Dobrá znamení

"Pravděpodobně by většině z vás pomohlo porozumět prastarému finančnímu systému ALČ, kdybyste znali původní britský měnový systém: Čtvrťák. Dva čtvrťáky = jeden půlpenny. Dva půlpenny = jeden penny. Tři penny = trojník. Dva trojníky = šesták. Dva šestáky = jeden šilink neboli šilas (Britové používají název „bob“). Dva šilasy = florin. Jeden florin a jeden šesták = půlkoruna. Čtyři půlkoruny = desetišilasová bankovka. Dvě desetišilasové bankovky = jedna libra (nebo 240 penny). Jedna libra a jeden šilink = jedna guinea. Desetinné mzdové soustavě Britové vzdorovali velmi dlouho, protože ji považovali za příliš složitou."

Dobré znamení (pro mě) je už úplný začátek knihy - ještě vlastně před začátkem na jinak prázdné druhé straně třetího listu je varování - vlastně "VAROVÁNÍ - Děti! Zahrávat si s Armageddonem může být nebezpečné! Doma to raději nezkoušejte." ... Po přečtení - první polovina místy dost mnohomluvně ukecaná, ale druhá polovina až třetina se kvalitou blíží nejlepším discworldovkám. Well done, hoši...

Já souhlasím s Gretchen. Pratchettův humor je populistický jako Troškovy filmy. Jeho knihy jsou prefabrikáty z cihelny.

Na propojení dvou spisovatelských es jsem byla zvědavá a od Dobrých znamení si hodně slibovala. Gaiman je pro mě starý známý, zato s panem Pratchettem byla toto premiéra. Možná právě proto jsem v příběhu viděla právě styl a rukopis spíš prvního jmenovaného. Dojmy jsou ale nakonec dost... rozpačité. Na jedné straně je skvělý příběh se silným potenciálem a detaily, které vás musí ohromit. U některých vtípků se člověk i nahlas zasměje. Pochvalu zaslouží i skvělý překlad, díky kterému vynikly některé nápady autorů a posloužily buď pro pobavení (příjmení Magóresová bylo vyloženě geniální) nebo jako nápověda k něčemu dalšímu. Jenže na straně druhé je přehršel vsuvek pod čarou a dějových odboček, které sice pobavily, ale ve výsledku hlavní děj hrozně roztříštily a odváděly pozornost. První část knihy byla navíc celkově neskutečně rozvláčná, pomalá a nějaké akce se čtenář dočká až za polovinou příběhu, což je moc. Takže i když jsem se bavila u jednotlivých pasáží, dohromady jako celek v mých očích příběh úplně nefungoval. Mrzí mě to, ale čekala jsem asi trochu něco jiného.

"Starý, ma to nepresvedčilo."

Ani vtipný, ani zajímavý, nedejbože dechberoucí. Nic. Můj první střet s Pratchettem a dopadl takto tristně. Neila napoznávám. Chtěl jsem dát původně 2**, ale když jsem viděl, že zrovna tolik jsem dal Norskému dřevu, tak to si tohle určitě zaslouží víc.

Nemám moc smysl pro humor (i když Terry se mi do něj docela trefuje) a Neil Gaiman mi ani po nějakých sedmi přečtených knihách (a komiksech) nepřirostl k srdci (nechápu, co na něm všichni mají), přesto jsem se pustila do Dobrých znamení.
Bavila jsem se. To ne, že ne - zdejší suchý humor mi sedl, stejně jako absence otřepaných situačních gagů. Paradoxy vyplývající z některých situací byly skvělé, některé nápady vyloženě geniální (známky blížící se Apokalypsy jako znovuobjevení se vykácených deštných pralesů a podobně). Přesto mi na tom něco tak úplně nesedlo... Některé pasáže byly zbytečně rozvleklé, některé vyloženě navíc (Proč tam byli například ti motorkáři alias druhá čtveřice jezdců Apokalypsy?) a zbytečně rozmělňovaly jak onen zmiňovaný humor, tak atmosféru.
Oba hlavní hrdiny jsem si zamilovala, přesto mi přišlo, že mezi nimi tak úplně (ani moc mezi ostatními) nefungovaly emoce.

Proto nakonec řeknu řeknu jednu kacířskou myšlenku: Seriál se mi líbil víc než kniha - protože tam díky představitelům ústředního dua ty emoce fungovaly... Ale tak to mám s Gaimanem pokaždé - jeho texty jsou pro mě bohužel skoro nečitelné, ale obdivuji jeho nápady, a jakmile to někdo převede na plátno, tak si to zamiluji...

Miluji humor obou pánů autorů. Roky jsem se ovšem jejich spojení vyhýbala ze strachu, že nejsou tak úplně kompatibilní. Nemohla jsem se víc plést. Příběh je plný originálních (čti divné a současně úžasné) postav, kterým nejde než fandit a smát se s nimi.

Tahle knížka pro mě byla trošku zklamání. Kombinace toho, že jsem se těšila víc na Gaimana a dostala jsem spíš víc Pratchetta, a toho, že jsem zjevně od knihy čekala něco úplně jinýho a ještě jsem asi nebyla v tom správným rozpoložení na četbu tohoto typu, udělala svoje a já jsem se musela do čtení nutit. Trápila jsem se s tím skoro tři týdny. Za mě teda tohle ne. Na autory ale nezanevřu, pořád oba patří k mým oblíbenějším, jen si asi budu muset vybírat lepší období na jejich knihy.

Pánové Pratchett a Gaiman se rozhodli napsat o biblické apokalypse. Je to dobré a vtipné a nic jiného jsem od toho ani nečekala.

Na počátku....... byl seriál. Viděla jsem napřed anglický seriál a moc se mi líbil. A protože Pratchettovy knihy jsou mnohem,mnohem lepší než jejich filmová zpracování, moc jsem se těšila na překlad Jana Kantůrka. Ale nevím jestli to bylo tím že to psali dva autoři nebo jsem jenom rozmlsaná pozdějšími knihami Terryho Pratchetta, zdá se mi že to tak docela neladí. Ale rozhodně stojí za přečtení.

Vidím čtvero jezdců, s nimiž konec všeho přichází a po boku pojedou jim Andělé pekla.
Tři povstanou. Čtvero a Čtvero spojí se znovu ve Čtvero a Anděl temnot bude poražen
byť by člověk věřil v prohru svou.

Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy. Pan, tedy Ďábel / Viz. Čarodějnické procesy v Lancashiru, Brewster 1782/
??
Myslím, že dobrá Agnes se nám téhle noci napila. /Quinci Novotrik, 15.111789/
Souhlasím, Všichni jsme jenom lidé./ sl.O.J. Novotriková , 5.1 1854

DOBRÁ ZNAMENÍ, kniha vzešlá ze spolupráce dvou legend Terryho Pratchetta a Neila Gaimana je zábavný, rozpustilý příběh o tom, jak samotný Antikrist zabránil Armagedonu. Prostě slušná oddechovka.

Na knihu jsem někde četla doporučení, tedy jsem si ji půjčila v knihovně. Zpočátku se mi zdálo, že to asi nebude "můj šálek čaje", ale čím déle jsem četla, tím více se mi zamlouvala. Miluji tento humor, kdy při čtení se koutky úst samy zvedají a člověk se tiše pochechtává! Ale na druhé straně je i nad čím se zamyslet. Prostě báječná kniha.

Antikrist přichází na svět a armagedon je za dveřmi. Přidejte menší nedorozumění v porodnici, charismatické zástupce Nebe a Pekla, jezdce Apokalypsy, jednu čarodějku, dvoumužnou armádu lovců čarodějnic, několik satanistických jeptišek, pár tibetských mnichů, dva geniální britské autory, typický humor a máte skvělou knihu, kterou si užijete :)

Gaimana mám moc rád, na Pratchetta jsem se chystal několik let (když jsem na něj slyšel ze všech stran samou chválu), tudíž jsem šel do Dobrých znamení s velkým očekáváním, bohužel mi však knížka přišla zdlouhavá, ukecaná (ukecaná tak nějak o ničem) a hlavně nudná. Gaimana jsem v tom nepoznal víceméně vůbec, tohle je čistý Pratchett a po Stráže! Stráže! a tomto už asi můžu nadobro říct, že jeho humor a styl není nic pro mě (to takový Douglas Adams je taky velmi ukecaný, přelétává z jednoho tématu k druhému, ale u jeho Stopařova průvodce jsem se skutečně bavil). A co dodat ke knížce samotné...? Příběh jako takový by mohl být zajímavý, konečný boj doba se zlem a příchod armagedonu, to vše samozřejmě v humorném podání, jenže ty postavy... a to provedení... Svoje čtenáře si to samozřejmě najde, ale mě to teda obešlo obloukem a byl jsem vděčen za každou přečtenou stránku- že už se blíží konec, tedy ne konec světa, ale konec knížky... :-)

Dlouho jsem se nad knížkou tak nepobavil. Neuvěřitelné :) Ale co jiného čekat od spojení Gaiman Pratchett?

Měl jsem docela problém se začíst. Děj chvílemi vtipný a zajímavý, místy se ale zase hrozně vleče. Poznámky pod čarou téměř na každé straně docela ruší koncentraci a mnoho z nich by neškodilo vynechat. Moc mě tedy tato kniha nenadchla.

Z dua Pratchett-Gaiman preferuji spíše Pratchetta před Gaimanem, který mi i přes své geniální příběhové nápady nějakým záhadným způsobem ne vždy úplně sedí. A i když k oběma autorům mívám zpravidla nějaké výtky, tak zde se hoši spojili v naprosto dokonalé symbióze obsahující to nejlepší z obou autorů a vytvořili věru fenomenální dílko. Všimla jsem si, že tu často bývá kritizována roztříštěnost příběhu a nevyváženost jednotlivých příběhových linií, ale mně tohle vůbec nevadilo a bavila mě každá jedna dějová linka (ok, Crowley a Azirafal byli nejlepší, ale to z mého pohledu nijak neubralo na zajímavosti ostatních linií). Úžasně zábavné počtení, které rozhodně zařadím mezi své oblíbené tituly a budu doporučovat, kudy chodím.

[audiokniha]
Jan Zadražil jako interpret této skvostné záležitosti, odvádí práci na úrovni kompletního divadelního souboru. Napoprvé ani nejde každou jednotlivou hlasovou drobnůstku pochytit a ocenit. Snad jen hlas barvy starého pláště do deště oceníte okamžitě.
A to, jak sehrál evangelický sbor, mě donutilo smát se na ulici nahlas.
Smekám klobouk i s čepicí a k sedmi hvězdám přidávám tři za neviditelného herce :o)

Vůbec nejsem parapsychologicky citlivá, zato jemně citlivá na katolickou dogmatiku, stejně jako sám G. K. Chesterton, jehož památce je dílko připsáno. Však je to jediný básník dvacátého století, který se přiblížil pravdě Pravd ;o)

Asi třetinu příběhu mi naskakovala obezřetnost, ostražitost a respekt při všech těch ďábelsko satanských odkazech a vychytávkách protože armagedon nám nehrozí, ale apokalypsa může být kdesi za dveřmi . . . jenže Crowley, démon, co má lidi rád a anděl teplejší než parta opic, co se nadýchala rajského plynu si brzy získali moje ️❤️

Uznávám, že po celou dobu jsem se chvílemi ztrácela v ději a fakt přemýšlela nakolik jsou oba hoši "osobností vyváženou asi jako pyramida postavená na špičku" a souzním s těmi, kdo tvrdí, že je příběh zbytečně dlouhý a jeho obrovský potenciál naředěný. Určitě má hlavu i patu, jen je chvilkami obojího trochu víc.
Ale pak skončil a "ticho znělo dál jedinou notou, která dokáže pohltit celý svět" a mě už se teď stýská protože tam častokrát tančilo nekonečné množství andělů na špičkách jehel, tak jak to vnímal andělský učitel Tomáš A.
Asi musím rovnou začít odznovu !¡!¡!¡!¡!

Není lepšího spojení než Gaiman a Pratchett, hoši se hledali, až se našli. Jestli je některá kniha, kterou bych chtěla číst na smrtelné posteli, byla by to tahle.

Je to čtivé, originální, vtipné. Bohužel jsem toho od Gaimana moc nečetl, zatímco Pratchetta čtu prakticky pořád, a tak se mi zdálo, že na mne spíše víc pomrkával on, než Gaiman, to je nicméně věc názoru. Každopádně je to výborná kniha, která mne nejednou rozesmála. Vřele doporučuji.

Terry Pratchett a Neil Gaiman jsou jedni z mých nejoblíbenějších autorů. Jejich knížky prostě miluju a tahle byla tak skvělá, jak jsem od ní očekávala.
Knížka byla vtipná a taky hluboká. Postavy mě moc bavily a nejvíc ze všech asi Crowley. Děj přeskakoval k různým postavám a na každé bylo něco zapamatovatelného. Čtyři jezdci apokalypsy mě zaujali hned po pár stránkách. Jejich “nástup na scénu” byl prostě perfektní.
Kniha je plná skvělých momentů, silných prohlášení k zamyšlení ale taky plná vtipných pasáží, kdy se člověk od srdce zasměje. Věřím, že jsem spoustu narážek nepochopila, protože u Pratchetta to tak prostě bývá (nebo aspoň já to tam mám).
Plné hodnocení ale dát nemůžu, protože jsou prostě lepší knihy, které jsem četla od obou autorů. Přesto tuhle fakt doporučuji!
Ještě musím zmínit naprosto úžasné ilustrace, které v tomhle vydání jsou.

Mám velmi smíšené pocity. Líbilo se mi to, ale nevím no. Nicméně Azirafala a Crowleyho jsem si zamilovala. Dávám slabší 4 hvězdičky.

Poslední "Pratchett", o Gaimanovi přiznám se moc nevím a tak pln očekávání jsem se začetl. Trochu jiný pocit nežli u Zeměplochy. V každém případě ale dobrý a čtivý originální humor. Scházela mi ta návaznost jednotlivých postav procházejících z jednoho dílu do druhého na kterou jsem byl zvyklý. Genialitu téhle knížky jsem ale začal tušit již po rozhovoru ďábla s andělem plamenného meče.
Démon se může dostat do ošklivých nepříjemností, když udělá dobrou věc. Strčil do anděla " To by byla psina, kdybychom to oba pochopili špatně, co?" To by byl for, kdybych já udělal dobrou věc a ty špatnou,co?
A proč tam jsou ti motorkáři? Také jsem nad tím trochu přemýšlel a dospěl k závěru že je autor nemá rád a tady jim to dal sežrat. Stejně jako prodejcům co otravují po telefonu.
PS: Také mluvíte doma s kytkama? .. kdo se přizná že to zkusil

Nevím, čím to je, ale poslední dobou mě Pratchett vůbec nebere. Kniha mi nepřipadala vtipná a už jsem se těšila, až ji budu mít za sebou. Postrádala jsem zajímavý děj a nějakou hlavní myšlenku.

Nestává se moc často, že bych se u knížky od začátku až do konce smála nahlas. Popis a vysvětlení nekonečna používám jako storku v hospodě :) Ten malililinkatej ptášek... je boží.