JaNaVa
Registrovaný: 29.9.2014
Naposledy aktívny: 11.4.2024
Celkom bodov: 57 (Čo sú body?)
Za posledných 30 dní: 0
Profil užívateľa je v inom jazyku
5
V priateľoch
3
Priateľov
Prehľad komentárov kníh užívateľa
| Názov | Komentár |
| Vyhonit ďábla | Vnímám podcast i knížku spíš už pro mladší posluchače (Gen Z), ale i tak mi předviacala spoustu myšlenek a otřásla s některými světonázory. Velmi se mi líbí, jak holky přistupují k feminismu a ženskému přátelství. Jo, dobrý to bylo! |
| Dvacet jedna pravd o lásce | Jdu téhle knížce zlepšit hodnocení, mně se líbila velmi. Hlavní hrdina má v soběviac ten správný poměr ironie a úzkostí, přišlo mi to vtipné a svižné, ideální odpočinková knížka. |
| Chceš-li rozesmát pánaboha | Tohle bylo tak zajímavé čtení, mám tyhle výlety do dvacátého století prostřednicviactvím knižních postav (tedy pro mě knižních postav) fakt ráda navíc autor píše tak hezky, jemně a laskavě. |
| Možnosti milostného románu | Jedna z prvních letošních prectenych knih a jedna z nejlepších vůbec! Autor mě dviacokázal rozesmát, naštvat, asi dvakrát rozbrečet, a k tomu všemu neskutečně potěšit nádherným jazykem, kterým píše. |
| Pojď sem, ať ti můžu dát pusu | První část knihy mi přišla nejtíživější, hlavní hrdince je teprve deset let a užviac je z ní dokonalý people pleaser díky tvrdě výchově své mámy a v podstatě nepřítomnosti svého otce. Líbí se mi i tema, jak moc jinak vnimaji svého otce syn a dcera. Necetlo se to lehce, to tedy ani náhodou, nicméně napsané je to krásně a věrohodně. |
| Soběstačný | Nádherná knížka. Vztah dědy a vnuka tak krásně popsaný a hlavní hrdina je moje nviacová knižní láska. ,,Jsem soběstačnej!" |
| Heřmánkové údolí | Tohle mě hodně zasáhlo a s každou stránkou jsem byla vděčnější za to, že si tenhviacle příběh mužů jenom číst, popíjet u toho kafe a mít doma jen jedno dítě. |
| Vytěženej kraj | Mám ráda knížky, díky kterým se dá cestovat a poznávat nové místa. Tentokrát vyviactěženej sever Čech, spousta zajímavosti o kraji, dost politiky a dva fajn hrdinové. |
| Deník jóga matky | Tahle na mě vykoukla v oddělení novinek v knihovně a vedle knížky o zneužívání dviacětí a druhé o autismu slibovala příjemný relax. Velmi mile napsaná, pro mámu malého dítěte trošku polibenou jógou je to must read. |
| Věci, na které nastal čas | Pár dní uplynulo a v myšlenkách se ke knížce často vracím (a to jsem myslela, ževiac to zapomenu jen, co knížku doctu). Život hlavních hrdinů není tak strašný, žít se v tom dá, na chvilku cítí i pocit štěstí, ale teda... Bez téhle životní zkušenosti bych se obešla. |
| Divoký kluk | Tyhle knihy jsou přesně můj šálek čaje, tady jsme se s autorem nějak nesešli, alviace byli jsme blízko. Jeho Osm hor mě nalákalo, těšila jsem se na podobné popisy vztahů, kdybych četla prvni tuhle, jsem z ní nadšenější. Popisy přírody byly krásné, ach hory. |
| Vše, co jsme si nikdy neřekli | Nádherná knížka, musím poděkovat paní knihovnici za doporučení. Je v ní spousta viacdůležitých témat, ale nejvíce se mě dotkl příběh Hannah, prehlíženého nejmladšího dítěte. V knize je to jen naznačeno, ale doufám v její šťastný další (knižní) život. |
| Literární spolek Laury Sněžné | ...Rozhlížela se kolem sebe, roztomile se usmívala a pokračovala: ,, Ale když člviacověk hledá lidi do knihy, tak tady jich najde až až, jak sis jistě vsimla. Já jsem tu dneska našla pár kousků z matky sériového vraha, půlku milenky hlavní postavy a tři kompletní vedlejší postavy. Docela slušný úlovek." ... Kde se vlastně berou nápady do knih? A kde se vzala knižní infekce? Co jsou zač, ty postavy z Potvůrkova? Vyborná a tuze vtipná knížka, mé první setkání s finským podivnem, ale myslím, že jednou si budeme tykat. |
| Pražské jaro | Výborná. Dva paralelní příběhy, které se spojí v létě 1968 v Praze, dva paralelnviací konce a oba dva tak skvělé. Opravdu tu pro mě nebylo ani pismenko navíc. |
| Pískový vrch | Tíživá atmosféra Polska ve dvacátém století. Výborně vykreslené postavy. Příběh,viac který se do mne zakousl a pustil až na konci. Nádhera! |
| Klub nerozbitných dětí | Výborná, vtipná a laskavá knížka o výchově nerozbitných dětí a možná i rodičů. Vviacelký palec hore za všechny uvedené zdroje k výzkumům. |
| Úzkosti a jejich lidé | Backman píše čtivě a příběh byl fajn. Ale to je asi tak všechno, co na této knížviacce dokážu ocenit. Nějak mi ten jeho styl plný hlubokých pravd, které jsou tam přesně napsány a pro jistotu několikrát (kdyby to čtenář z příběhu nepochopil), prostě nesedí a ten hype kolem něj asi nedokážu moc pochopit. |
| Essential - Essays by the Minimalist | Minimalismus (ve věcech) je něco pro mě přirozeného, s tím mentálním už je to hoviacrší, což mi tahle kniha pomohla připomenout. Myšlenky z knížky, které si chci zapamatovat: nemusíme "následovat svou vášeň", ale spíš postupnými kroky se zlepšovat v tom, co děláme až se v tom staneme dobří a ta činnost se stane naší vášní; od zdraví se všechno odvíjí; být prospěšný pro druhé lidi (ve smyslu empatie, ne hned se přidat k armádě spásy); single task (aspoň nekdy) a neklast si cíle spíš směr, kterým se chceme ubírat. |
| Jako v nebi, jenže jinak | Jak kniha vyšla, říkala jsem si, že si to musím co nejdříve přečíst. Ale protoževiac jsem se toho očekávání, jak mi knížka změní život, bála, čtení jsem odkládala. Pak jsem slyšela rozhovor s autorem v podcastu Liberatura Radia Wave, což mě nalákalo ještě víc a ještě o chlup víc na přečtení pokračování. Tak jsem tedy začala těmihle samotáři a přečetla jsem první příběh a říkala jsem si, a sakra, to se mi vůbec nelíbí. Tak zkusíme další rozhovor. Ten je trošku lepší. A další a další až na poslední, který mě úplně dostal. Strašně se mi libilo, jak poslední samotařka přemýšlí o svém životě, o tom, aby co nejméně ubližovala, ale zároveň si je vědoma toho, že i ona je součástí systému. |
| V šedých tónech | Dítě, v klidu si hraj, já to musím dočíst! Autorka čtenáře nešetří a už od prvníviacch stran nasadí velmi rychlé tempo, které drží po celou dobu knihy. Je to výborně napsané, s postavami se dá ztotožnit (ačkoliv já bych nikdy nebyla takhle odvážná a možná i trochu drzá jako hlavní hrdinka). Doufám, že tohle už si v budoucnu nezopakujeme. |
| Probudím se na Šibuji | Tohle jsem si tak nesmírně užila! Poslouchala jsem ve skvělé audio verzi na rádiviacu Vltava a až bude příležitost, tak určitě i přečtu. Příběh mě opravdu velmi bavil, jak česká tak japonská rovina, je to krásně napsané. Po dlouhé době jsem navíc nadšená z konce knihy a děkuji autorce za odvahu to takhle ukončit. |
| Ústav | Jak to ten King dělá, že i poděkování je napsáno tak čtivě, že to člověk nemůže viacpřeskočit? Výborná knížka a i když vysvětlení na konci malinko (no, možná trochu víc) drhlo, tak mu to odpouštím a sázím pět hvězdiček. |
| Osm hor | Nádhera od začátku do konce. Velmi minimalistické vyprávění o horách a přátelstvviací a o přijetí se takovými, jakými jsme, i když to občas trvá skoro celý život. |
| Labyrint pohybu | Pro lidi z oboru povinná literatura. Ze začátku jsem se bála, že to bude hodně oviacbecné povídání, uspěchaná doba atd. atp., ale pak se začala rozebírat neurofyziologie, multidisciplinarita v medicíně (spíš její nedostatek zejména v geriatrii), sportování, to všechno se spoustou kazuistik, takže má očekávání naplněna. |
| Pravidla mozku dítěte | Má první knížka o výchově, kterou jsem přečetla a můžu 100% doporučit. Rady rodiviacčům jsou podloženy studiemi, autor z nich však nedělá dogmata. Velký důraz klade na empatii a schopnost rodičů vcítit se do emocí dítěte a dokázat je pojmenovat, zároveň ale uvádí příklady dialogů s dětma, které jsou uvěřitelné a autentické. Snesla bych ještě víc neurofyziologie (kapitola o zrcadlových neuronech byla skvělá!), ale chápu, že by tím kniha mohla ztratit svého čtenáře. |
| Rybí krev | Ze začátku mě drželo při četbě jen téma, jazyk mě moc nebavil, ale postupně, strviacánku za stránkou, si mě příběh a nakonec i styl vyprávění získali. Tolik věcí se mnou pohnulo, ať už křehké partnerské nebo rodinné vztahy, pevné přátelské vazby a vztah k půdě. Vlastně vůbec nevím, jak to Hájíček dokázal, že pár slovy načrtl postavy tak barevně, že mi před očima úplně ožily, tleskám! |
| Zkrocení zlé ženy | Další knížka přečtena ve snaze doplnit si literární vzdělání a rozhodně nelitujiviac. Zábavná jednohubka, krásně přeložená (Sládek), jen jsem tedy čekala, že krotit se bude dýl. A jaké plyne z knihy poučení? Chcete-li zkrotit megeru, stačí ji nechat trochu vyhladovět ;) |
| Faust | Úryvek z české wikipedie, s kterým se po přečtení shoduju: ,,Josef Jiří Kolár r.viac 1863 v předmluvě ke svému průkopnickému překladu prvního dílu soudí, že ve druhém dílu je „mnoho nesrozumitelného a mnoho nesmyslu“ a je zbytečné jej překládat." Asi bych tedy nebyla takhle nesmiřitelná ve své kritice, ale první část pro mě opravdu dalece přesahovala část druhou (což je pravděpodobně tím, že nejsem žádný literární vědec, jen obyčejný čtenář užívající si pěkný jazyk a děj). To, že byla má oblíbená postava Mefistofeles je asi něco dáno snad dobou a ne něčím shnilým v mém nitru ;). |
| Soumrak | V knížce po kouskách odhalujeme příběh jedné z největších světových civilizací aviac důvod jejího zániku. Moskevské a Yucatánské reálie spolu kupodivu dobře fungují. Konec mě nejdřív trochu zklamal, ale vlastně to do sebe všechno pěkně zapadlo a to, že se to klidně mohlo přesně takhle stát i ve skutečnosti je milou přidanou hodnotou knihy. Jediná výtka je to množství různých přirovnání a metafor, trošilinku zkrátit by knize pomohlo. |
| Mandolína kapitána Corelliho | Doktor Jannis, Pelagia, Drosula, Carlo, Lemoni a kapitán Corelli - ti všichni miviac po dočtení budou tak chybět. Ze začátku jsem si knížku vychutnávala kapitolu po kapitole, pomalinku ji koštovala, abych ji sto stran před koncem slupla jako malinu. Nádherně napsáno a přeloženo. |
| Konec civilizace | Ze začátku si mě kniha získala lehkostí, jakou byla napsána. Po trilogii Vzpomínviacka na zemi mi popis technických řešení kastovního systému přišel takový mile naivní, ale co - psal se rok 1932. Nicméně v poslední třetině mi přišlo, že si autor svůj náhled na tuhle dystopicko/utopickou civilizaci obhájil velmi dobře a že zrovna takhle by jednou společnost mohla fungovat (do jisté míry už funguje). S chutí bych si přečetla knihu postavenou na stejných myšlenkách, ale s trochu propracovanějším příběhem. |
| Ocelové jeskyně | Přesně takhle má vypadat chytrá a zábavná oddechovka, po které se čtenářův mozekviac cítí jako po ranním běhu na začátku jara a ne jako, když se přecpe šestým druhem vánočního cukroví. |
| Hodiny | Tahle knížka pro mě byla především velký estetický zážitek (čteno v českém překlviacadu), dávkovala jsem si ji postupně a velmi pomalu, protože hlavně příběh paní Brownové mě vždycky nechal trochu rozbitou. Ze všech těch myšlenek, které už jsou tady v komentářích rozebrány, mě zaujala ještě jedna a sice, že téměř všechny postavy, kterým vidíme do hlavy, řeší v určitou chvilku to, že by chtěli být geniální a zanechat nějaký odkaz, ale uvědomují si, že zkrátka nejsou a tak si začnou vyjmenovávat věci, které dělají jejich život alespoň spokojený. A teď zpátky k scifi! |
| Hunger Games: Síla vzdoru | První dva díly mě bavily zejména pro ten příběh samotný, užívala jsem si všecky viacty survival momenty v aréně, to, jak Katniss vždycky všecko rozmyslela, než se do něčeho vrhla. Třetí díl vykreslil velmi dobře, jak funguje propaganda (na straně těch, kterým jako čtenáři fandíme). Byly tam ale dva momenty, kdy bych ocenila, aby jim byl věnován větší prostor (smrt Finnicka a Prim a to, proč se Katniss rozhodla pro pokračování her). Taky si myslím, že by se knížka obešla bez romantické linky (ale to možná patří k žánru YA, kdo ví?). Jinak je kniha v originálu napsaná opravdu jednoduše, takže stojí za to i zchroustat v angličtině (do českého překladu jsem jenom nakoukla a myslím, že to kvalitu knihy trochu snižuje). |
| Jako zabít ptáčka | Mám nějakou nevysvětlitelnou zálibu ve vypravování příběhů dětskýma očima. Uznávviacám, že to mohl být epický příběh o rasismu (což i tak pro mě byl), ale popravdě těch je spousta a tady jsem si prostě nesmírně užila všechno, co Čipera vyváděla a žila jsem to s ní. Rozhodně jsem nečetla naposledy, už jenom kvůli opětovnému shledání s tím nejlepším knižním tátou. |
| Bílý Oleandr | Tento příběh jsem nejmíň dvakrát viděla v jeho filmové podobě a i když mám film viacráda a je velmi věrný předloze, přesto jej kniha mnohokrát překonala (ale který film vůbec kdy překonal svoji knižní předlohu?). Víc se zde dozvídáme o vztahu mezi Astrid a matkou, o matčiných pohnutkách k vraždě, o cestě Astrid až k jejímu odpoutání se od matky (a že je ta knižní cesta daleko drsnější než filmová!). Čteno v angličtině, český překlad nehodnotím. |
| Sedmilhářky | Čekala jsem odpočinkové čtení, trochu intrik, zkrátka takovou jednohubku (soudě viacpodle názvu knihy, seriál jsem neviděla a ani anotaci jsem před tím nečetla). A dostala jsem v podstatě všecko - čtivě napsanou knihu s jakžtakž reálnými postavami, malou ,,detektivní zápletku" a slušně uzavřený konec příběhu. Spokojenost. |
| Vzpomínka na Zemi | Tak moc se těším až ten příběh zapomenu a budu si ho moct vychutnat ještě jednouviac! Poslední díl sice byl čtenářsky nejnáročnější, hlavní postava ani její počínání mi nebylo nejvíc sympatické, ale i tak si myslím, že větší knižní nálož už možná letos nedostanu (a to je teprv únor). Myšlenky, které mnou rezonují po dočtení celé trilogie jsou zejména tyhle: celá teorie temného lesa, exponenciální nárůst technického pokroku v dějinách lidstva (nic, nic a za dvě stě let je nemyslitelné skutečností), občas zkrátka účel světí prostředky a laskavost nemusí být ideální vlastností při řešení situací zahrnující přežití celého lidstva a v neposlední řadě ve mne vrtá otázka, proč máme takovou potřebu po sobě nechat zkazky příštím generacím? Přiznám se, že technická stránka obsahu knihy už mé znalosti i představivost dalece přesahovala, ale rozhodně to nebyl důvod pro to knihu odložit, naopak mě to nalákalo na další scifi. |
| Dáma s kaméliemi | Klasická literatura je pro mne neuvěřitelně těžká k hodnocení. Když tomu dám míňviac hvězdiček, budu ignorant, který nedokáže příběh ocenit? Je důležitější samotný příběh nebo doba, v které byla kniha napsána a jak moc kontroverzní její obsah byl? Tak jako se vyvíjí technika, nevyvíjí se náhodou i schopnost člověka vyprávět příběhy? U tohoto kousku oceňuji čtivost, pointu příběhu, ale jinak mi přišlo, že všechny postavy jsou neuvěřitelné ploché, dialogy urychlené bez toho, aniž by se něco vyřešilo. Možná za to může celý koncept knihy, kdy je příběh vyprávěn člověku, který jej poté popisuje. A i když si mne spisovatel téměř vždycky omotá kolem prstu oslovením laskavý čtenáři, tady to nějak nestačilo. |
| Temný les | První knize jsem dala plný počet hvězdiček, tomuhle dílu bych ještě tak dvě přihviacodila. Zhruba první čtvrtina je trochu pomalejší, spousta nových postav, ale jakmile se tím člověk prokouše, dostane nesmírnou nálož kvalitního příběhu plného zvratů. Velmi optimistické vykreslení budoucnosti bylo, po řadě přečtených dystopií, hodně osvěžující. A část s kosmickou sociologií a teorií temného lesa jsem četla třikrát po sobě, výborné! |
| Sto roků samoty | S touhle knížkou jsem se při čtení celkem natrápila, ale i po půl roce od přečteviacní, zvlášť když se u něčeho zacyklím, si často vybavím poslední dvě stránky. Četla jsem je tenkrát asi třikrát za sebou.. |
| Problém tří těles | První díl zatím velmi čtivý a akční. Jednotlivé postavy fungují dobře a nejsou čviacernobílé (alespoň ty na naší planetě). A ani totální fyzikální neználci jako já se toho nemusí bát. |
| Dlouhý pochod | Tohle bylo.. prostě super. Byť je to opravdu ,,jen" o tom, co je napsáno v anotaviacci a čtenář se moc o světě, v kterém se tahle šílená soutěž odehrává, nedozví, funguje to skvěle. Dialogy hlavních hrdinů jsou uvěřitelné a hlavně nejsou zbytečně filozofické. 10* |
| Můj příběh | Na tuhle knížku jsem se velmi těšila, ale možná jsem měla očekávání moc velká. Tviacrvalo mi dlouho prokousat se pasážemi s dětstvím a dospíváním, upřímně to pro mě nabralo obrátky až když Barack vstoupil do politického života. Sledovat to z perspektivy ženy a mámy bylo ohromně zajímavé a v tomhle je Michelle prostě obdivuhodná. Ale za každou reminiscenci na dětství už musela jít hvězdička dolů. |
| Honzlová | Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla. Po prvních stránkách jsem byla vviactažena do Janina příběhu a upřímně, kdyby se tam nic nedělo a knížka by jen tak plynula, vůbec by mi to nevadilo (spoiler - možná bych i byla radši). |
| Na Chesilské pláži | I po více než dvou měsících od přečtení ji mám stále v hlavě, docela mě rozsekalviaca. Před další knížkou od autora si dám tak dva roky pauzu. |
| České okamžiky | Skvělé, velmi poutavě napsané, neuvědomuju si, že by mne nějaká kapitola vyloženviacě nebavila. Navíc se autorovi podařilo mi přiblížit Janáčkovu hudbu, příjemný bonus. |
| My | Moc se mi líbil způsob, jakým byla kniha napsána, spousta matematických přirovnáviacní, lidé jako čísla - jo, jo, ale pokaždé, když hlavní hrdina zmínil nějaky starý zvyk pred Jednotnou společností, tak se mi chtělo zakřičet: jaktoze to vůbec víš, tohle nemáš vedet! A vlastně mě rušila i forma psaní záznamu, které pak nechával u sebe na stole, kde si to každý mohl docela dobře přečíst (pořád jsem si přála ať to skončí tak, že už nebude další zápis, bez vysvětlení...). |
| Manifest disfrutalismu | Velmi mě baví jak kniha, tak autorka samotná. Zatím jsem četla dvakrát a myslím,viac že časem si knihu přečtu potřetí, počtvrté |
| Dominika na cestě Jižní Amerikou | Skvělá, vtipná knížka. Popis pocitu zimy na horách byl natolik uvěřitelný, že měviac to v červenci docela zchladilo. Jako bonus krásné ilustrace. |
| Mlýn | Skvělá kniha. Chtěla jsem oslavit sté výročí založení státu a tahle knížka se k viactomu výborně hodila, provede Vás od začátku dvacátého století až k revoluci, ukáže Vám všechny odstíny komunismu v průběhu let a taky změnu hodnot obyčejných lidí. Ke konci už kniha trochu ubírala na tempu, proto čtyři hvězdičky, ale rozhodně stojí za přečtení. |
| Sláma v botách | Fajn oddechová vtipná knížka. Pokud jste ale nikdy nebrali naštvaní do rukou sliviacmáky a nepremysleli na tim, jak se jim adekvátně pomstít za zničenou úrodu, možná, že to nebude váš šálek šípkového čaje. Pro začínající biozahradniky je v ní spousta tipů, kudy se nepouštět. A taky je tam část věnovaná Valašsku ❤️ |
| Amerikána | V podstatě až do konce jsem byla z knížky hodně nadšená, jen úplný závěr mi přišviacel zbytečně rychlý. Celkově je ale knížka opravdu čtivě napsaná. Navíc bylo zajímavé číst pasáže o Lagosu a nigerijské nátuře. Vidím to na to, že si rychle seženu další knížky od této autorky! |
| Továrna na Absolutno | Poslouchala jsem jako rozhlasovou hru, která byla skvělá. Když ale srovnám tuhlviace hru s jinými od Čapka, tak je pro mě spíš průměrem. Japonský a německý a český atd. Bůh mě hodně pobavil. |
| Dům páně | Skvělá kniha! ,,Byli bychom snad policisté, kdyby tomu tak nebylo?". Zatím nejleviacpší knižní policisté (snad kromě Pratchettovské Noční hlídky), získávající své vzdělání posloucháním stážistů v nemocnici. Knížka je velmi čtivá, jen je tam na mě až moc Freuda. A opravdu bych nechtěla mít teď praxi na interně. |
