čarodějky | Velice hezká a příjemná knížka pro děti. Příběh s neotřelým nápadem. Místy troškviacu vrže překlad, když by to chtělo vybrat vhodnější a přiléhavější slova a přirovnání. Po obsahové stránce je však kniha výborná, plná receptů na malé domácí léčení rýmy, škrábání v krku nebo odřených kolínek. Tak akorát pro děti. Co stránka to kapitolka to léčivka to příběh. |
| Východ Modrého měsíce | „Jednorožče, kde jsi?“ „Tady, schovaný.“ „Proč jsi mi nepomohl, když jsem bojoviacval s tím démonem?“ „Ale Ruperte, démoni přece žerou jednorožce.“ „Démoni žerou všechno.“ „No právě.“ „Jsou všichni jednorožci tak zbabělí jako ty?“ „Ti živí ano. Ostatní nepovažovali za nutné ani se schovat před bouřkou.“ |
| Kvak a Žbluňk jsou kamarádi | Vynikající. Jak mi toto mohlo ujít. Doplnila jsem si starý rest a navíc se báječviacně pobavila. 4x za dva dny a od té doby ještě mnohokrát nahlas děckám. Takových dětských knih, kdy se i dospělý dobře pobaví je jako šafránu. „Teď už nemáme žádné koláčky, které bychom mohli sníst,“ řekl Žbluňk smutně. „Ani jeden jediný.“ „Ano," usmál se Kvak spokojeně, „ale zato máme spoustu silné vůle.“ „Můžeš si silnou vůli nechat celou pro sebe, Kvaku,“ řekl Žbluňk. „Já si jdu domů upéct bábovku.“ |
| Léčivé rostliny z boží zahrady | „Jen si přičich a vypotil celé škopky potu.“ Toto je citát ze Dvou divochů. Knihviaca je tak trochu v tomto duchu. Avšak nic není tak stoprocentní. Kéž by bylo. Na druhou stranu jsou tam výborné a funkční recepty. Třeba měsíčková mast je opravdu skvělá. Tudíž stát nohama na Zemi, neočekávat zázraky, ale s klidem použít libovolný z receptů. Pomáhají. |
| Válka se stromy | Právě včera kolegyně konečně ze stolu odstranila tu plexisklovou maškarní přepážviacku, co kdyby přišel bacilonosič... Jak napsal Mark Twain: „Je snadné člověka obelhat, ale téměř nemožné mu ukázat, že obelhán byl.“ |
| Yrrhedesovo oko | Kniha pro mne má ještě jeden rozměr – sociálně filosofický, a to filosofii neholviacduji. Už v úvodu Sapek poukazuje na zajímavý společenský jev, byť nepřímo. Nesmyslně absurdně komplikovaná a regulační pravidla. Jenže ta se netýkají jen dračáku, ale všeho v našem životě. Na počátku je libovolná lidská činnost a na ni se kvůlivá pár neukázněným, splašeným, nevyzrálým či psychopatickým jedincům nabalí omezení a restrikce, které paradoxně postihují jen ty normální slušné lidi. Dejme tomu libovolné fórum – dříve či později se tam objeví nějací výše uvedení, jenže vzápětí se objeví něco mnohem horšího – jedinci, kteří mají potřebu omezovat (Sisyfové dnešní doby). A přesně takoví se rekrutují do rolí moderátorů. A hned začne „Jste of-topic!“, kus rozhovoru je vymazán, přesunut a mrská se banány na všechny strany. Přitom nejpřirozenější vlastností vlákna je, že se po vyčerpání tématu rozhovorem spontánně navrací ke kořenům. Někdy to trvá pár minut a jindy tři dny. Jenže to se najde kňučák, co argumentuje „To je moc příspěvků, nezvládám to číst.“ A vy si pomyslíte „Božíčku, máš problémy se čtením? Tak mazej louskat písmenka na stopce.“ Přitom takových bezcenných jedinců se vždycky někde namane. Do fóra nepřispějí ničím rozumným, objevným, zajímavým. V podstatě to jen kazí těm, co si mají co říci. U moderátorů pak pozorujete, že to je of-topic podle toho, zda se sami diskuse účastní nebo ne. No a s dračákem, jak poukazuje právě zde Sapek, je to totéž v bleděmodrém. Lidi si chtějí zahrát a pobavit se. Ano vždy se najde pár „elfů hraničářů“ a „nejnamakanějších magičů“ – inu tak je nechme. Pakliže nemají psychopatické sklony, po pár seancích zjistí, že jejich dokonalá postavička kazí hru a sami ji omezí. Mary Sue přijde na to, že její duhové vlasy měnící barvy podle biomu v němž se nalézá, je zbytečná pro hru stejně jako pro život. Neposouvá děj, nepomáhá, maximálně komplikuje svým zapomínáním. A staré dobré pravidlo říká, že po pěti seancích už každý hraje sám sebe po třech deci vína. Ne, hře opravdu nepomáhá výpočet z tabulky, jestli je nárameník +3 a ta šipka byla runová. Dobrý Pán jeskyně vás provede báječným dobrodružstvím i s trolím bardem a veverkodlačím alchymistou. A to je v podstatě obsah a poselství Yrrhedesova oka – fantasie nemá hranice, protože je nepotřebuje. |
| Villette | Dostala mne. Tohle není slaďárna - oberem ho o všechno, ufikneme mu pracku, vypíviacchnem oči a pak si budeme konečně rovni. Tohle je společenský román, realizmus až Dickensovský. Protože život je holt takový. Není odezdikezďový, emoce nestříkají všude, spousta vztahů vyšumí a některé i předtím než začnou...vybíráme, váháme, kalkulujeme a raději neriskujeme. Na žádnou nečeká nikdo dokonalý...na žádnou nikdo nečeká. Když se přičiníme zřejmě prohloupíme a když zůstaneme ve stínu, zřejmě nás mine štěstí i trápení. Těžko říct. |
| Pletky | Velmi zajímavé dobové čtení. Pravda ta budovatelská část je místy naivní a legraviacční a v některých bodech zase objasňuje kousky dějin, postoje a hlavně, co k nim vedlo. Nejde šmahem něco odsoudit nejde šmahem něco adorizovat. Lepší je pochopit souvislosti. A ta první část o lidských slabostech je vtipná. Za nářečí hvězdu navch. |
| Ortel samoty | Velice silná kniha, která mne nutila opakovat pasáže, dohledávat, vypisovat a číviacst velmi podrobně a pečlivě. Během čtení se mi dostala do rukou také jedna jeho upravovaná verse Slezských písní, tudíž jsem hned porovnávala. Lidská osobní stránka mi byla velmi blízká. Introvert zavalený nadměrnou pozorností. Vladimír Vašek byl zřejmě člověk nepohodlný každému režimu a přitom neprahnul po ničem víc než po klidu a pokoji. V lecčems se musím se starým pánem ztotožnit, v lecčems myslím, že chápu jeho pohnutky. Ráda bych si s ním povykládala nebo jen poslouchala. |
| Štěstí ve stínech | Je to skoro čtvrt století, co jsem přišla k brachancovi (velkému sběrateli fantaviacsy), který měl na stole tři nové knihy a divně na ně čučel. „Co je?“ „Je mi to líto vyhodit. Chceš to?“ „Co tomu je? Četls to?“ „Jednu a půl,“ a divně se tvářil. Většinou je kecka a o knihách si povídá rád. No co, sbalila jsem to, přečetla, i když poslední knihu a půl se sebezapřením, jelikož jsem nenechávala rozečtené knihy. Zkrátka ty trapné kousky na mne byly moc a naprosto zbytečné a samoúčelové. Mimo příběh. Vrtalo mi hlavou, proč to do toho namontovala uměle jako panence třetí nohu. Je jiná doba a lgbt je děsně in. Dnes už chápu, že jinde byla in už tehdá. Samoúčelové a pro mne dokonale zbytečné. Dnes jsem o to zavadila a už vím - vrazím to do knihobudky, protože je mi líto knih v perfektním stavu. I když sberák by byl vhodnější. Ale nechci to doma stejně jako on. |
| Kamkámek | Začínám si o autorce myslet, že byla jednou z nejlepších spisovatelek pro děti vviacůbec. Co kniha, to zajímavě rozvedený dětský pohled, myšlenka, reálná zkušenost. Tak přirozené, neumělé. Zaujalo mne, že se mezi řečí dozvíme, že klučina nemá tátu, ale neřeší to kniha, neřeší to syneček - vždyť o nic nejde a netřeba mu to otloukat o hlavu a upozorňovat na to jak je dnes módní. Jinak je příběh velmi konzistentní a mám pocit, že jde o stejného synečka jako v příběhu o Zlatohlávkovi. |
| Zpráva od nebožtíka | Knihu jsem četla na 3 etapy, ale část Hayerdahla s Montechroustem na jeden zátahviac do noci. A bavila jsem se výborně. Moc příjemná satira na bondovky i MacGyvera. Proč ne já, když oni můžou :-) |
| Čáp | Vždy mne překvapí úroveň, krása a trefnost příběhů paní Lukešové. Minimalismus aviac přitom tak autenticky vybrané věty. Jedna z nejlepších dětských autorů. Ptáčci se přou, kdo vysedí více mláďat. „Já deset mlynaříků.“ „A já šest pěnkavek.“ „Já sedm budníčků." Deset? To mi přišlo nějak moc. Otevřela jsem encyklopedii - mlynařík 10-12 mladých. Sedí i ostatatní počty. „To je křiku, mlčí si pro sebe hlína. A potichu dělá trávu.“ |
| Oliver Twist | Klasika, která čekala na přečtení. Přiznávám, že mne zaujalo. Například páně Diviacckensonova sžíravá satira, s níž popisoval sociálně charitativní zřízení, jeho představitele i formy s takovou jedovatostí a vypíchnutím detailů, že si člověk hned udělá přesnější obrázek. Postava Olivera Twista je v podstatě symbolem určité pravděpodobnosti. Sirotků byly desetitisíce, statisíce, aspoň jeden musel být takový. Autor se snažil poukázat na silně omezené manévrovací možnosti čestného člověka v obdobné situaci. Ty čestné a hodné to prostě semele. Šanci mají jen hajzlíci a vykukové. Ano, sociální realismus, chápu mistře. Za dvě hodně velké náhody hvězdička dolů, ale za absenci politické korektnosti hvězdička nahoru, to máme +- Pythágorova věta. Skutečně vynikající je popis chování odsouzence na smrt u soudu i v cele smrti. To je naprosto autentické. Stejně tak je bravurní katarze příběhu do stavu blaženosti s mistrnou tečkou ve formě Dicka, která okamžitě vrací čtenáře do reality. Ano, je to vynikající dílo. V zajímavostech je, že šlo o reakci na chudinský zákon z roku 1834...zkusili jste si zjistit, co to je za zákon? Tak to zkuste a nepozvracejte se nad tím svinstvem. Nyní ten příběh chápu ještě lépe. |
| La Fontainovy bajky | Již leta jsem si chtěla La Fontainovy bajky přečíst a jsem víc než spokojená. Neviacjprve zmíním tu chmurnou stránku - je to mizerně přebásněno (rýmy nevycházejí ani slabikově ani koncovkově). Ale jinak už jen pozitiva. Některé z těch příběhů mi přišly hodně poučné a zajímavě podané. Dobře vystiženo ze života. Nejvíce mne oslovily: Vlk a jehně Zajícovy uši Zvířata nakažená morem Lišák, mouchy a ježek Vlaštovka a ptačí mládež |
| Dobrá znamení | Četla jsem první vydání a hned zkraje deja-vu: „To je ten trapácký horor s Damiáviacnem, co jsem před pár lety četla.“ Nikdy by mne nenapadlo, že zrovna tím se může Pratchett inspirovat a postavit na tom mnohem lepší a nesrovnatelně zábavnější příběh. A pak už jsem se vezla a výborně bavila. Galadriela Pipina Luna, Mark & Spencer, vyhrožování kytkám, A další hryže prach od Vivaldiho, muži taky? ano, muži se sprchují taky,... Miluji Pratchettovy pop-kulturní odkazy. |
| S kouzelnickou hůlkou | Zajímavý příběh, který místy překvapí, místy ani tolik ne. Odzbrojující upřímnosviact a vzpomínky. Rozhodně stojí za přečtení. Překlad je hodně špatný, neumětelský, plný kostrbatých vět, anglicismů, mizerného skloňování, hrubek a překlepů. |
| Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové | SPOILER Co na to říct. Mizerně napsaná, diletantsky přeložená. První polovinu jviacsem měla dojem, že čtu scénář počítačové advenčury. Ale to, co může ve hře fungovat, to v románu evidentně nefunguje. Překlad byl jako fanouškovská čeština – dotvářel tu atmosféru hry. Otrocký překlad anglických frází. Problémy se skloňováním. Nepíše se „Byl řidič u toho a toho“, ale „Byl řidičem u toho a toho“. Stále dokola ty stejné chyby. A duchové se vymítají ne vymýtají. Toto vše jsem byla ochotna odpustit, pakliže autor k originálnímu nápadu zpracování přidá i zajímavé řešení. To skutečně předčilo mé očekávání. V tom nejhorším smyslu. Hlavní hrdina se dostal do nějakého nápravného programu, protože se chtěl pomstít za mrtvou sestru. Nejprve se dozvíme, že kriminálnice Annabelle byla masovou vražedkyní, vůdkyní celosvětové organizované zločinecké bandy a zodpovědná za polovinu utrpení světa nebo tak nějak. Taky veřejně umučila sestru hlavního hrdiny. (nikde není vysvětleno, co je myšleno tím veřejně – třeba to vysílali na Nově) A hned poté zjistíte, že zatímco spolu s hlavním hrdinou vyšetřovala jinou vraždu, ba spousty vražd v nějakém fiktivním světě, tak se do ní zamiloval, ona se napravila, stala se z ní věrná milující ženuška, protože jí zachránil život, takže přesvědčil vyšetřujícího, aby ji pustil na svobodu a společně hodili minulost za hlavu a vydali se v záři zapadajícího slunce u jezera vstříc novému společnému láfstory…autor je evidentně blb, jenže nebezpečný blb, protože takové nesmysly šíří. A pak tu máme obvyklé pitomosti jako chlapa pověšeného za ruce celý den a on pak normálně vyrazí dobrodružství vstříc. Kdo o tom nemá pochybnosti, ať si pohodlně sedne a vyváže si opatrně ruku nahoru a nastaví kuchyňskou minutku na jednu hodinu. A jestli to vydrží s rukou zavěšenou nad hlavou, ať dá vědět :-p |
| Sicilský román | Po přečtení Northangeru mi to nedalo a musela jsem paní Radcliffovou zkusit. A uviacznávám, že jsem se báječně bavila. Festival naivity a romantických klišé. V hlavní roli Deus ex machina. Kouzlo nechtěného mne bavilo tak dobře, že musím hodnotit vysoko. |
| Zlatohlávek | Roztomilý příběh malého ogary. Jeden den z pohledu dítěte na dvorku. Velmi dobřeviac napsáno. Ani jsem nečekala, že by ten kraťoučký příběh mohl tak dobře navozovat atmosféru dávno zašlého dětství až se vynořily zasypané vzpomínky na zelonobíle kostkované gaťulky. S kšírama. Ale ony byly troje! Jedny s čtvercovými kapsami, jedny s kulatými a jedny s trojúhelníkovými. Šila je babička. Ještě jsem nechodila do školky. A na dvoře byla pumpa a měla zobáček na zavěšení vědra při napouštění vody. Děkuji. |
| Josef Mareš - moje případy z 1. oddělení | Zajímavá kniha a docela dobře napsaná. Tedy až na shodu podmětu s přísudkem a jeviacjími výjimkami...třeba děti! Jediná svatá Jiřina byl jistě schopný vyšetřovatel, ale sympatický jaksi není. „Kdybych netrval na tom ať to neotvírají....“ „Kdybych jim neřekl ať to nejdřív zavezou do laboratoře....“ „Kdybych Chucku Norrisovi nedoporučil otevř chřtán, tak by ten chlup nespolk“. Některé informace mne zaujaly, někdy pobavily a občas překvapily. Četlo se to snadno a rychle. Zajímaly by mne ty ilustrace. |
| Světem zvířat díl I. | Zcela výjimečná kniha. Svou kvalitou, obsáhlostí, způsobem zpracování. Provázaleviac mne dětstvím, stejně jako tátu a nyní i třetí generaci. Chci-li něco víc vědět o libovolném živočichu, sáhnu po knihách této nenahraditelné série, protože wikipedie je ubohá a nesourodá. |
| Jak voní tymián | Nejkrásnější kniha za posledních pár let. Překvapila mne vtipem, něhou a upřímnoviacstí. Určitě se k ní vrátím. Vydání z roku 75 neobsahuje žádnou čtvrtou část. Měly by to tudíž být oddělené tituly. |
| Pod zemí, Pod vodou | Velmi dobře zpracovaná kniha. Našla jsem jen dva drobounké detaily, které byly vviacěcně špatně či nepřesně, ale to už je hledání hnid. Hledáte-li kvalitní a zajímavě zpracovanou encyklopedickou knihu pro děcka, tak tahle stojí za to. Záběr informací je překvapivý. |
| Babi, čti mi! | Tato hromádka exkrementů je tak špatná, že se pod ni nikdo ani nepodepsal. Nedivviacím se. 3/4 jsou vykradené pohádky a příběhy, ovšem vykuchané a zprzněné. Tu čtvrtinku vlastní invence poznáte skutečně snadno. Jedna velká katastrofa. Pointa či mravní ponaučení zcela chybí. Smysl v tom moc nehledejte. Jistě, v pohádkách leckdy jsou absurdity - princ ve zbroji z ryzího zlata by se neudržel na nohou. Ale zde jde o absurdity jiného rázu. O lovci, co jakživo nic nezabil, ale zvířata, jmenovitě datla a želvu svazuje provazy....o pirátech, které omrzelo hrát lišky a žebříky a tak jim kapitán přikázal naskákat do moře,... Je to špatné, horší než špatné, horší než svojtkův obvyklý průměr a že laťka leží na zemi! |
| Muž, který se navrací z dáli | Secesní detektivka je specifický žánr, který mne baví kouzlem nechtěného. Nejde viaco detektivní příběh nebo nějaké vyšetřování, ale o předestření záhady. Tato kniha měla krom sady různých naivních scének také jednu nezapomenutelnou. V novinách si dotyčný přečte, že byl kdosi oživen masáží srdce. Hurá, to je něco pro mne, to hned vyzkouším taky. Nejprve čtvrt hodiny počkám, abych se přesvědčil, že je dotyčný skutečně mrtev - musím si být jistojistě jist. A pak hned začnu s oživováním podle krátkého článečku v novinách. Prostě šupa. A samozřejmě se to podaří na výbornou. Hýkala jsem smíchem. Taková kniha nezasluhuje být zapomenuta. |
| Míša Kulička v domě hraček | Náhoda mi ji přinesla a s chutí jsem ji přečetla. Velmi milý slovní obrat - rajviacské ovoce na vánočním stromečku o sebe něžně cinkalo. Zajímavé a roztomilé nazvat baňky rajským ovocem. |
| Malý princ | V rozmezí desítek let jsem se pokoušela několikrát a nakonec jsem to zvládla jedviacině jako audio skrze Preisse. Ne, ne a NE! Musel to být dobrý vzorek, ale dokud si nešlehnu taky, bude to pořád jen blábol beze smyslu. Když se prokousávám obsahem té knihy, tak nevidím žádné krásné myšlenky, ale myšlenky sebestředného bezohledného člověka, který si ani neuvědomuje jaký je. Velké dítě nebo psychopat a možná obojí. Nebijte mne, ale prostě tak působí. |
| Jak je bosé noze v rose | Krásné pohlazení, opravdu roztomilé. Našla jsem v knihobudce, nečekala nic a práviacvě podruhé dočela, jak je to prima. |
| Maminka | Krásné a dojemné. Kolikrát jsem měla slzy v očích. Jaká škoda, že tu nobelovku viacdostal jen za politické souvislosti. Jinak by si ho nikdo nevšiml. Je zvrácenost tahat do udílení cen, stejně jako do sportu, politiku! Avšak dnes se nedělá nic jiného a udělují se výhradně politické ceny. Je mi hluboce líto, že tuto krásnou sbírku lásky k mámě, potažmo rodině, hanobí politická cena. |
| Bohové a králové starého Egypta | Výborně a přehledně zpracováno. Stejně jako antiku i toto téma autor důkladně prviacobral a vysbíral informace z obrovského množství pramenů. |
| Bohové a hrdinové antických bájí | Vynikající zpracování, kde člověk nalezne obrovské množství informací a často v viackombinaci s nejznámnějšími uměleckými díly na dané téma. Propracování i objem mnohem vydatnější než wikipedie. |
| Ladovy veselé učebnice: Savci | Krásná encyklopedická publikace pro děti od člověka, který zvářata skutečně pozoviacroval a zajímal se o ně. |
| Ladovy veselé učebnice: Ptáci | Snad ještě lepší a rozsáhlejší než Savci. Opravdu vynikající informace pro děti.viac Zajímavosti a fakta. |
| Manon Lescaut | Krásné připomenutí Prévosta, kterého jsem četla před lety. Vida, dnes již tyto aviacrchetypy chápu více. Mladičká holka, která nemyslí na zítřek, na následky a někdy prostě jen nemyslí s lehkostí svých šestnácti let. A stejně mladý a nezkušený kluk, ten typ, který má dojem, že když netrpí, tak si vztah neužívá. Zatímco takto se Manon a rytíř de Grieux krásně doplňují, jak už to v životě bývá. V roli spasitele pak přítel Tiberge se spasitelským komplexem, který touží spasit toho, kdo nechce býti spasen. Využívané a podváděné chlapy se vždy někdo snaží spasit, netušíc, že dotyčný si v tomto stavu medí. Velmi milé překvapení na mne čekalo v podobě básně Král a vosa, kterou jsme se učili ve škole nazpaměť a přitom netušili, že je z této knihy. Jak se ty verše jeden po druhém vynořovaly z paměti vždy o zlomek vteřiny před přečtením...pocit k nezaplacení. Za pátou hvězdičku * |
| Ladovy veselé učebnice: Brouci a hmyz | Velice milé překvapení. Zajímavě popsaní hmyzáci s nimiž se můžeme setkat, ovšemviac očima kluka, který sice dospěl, ale věnoval jim v mládí velkou pozornost. |
| O strašidlech a bytostech z pohádek a pověstí | Zajímavá kompilace popisů bytostí, her s námětem a rukodělné tvorby pro děti. Pěviackné a inspirující. ... |
| Tři sestry | Nálada příběhu mne opravdu vtáhla. Krásně vykreslené charaktery ze života. Ta zvviacláštní upnutost na samospásnou myšlenku, která vyjadřuje stagnaci osobnosti. Neochota vytvářet sám, ale doufat, že jinde to za mne udělají jiní. Neschopnost radovat se z toho co mám, co umím, co dokážu, z drobných každodenních úspěchů. Neochota hrát s rozdanýma kartama a věřit, že přestěhováním do velkého města se všecičko změní k dobrému a mé problémy zmizí. Jak je to časté a skutečné a zároveň absurdní. A přitom s nimi člověk soucítí, vůbec to nejsou špatné ženské. Jen jim chybí nějaký vnitřní oheň nebo aspoň světélko, které by je zahřálo a informace, že ho musí zažehnout samy, jinak nikdy nebudou šťastné. |
| Archibaldovy nepřístojnosti | Vzpoura proti hlasatelce zdravé výživy...to už by dnes neprošlo. V současné liteviacratuře už se může maximálně trošku brblat, ale odstavení reformátorky od válu, aby přestala terorizovat vločkami a vegetariánstvím rodinu a ještě uznala své magorství - to už by dnes bylo tak ztrháno kritikou, že by si Wodehouse neškrt. Tak milý a příjemný humor. Skvělá oddechovka. |
| Dům, kde tančí mrtví, Lidé temnot | Velmi překvapivě výborné detektivky z indiánského prostředí a vyšetřované mesticviacem. Určitě bych si od autora přečetla ráda další. |
| Mansfieldské panství | Příběh Francis Priceové se drobet liší od ostatních knih Austenové. Především v viacpojetí hrdinky. Také kniha nesrší satirou, i když i zde se nějaká najde. Hrdinka se nachází v obtížné situaci. Je zcela nemajetná a odkázána na dobrodiní svých mohovitějších příbuzných. A zatímco Emma Woodhousová mohla nevhodnou nabídku k sňatku odmítnout mávnutím ruky, Lizzy Bennetová se souhlasem otce (a vyhlídkou na sestřin výhodný sňatek) také, není Fanny v postavení, kdy by si mohla něco takového dovolit, když plně závisí na dobrodiní příbuzných. V tom je řádný kus hrdinství a ocelová páteř. Její přirozená povaha jí není oporou a krom toho má chatrné zdraví (patrně TBC jako 80% populace té doby). Těžko psát její příběh s lehkostí a nadhledem. Zde čteme příběh jemnocitu. Jak vlastně citlivá empatická osoba dokáže zachytit nezdravé podtóny v jinak vybroušeném chování. A také, že opičí láska pošetilé osoby škodí mladému děvčeti více než ústrky. I poučení, že rozdílné povahy spolu těžko dojdou štěstí nebo, že majetek je samozřejmě vítaný, ale zakládat na něm vztah je častý omyl. Osobně mi bylo velmi líto pana Bertrama, který naivně myslel, že jeho líná pošetilá žena, která sice zdobí, ale jinak nic, zvládne výchovu potomků. Ve chvíli, kdy zjistil svůj omyl už bylo prakticky pozdě, a přesto se velmi snažil napravit, co z nepozornosti zanedbal. Bylo cítit, že Edmund je po něm. |
| Mlýn | Zase vedle. Přála bych si, aby mi někdo krom rodičů a manžela doporučil dobrou viacknihu. Forma je sice orginální a kdyby to spisovatel uměl a měl bohatší slovní zásobu a lepší sloh,...jenže nemá. Povídejte mi o těch zlých komunistech....jak nám vzali....a ti hodní kapitalisti, co přišli po nich nevrátili (buď si těch sto krav vezmete hned a nebo dostanete 3500,- celkem za všechny ty krávy, pole, stroje, jak jsme si na valné hromadě odsouhlasili) a co vrátili zas z druhé strany rodiny nám vyvlastnili a nemáme zase nic :-p To už jsme jako rodina zažili, takže šetřte kramfleky. Boženčina linka byla docela zajímavá od začátku do konce, za tu dvě**. |
| Škola zabíjení | Řemeslně výborné, ale témata mne nepřitahují - města, čtvrti, menšiny, policajtiviac, nudné policejní vyšetřování založené na čekání na výsledky z laboratoře, zbytečně moc násilí a popisů násilí, vyšinutí vrazi....zkrátka nic pro mne. Byla to druhá šance a McBain ji propinkal. |
| Kronika města Kocourkova | V dětství jsem si ji moc přála a nyní našla v knihobudce. Příjemně jsem si to užviacila. Po Sherloku Holmesovi to bylo méně infantilní a některé drobné vtípky mne i pobavily. Jako dítě bych hodnotila výše. |
| Opatství Northanger | Northangerské opatství je v současnosti určitě má nejoblíbenější kniha od Austenviacové. V první části je tolik jemné satiry, kterou si užívám už poněkolikáté. A taky je tam spousta krásně odpozorovaných vzorců chování. Třeba že mladá slečna, která dožila šestnácte jar a zcela nepozměnila své jméno snad není normální. No dobře, dnes se spíše už mění i pohlaví, zatímco za nás ještě stačila barva vlasů. Ale to nutkání měnit na sobě ledacos a pocit, že zrovinka to mé jméno je na pendrek…to jsem pozorovala nejpozději na intru. Krásné konstatování, že mládež nečte a když už, tak leda brak…co je ještě nového? Před dvěma tisíci let totéž sarkasticky vyslovil Tacitus v Rozpravě o řečnících. A nádherný fenomén mladíka, hodiny opěvujícího svou „vytuněnou“ kolesku. Jaká náprava a jaký lak a kolik to jede… vždyť to znělo jako parodie na dnešní dobu a pak to ohromující zjištění, že tento typ mladíků existoval již tehdy a není ničím novým jen proto, že vozítka motorizovala a elektrifikovala. Nádherné zjištění, že lidé se nemění, jen ty kulisy kolem nás. I já měla „nebezpečnou výchovu“ a taky těžce nesla konfrontaci s realitou, že to není takto čítankově prosté a funkční ve všech rodinách. Výborná ukázka falešného přátelství, povrchnosti, sobeckosti a zištnosti. A jak je proti tomu nezkušený člověk bezmocný, nežli pochopí a naučí se s tím vyrovnat. A v neposlední řadě, jak se vyrovnat se ztrapněním sebe sama. Kdo si tím také neprošel? Snad na to již všichni zapomněli, ale my sami si to budeme pamatovat navždy. Velmi zajímavý příklad manželství Allenových, kdy si muž vezme mladší krásnou dosti prostoduchou ženu, která je hodně marnivá, ale také je hodná, a přestože muž je nesrovnatelně chytřejší, tak si ji pěstuje a hýčká, i když děti nemají, a to manželství dokonce funguje. Vysoce oceňuji napozorované charaktery a konzistentní osobnosti, stejně jako bravurně vymodelované dialogy. Velké upozornění: TOTO NENÍ ČERVENÁ KNIHOVNA, takže ruce pryč, kdo hledáte ženský román. Budete zklamané. |
| Dobrodružství Sherlocka Holmese | Nemohu hodnotit. Bylo to pro mne hodně náročné. I když počítám dopředu se secesnviacími směšnostmi, tak tentokrát toho bylo asi zbytečně moc. Herlok slavným hudebním skladatelem, Herlok a jeho monografie o 124 druzích tabákového popela, Herlok a jeho narovnání ocelového pohrabáče jedním pohybem,...dub a jilm, co za stovky let neporostly ani o centimetr... Byl první a velký a rozesmálo mne kouzlo nechtěného, ale hodnotit nemohu. |
| Na Větrné hůrce | 1847 – svět je ve varu, světový řád se otřásá v základech. Francouzská monarchieviac dohasíná v křečích a zároveň se šíří cholera a tyfus. Velký irský hladomor už dva roky kosí lidi. V českém království také – hlad, tyfus, cholera sklízí žeň. A tubera je tu pořád. Některé obce ztrácí jen 1/5, jiné obce 2/3 obyvatel. Marx s Engelsem dopisují komunistický manifest. Už příští rok se všechno zlomí, pohár přeteče. Společenská i průmyslová revoluce bude završena. A Emily Brontëová vydává svůj jediný román. Není v něm politika ani zmínky o těchto událostech, a přesto je cítit ten neklid a absenci řádu. Na odlehlém vřesovišti se odehrává komorní drama lidí svázaných společenskými konvencemi a třídními rozdíly. Už brzy se to změní, ale právě ta nejistota způsobuje tolik očekávání a zklamání, které by v klidných dobách neřešili, protože by nedoufali. Výborně napsané konzistentní charaktery. Jen v červené knihovně se lidé mění. V normálním životě se pouze chvilku přemáhají, než zase jejich podstata vypluje na povrch. Kateřinu a Heatcliffa dělí třídní rozdíl, přestože jsou jeden druhému posedlostí. Nevědí, co si počít sami se sebou. Zhýčkaná svéhlavá panská dcerka a nalezenec. Nenávidí konvence, a to tím více, že se jim sami podrobují. A protože nemohou mít jeden druhého, tak bezhlavě ničí všechno kolem. Když trpí oni, musí trpět všichni okolo. Ubližují a týrají všechny v dosahu, protože mohou. Kdoví, co by z nich bylo, kdyby mohli mít jeden druhého, ale takto jdou doslova přes mrtvoly. Krizová situace z nich vykřesala to nejhorší. A přesto je v nich i kus dobrého, tak jako ve všech lidech, protože nikdo není čistokrevný padouch. Hereton by si Heatcliffa tak nevážil a nelpěl na něm, kdyby neměl dobrý důvod. A nakonec i Heatcliff trefí na kosa. Kosici, proti níž je principiálně bezmocný, i když ona to neví. Nakonec je poražen sám sebou a vzdává se. Tato kniha není ženský román, což je běžný omyl. A takové čtenářky budou zklamané, protože nejsou cílovou skupinou. |
| Pro hrst dukátů | Úvod knihy Mrtvý na pekelném vrchu mne odradil na šest let od pokračování. U tohviacoto dílu se historie opakovala a nebýt předchozí zkušenosti, tak bych to nejspíše také navěky odložila. Ty módně efektní trapnosti „To s tím uříznutým ňadrem je fajn, vraž to tam“ mi nepředstavitelně vadí. Ale zbytek knihy byl výborný a nepokazilo to ani to drbet roztahané povodňové finále. Jinak je kniha silný nadprůměr k dnešnímu úhoru, bohatá slovní zásoba, spousty ověřených informací a pochopila jsem, proč babička z Horných Opatoviec držela půst i ve středu :-) Těším se na další. |
| Hvězdy, ty studené hračky | Výborná kniha s řadou myšlenek a jejich vizualizace. První část měla spád a šmrviacnc, Karel Gott, Štít demokracie (předpokládám nejvyšší hora Pamíru :-)) ), všechny ty drobné odkazy, inspirace a drobná mrknutí na čtenáře. Druhá část je hluboké zamyšlení nad pácháním dobra uvedené do praxe. Z nejprve nenápadných detailů se vynořující obludnost světa dobra, míru a lásky, který vyváží svou morálku a přátelství do vesmíru. Poukázání na to, jak jsou děti tvárné a ve škole jim lze naočkovat cokoliv. Tak jak funguje náboženství a ideologie - přijmi v dětství dogmata, a pak už se neptáš na nesrovnalosti. Třetí část je cesta z toho ven pro jediného člověka, který tam opravdu nechce být. Velký dojem a témata k přemýšlení. To každá kniha nemá. |
| Příbuzenská krev | Zkusila jsem McBaina. A mám trochu rozpolcený pocit. Nesnáším, když se autor baviacbrá v popisech vraždy, třeba na jak teňoučkém proužečku kůže visel nos. A druhak nesnáším, když je vrah mešuge, či-li módně psychopat. Dávám přednost staré dobré vraždě ze zištných či rodinných důvodů. Nikolivěk mešuge důvodů. Pachatel mi přišel evidentní ještě před ohlášením zločinu - jeho jednání bylo nelogické a mešuge, zločin byl mešuge a přišlo mi, že víc mešuge na jednu detektivku by se nevlezlo. Na druhou stranu - psáno velmi čtivě a dá se zhltnout jedním dechem, těžko se odtrhnout. Tudíž dumám, zda má autor všechny příběhy takové a nebo tohle je výjimka. Dát mu ještě šanci či ne. |
| Pozdvižení v klášteře | Nejsem si nějak jistá, jak tuto knihu hodnotit. Námětem je asi příliš vzdálená mviacému/našemu světu. Těžko vnímat pozitivně, že kladní hrdinové jsou ti, co se snaží navrátit sotva dospělou dceru milionáře jakési sektě, kde se všechny jeptišky jmenují Mary (asi aby se to nepletlo) a mluví jen dvě hodiny ve čtvrtek a jinak si dopisují. V Americe jsou asi náboženské sekty vnímány jako žádoucí, ale tady u nás snad ještě ne. A jen proto, že je její otec milionářem a tudíž veskrze nesympatická osoba (jak podává příběh), je mi zatěžko mít mu za zlé, že dceru nechce pustit zpět do pochybného kláštera prapodivné sekty plné Meryí. Jinak jsou charaktery dosti ploché. |
| O smyslu bytí | Zajímavá kniha. Ne hvězdná, ale na dnešním úhoru o třídu výš. Zajímavé postřehy viack zamyšlení. Opravdu mne rozesmála pasáž o paralyzování (módní slovo oné doby) a o paranoie, do které se pak zamotávají. Moc hezká pasáž o reklamách, o podceňování inteligence diváka či posluchače (hochu zas mi mluvíš z duše) a o tom, jak se s tím vyrovnat - nekupovat, co je v reklamách a to důsledně. Jo, to praktikuji už desítky let. Také hezké popisy výběru testovaného vzorku do statistiky, jak to být nemá a jak to být má. A také poukázání na spoustu praktik, které zkrátka nefungují, ale dál se snažíme vykazovat činnost a čím více činnosti vykazujeme, tím vlastně dokazujeme, že to nefunguje. A tím nemyslím ty léčitele, ale příklady ze školství, zdravotnictví, byrokracie a podobně. Tudíž ano, příjemně jsem se pobavila a mám pár témat k ověření, pozorování a promyšlení. |
| Hvězdný prach | Četla jsem knihu hned jak vyšla. Už to nějaký pátek bude. A dva obrazy mi v paměviacti zůstaly nejsilněji. 1. Heraldický vražedný zápas Anglie se Skotskem. 2. Dva pondělky v jeden den - za koho se Viktorie provdala. Film oba silné body naprosto minul, Viktorie si vzala snad Humpryho nebo co, záhada dvou pondělků se nekonala vůbec. Stejně jako smrtící zápas dvou zemí. Film není špatný, jen si ho příliš nespojuji z knihou. Přepjatost hlavních hrdinů mi překáží. |
| Uprchlík na ptačím stromě | Nevěřila bych, že mne tolik osloví kniha, kterou jsem nesehnala v dětství. Cítíviacm z ní, že Ondřej Sekora v dětství pozoroval ptáky, protože pozoruji podobné chování a zajímavé detaily a nenapadlo by mne, že jsou pro daný druh tak universální. Kniha skutečně stojí za přečtení i dospělému. |
| Cesta | Kniha mne velice oslovila. Moje vydání je hodně staré c.k. a zde neuvedené, kombviacinované s knihou Láska k životu. Jde o vyprávění ze života, z vlastních zkušeností. London na sebe říká to dobré i to zlé bez příkras. Jeho cestování připomíná to staré putování krajánků, kteří za nocleh a stravu bavili vyprávěním své hostitele. Stejně tak London vyprávěl hostitelům a hostitelkám to, co chtěli slyšet. Dojemné životní příběhy, které v nich vzbuzovaly pocit, že konají dobrý skutek. Vykresluje poměry v zemi, společenské zřízení, to jak se lidé k sobě v té době chovali. Třeba jak neviděl Niagarské vodopády, protože přišel do obce příliš brzy ráno a šerif ho zatknul pro potulku a pak strávil nějaký čas ve vězení...a tudíž i autentické zážitky z vězení. Kdy má a kdy nemá smysl plést se do cizích sporů. Různé tipy a triky k cestování, které se mu osvědčily. Jeho hodnocení společnosti s nadhledem. A z toho všeho přímo sálá jeho láska k životu, člověčenstvu a hlavně k ženám jako takovým. Například když viděl, jak chlap mlátí ženu a dítě...vysvětloval, že nemá smysl zastavit jeho ruku s bičem. To by bylo snadné, ale o to víc by si na nich vylil ten chlap zlost po jeho odchodu. Místo toho bylo snazší se s ním dát do řeči, zabavit ho a odvést jeho pozornost - čímž výprask rovněž zastavil, ale nenápadně, neokázale...nezištně. Přiznávám, že v jeho mysli je mi příjemně a s jeho světonázory se mohu ztotožnit, čímž se mi autor stává blízkým a důvěrně spřízněným. Jde o vzácný pocit sounáležitosti, a proto knihu hodnotím hodně vysoko. |
| Bulšit | Velmi dobrá a zajímavá kniha se spoustou myšlenek k promyšlení. Na takto vynikaviacjícího autora však mám ty nejvyšší nároky a chybělo mi mnoho rozvedení myšlenek. Chápu, že to je úmyslné zestručnění, aby si to přečetly i slabší kusy s nižší mírou pozornosti, jenže mi se tato cesta nezamlouvá, pakliže je na úkor obsáhlejšího výkladu. A druhá připomínka - zpočátku jsem si velmi medila nad autorovou nestranností, protože do vědy politika nepatří. Avšak ke konci tam začala prosakovat. Nepovažuji za plus, když se s autorem vědecké publikace shoduji v politickém světonázoru. Považuji za plus výhradně to, když po celou dobu nepoznám, na které straně barikády stojí. Nejen ateismus, ale také politický ateismus vědci sluší nejvíce. Chápu, že to jsou drobnůstky v jinak vynikající práci, avšak toto jediný způsob, jak mohu vyjádřit názor. |
| Ďáblova čísla | Jsem velmi spokojená. Tentokrát to bylo hodně jiné a velmi vtipné. O tom, jak chviacutná zvůle sociálně úspěšným psychopatům. (viz přednášky MUDr. Františka Koukolíka, DrSc.) Každopádně jedna z nejlepších knih od Vondrušky. |
| Lady Hamiltonová | První třetina stála za prd - červená knihovna s velkým vědrem nudy. Ovšem pak toviac začalo být velice zajímavé a bohaté na historické souvislosti. Dobové reálie, které jsou v oficiálních historických dokumentech pominuty a často zkresleny, protože dějiny se píší na objednávku. Ale beletrie se to netýká, ta dochovává reálie takové jaké byly, protože holt je autor nepovažuje za důležité a je složité si vymýšlet jiné. Například zajímavost - jak vznikla móda krátkých vlasů pro chlapy. Nebo jak Nelson musel řešit problém muslimů ze spojeneckých lodí, jelikož se neumějí chovat slušně k ženám v křesťanských zemích a jak z toho byla vzpoura přístavních měst v Itálii a divže nebyla válka se spojencem. Spousta různých informací o tehdejších politických silách v Evropě a zákulisních čachrech. Zkrátka lady Hamiltonová nechť jde k šípku, ale to historické pozadí je lahůdkové. |
| Vánoční prasátko | Nic moc jsem nečekala a nic moc nedostala, takže mne kniha nezklamala. Avšak dočviacítat už to nebudu. Jak velké to prase je, když se dá schovat do tatovy tenisky? Asi do hrsti. Neodpovídá to dalším popisům. Spousta iritujících detailů až příliš reálně popisujících můj pobyt au-pair - rodina podřizující se dětským rozmarům, neschopnost vyhodnocovat důležité a nicotné,...kdepak nevermore krá krá. |
| Knihy básní | V mládí bych to nedocenila, ale nyní jsem si užila každý verš. (a kolikrát se nviaceubránila slzám) Matka zdřímla na úsvitě. Dítko vyjeveně hledí — v nožičkách mu Smrtka sedí. Malá Smrtka, sama dítě, na hlavičce věnec bílý, ve košilce drobné tílko, v ručkách drží hravé sítě jako k honbě na motýly. A ty ruce jako hůlky žluté jako z vosku čílko, místo oček modré důlky. „Pojď děťátko, pojď holátko, na chvilečku, jen na krátko! Zahrajem si na Hélice andělíčkův při muzice, co dvě bílé holubice.“ „Matička mi nedovolí a mne tělíčko tak bolí!“ …………. „Pojď děťátko, pojď, babátko! Posílá mne Jezulátko, posílá královna nebe, abych přivedla Jim Tebe, posílá mne Tvoje svatá: Ať již jde, má dcerka zlatá!« „Pojďme, pojďme - ale zticha, ať se matička nevzbudí! Něco těžkého ji trudí, i když dřímá, těžce vzdychá, ňadro bolestně jí skáče, a když vzhlédne, ihned pláče.“ |
| Rozbité štěstí | Napsat, že je to naivní a pitomé by bylo krátké, avšak nedůsledné a tudíž nedůvěviacryhodné. Hlavní hrdinka se provdala za někoho, koho vůbec nezná, prakticky nic o něm neví, ale hlavně, že je finančně zajištěná. (Tak to vyplývá z děje. Možná to autorka považuje za normální.) Nezná ani myšlenkové pochody svého manžela, ani jeho žebříčky hodnot, ani jeho touhy a cíle, názory či zájmy. A trpí podivnou ideou, že to stačí pro šťastné manželství a že v životě takového muže bude hrát nějakou roli. Pakliže se lidé neznají, tak by se brát neměli a nebo by si pak neměli stěžovat a kňourat. Takto nastolená situace by mohla být zajímavá, kdyby ji napsal Ibsen nebo třeba Simenon. Protože by ji psali s nadhledem a zajímavým charakterovým rozborem. Takto je to nudné a nezajímavé. Autorka očekává, že to čtenáře s duševním obzorem jen drobínek širším vezme u srdce a polituje tu nánu? Najdou se také, jinak by mi to nebylo doporučeno, že. Autorka má podivnou iluzi, že marihuana způsobuje agresivitu (přesný opak je pravdou). Dokonce že způsobuje absťák a důsledkem toho absťáku je, že láme ruce své nevlastní matce, aby mohl z domu a ...zde je podivný neuvěřitelný zkrat v hlavě autorky...a přejde na heroin (či pervitin). Podle autorky je to logický následný krok. Ne není a určitě ne tak, jak to popisuje ona. A pak ta báječná zkratka, kdy jsem měla dojem, že někdo vytrhnul hrst stránek, v nichž se odehrála nějaká nevěra. Korunu tomu nasadila obehraná zápletka c. a k. románků pro služky, jak zhrzená hrdinka najde recept po babičce a otevře si pekárnu a stane se nejlepší pekařkou na sever od jižního pólu ačkoliv o tom ví houbeles. Nebo cukrářkou? Nebo vinařkou? Nebo návrhářkou? Nebo květinářkou? Jo vlastně majitelkou cestovky :-p A tak je to vždy, když si nechám něco doporučit. |
| Radost nad radost | Já mám ráda bláto ještě víc než zlato otiskl v něm podkovu koník cestou k domviacovu ještě je tu stopa jiná to je šlépěj maminčina já tu šlépěj pohladila ruku jsem si ušpinila ale co je od hlíny není přece od špíny zem a hlína není špína voní - jako rozmarýna Při předposledním rýmu mi vždy hrknou slzy do očí. Nejsem schopna ho vyslovit aniž bych se rozbrečela. Snad je to pocit vlastenectví - láska k rodné hroudě? Nevím. Avšak je v tom veršíku ukrytá síla a láska. |
| Kuli kuli ťap | Medvěd Míša jako pán u stolečku sedí sám já mu jídlo nosím on mi řekne „Děkujviaci“ a já jemu „Prosím“ Docela dobře přebásněné dětinské básničky, ale pamatuji je dodnes, takže asi za to stojí. |
| Byl jsem posledním císařem čínským | Vlastní příběh vlastními slovy. Mnoho silných momentů, které jsou moc na jednohoviac slabého chlapce. *********** |
| Hrdina ze sousedství | A takhle dopadnu vždycky když mi někdo něco doporučí...dobře mi tak! ********viac******************************************************************************* |
| Morový testament | Tenhle díl se mi zase líbil, dobře se četl a potěšila mne řada historických infoviacrmací jakožto přídaná hodnota. |
| Zakřivený čas v Kremži | „To se dá snadno zařídit, a vzápětí je vše od krve, která rychle oschne a odpaříviac se. A pokud nestačí dýka a granáty jako za primitivních dob mého mládí v zákopech, má našeptávač připravené spousty papírových roliček, papírových peněz ostřejších než meč – člověk se řízne častěji o papír než o nůž -, osvobozená země, jež se vynořila z moře, je okamžitě nahrubo rozporcována, stromy, celé lesy padají podťaté a všichni jsou šťastní, že byli podvedeni ve velkém.“ Teprve až člověk přijme skutečnost, že takto je tomu vždy (a vždy bylo) a nejen, když se to zrovna hodí vykřikovat a propagovat médii... |
| Tajemství hradní věže | Inu bylo to obskuratisticky obtúzní, mám-li použíti kulantní výrazivo. Avšak člviacověk si musí rozšiřovat obzory nejen z profesních důvodů což. |
| Mag | Slang v němž je kniha přeložena mi způsoboval stav trvalé vytočenosti. Obsah zaviacložený na vinění společnosti z čehokoliv (je vaše chyba, že mi nedojde, že psa v mikrovlnce nesušíme!) mi rovněž způsoboval stav trvalé vytočenosti. Neochota přijmout zodpovědnost za svůj život a vlastní osud. Kdyby šlo hodnotit v mínusu, tak až mínus tři hvězdičky. |
| Pohádky | Obsahuje všechny tři almanachy: Karavana (Die Karawane, 1826) Šejk z Alexandriviace a jeho otroci (Der Scheik von Alessandria und seine Sklaven, 1827) Hospoda ve Špesartu (Das Wirsthaus im Spessart, 1828) |
| Kenozoikum | Velmi dobré pokračování. Mnoho odpovědí, i když ne všechny uspokojivé. Denis ponviacěkud zMirkoDušínovatěl a hepyend nebyl tak nutný. Ale přesto pobavilo a vysoce nad průměrem. Rozesmáli mne nekrodemokrati. Sice to nemělo takový říz jako první díl, ale pořád dost zajímavých dilemat a charakterových sond. |
| Kvazi | Před časem mi ji doporučil nejlepší přítel (manžel), který má rád postapo. Mne tviaco sice tolik nelákalo, ale Noční hlídka (zvláště pak Šerá hlídka) byla výborná. Čekala jsem slušnou knihu a dostala skvělou. Mistrně vykreslené charaktery a lidské pohnutky, různé způsoby myšlení založené na prioritách...řada vězňových dilemat nahlížená z různých úhlů...a k tomu nepodstrkování názorů, ale vyberte si sami, které smýšlení je vám blízké...No dobře, psychiatr by to měl znát. Nesmírně osvěžující přečíst si něco ze současné tvorby, co není o hýčkání si traumátek a vymáhání si všech možných ohledů s viněním společnosti či čehokoliv, kde není záporákem psychopat....tak báječné si přečíst něco, co napsal chlap a v hlavních rolích jsou jen chlapi....sedl mi i smysl pro humor a velmi zdravý rozvážný přístup k životu v dnešním traumátkovitém hysterickém světě, který opravdu není černý a bílý, ale nahlížitelný z různých úhlů. Jsem spokojená a mám i pár témat k zamyšlení. |
| Marná lásky snaha | Mám pro Třasooštěpa velkou slabost, ale tohle bylo zápletkou nejslabší. Hvězdičkviacy uděluji za vynikající překlad a autorovy báječné slovní hříčky a všechny ty kontrafibulorátie a antislintytantismy. |
| Portréty světovládců II. | Zajímavé, poučné a překvapivě čtivé. Do minimální délky komentáře chybí 68 znviacaků a tohle nastavoval grafoman přívlastku nevábného. |
| O parazitech a lidech | Kéž by šlo o seriózní publikaci o parazitech. Nejprve se dozvíme, jak ubohé zeviacmě třetího světa nepovšimnutě trpí přehršlí parazitů. Pak se melodramaticky dozvídáme, jak paraziti vymírají a nejsou chráněni a jde jen o naše předsudky. A taková veš muňka je chuďato na vymření a do červené knihy ohrožených živočichů se nedostane. Pevně doufám, že všichni autoři publikace na svých tělech pěstují muňky a nedají jim zahynouti. Bez předsudků. A následně se zase dozvídáme, jak je trestuhodné, že obyvatelé třetího světa trpí parazity. Podivuhodné oslí můstky. Potom už rovnou politická agitka o našich nezodpovědných politicích. Ať jsou jací jsou, ale v publikaci o parazitech nemají co pohledávat, jde-li o publikaci seriózní. Kdyby to byla satira tak prosím. Pak došlo na žvásty o tom, jak užíváme privilegia, že můžeme žít v zemi, kde díky zdravotnictví jsou parazité na vedlejší koleji. A ta země tu spadla z kosmu? Já mám za to, že ji vybudovali naši předkové. Moji tedy rozhodně. Potem a krví a platili ji vlastními životy. A dělali to pro vlastní potomky, jak každý biolog ví. Jako potomek jsem jim velmi vděčná a pokračuji pro své potomky. Jestli je někdo náplava odjinud, kde se předkové nepřičinili, tak si tu samozřejmě užívá nezaslouženě toho privilegia – s tím leda souhlasím. A ano, pak došlo na apelace k zodpovědnosti a výzvy k pomoci třetímu světu, za který neseme zodpovědnost – ne, já tedy ne! A ví to každý biolog, který nepodléhá doublethinku. Vlastní krev nebo reciprocita. Reciprocitu nevidím. Milé kavky, hodnotit nebudu, protože bych musela proklatě nízko. |
| Fimfárum | Jsem skutečně překvapena, jak mne tyto pohádky nadchly. Ještě minulý týden bych viacnebyla věřila, že existují pohádky mladší sta let, které stojí za přečtení a tyhle jsou víc než to. Inu po mnoha a mnoha zklamáních může přijít i krásné překvapení. Děkuji. Edit: Dostaly se mi do rukou Třebízského pohádky a najednou vidím tu velikou inspiraci. Touhu pospojovat tu nesourodou směs, učesat ji a doplnit vtipem :-) |
| Paměti Pařížských katů | Naprosto výjimečná kniha posledního kata rodu Sansonů. Sestavil ji podle zápisů viacv rodinné kronice, což je z knihy přímo cítit - jak se mění pisatelé a charakter zápisů. Ten autenticky nezúčastněný pohled na francouzskou revoluci je nepopsatelný. Toto je dokument a nikolivěk beletrie. Nehledejte zápletky - čtete kroniku. |
| Vaříme zdravě, chutně a hospodárně | Nejlepší kuchařka, na jakou jsem kdy narazila (hovořím o prvním vydání). Přehledviacné recepty na jídla běžná stejně jako obskurní. Velmi dobře popsané postupy s vysvětlivkami: protřepat, nemíchat - jelikož by se to zdrclo. A každý recept platí, žádné chyby a nedodělky. |
| Svět kolem nás | Dokonalá dětská encyklopedie. Vlastní i sousedovic děcka prosí, aby si ji směli viacse mnou prohlížet. Je už opotřebovaná a do rukou ji bez dozoru nedostanou. Ale pod dozorem a s výkladem...vzhlížejí k ní jak pstruh k mušce. Kniha je prostá jako chleba a proto za ní asi stojí obrovský kus práce, jak vybrat to nejobyčejnější kolem sebe. Nic svojtkovsky převzatého s divnými výrazy, anglicismy, neznámými zvířaty a rostlinami...prostě šitá na míru naší malé zemičce. Nechala jsem v ní kus srdce. |
| Válečné paměti | Tato kniha pro mne byla obdivuhodným nahlédnutím do myšlení skutečného státníka.viac Je pro mne stále ještě věcí úvah, že jediné podobné uvažování jsem nalezla v revolučních válečných denících Fidela Castra. Postřehy Gája Júlia Caesara mne pobavily a stejně tak i zarazily svou nadčasovostí. Uvedu tyto tři: Rodina, či-li muž, žena a děti, jsou základem státu. (o Galech) Neznám národ, který by se ochotněji vzdával své země. Opakovaně na své území zvou cizince a pak se diví, že jsou vyháněni z vlastních domovů. Mladí lidé jsou snadno manipulovatelní. Nezáleží na jejich inteligenci, vzdělání a původu. Stačí, když schopný řečník několikrát použije slova „spravedlnost“ a „svoboda“. |
