Kronika o sv. Brandanu

O čom je kniha Kronika o sv. Brandanu?

„Několik let tomu již, co jsem si umínil napsati tuto báseň. Nejdříve dočetl jsem se o svatém Brandanu v Renanově článku o keltické poesii, který mě tak vzrušil, že jsem neodolal i docela několik frasí z něho, jen málo změněných, do své básně vplésti. Později dostala se mi do rukou starofrancouzská báseň z dvanáctého tuším století, která mě nadchla, a kterou jsem vzal za podklad svého vypravování. Četl jsem ji tak často, že mi ne sice doslovně, ale věcně úplně do paměti vešla, a tak se stalo, že v mé práci patrné za sebou zanechala stopy. Za dlouhé jedné zimy, strávené v odloučenosti na venkově, zabýval jsem se poněkud studiem starých irských a bretoňských zpěvů, ovšem jen v překladě, nuže a všechny tyto keltické reminiscence splynuly ve mně v malý epos, který jsem si přetvořoval stále v mysli, tu ujímaje látky, tam přidávaje episod, jako na př. onu o králi Abgaru a jiné. Pořáde ale jsem se jaksi ostýchal napsati, o čem jsem snil v těch našich lesích, smutných a hlubokých, které mi tak živě šumění moře připomínaly, když zimní větry jimy klátily. Ostýchal jsem se, protože celá ta věc se mi zdála příliš „blankytnou“ v době páry, elektřiny a — „duchaplné“ kritiky. Nějaký čas zapomněl jsem na sv. Brandana. Tu stalo se, že nevýslovně dojímavé, horoucí a veliké výtvory Giotta, Fra Angelica, Luky della Robbia ve mně dávné upomínky na básnické sny keltických mnichů vzbudily, a rozjímaje ve Florencii, v Sieně, ve Fiesole a především na Aventině v tichu středověkých, dílem opuštěných nyní klášterů, ucítil jsem v sobě přemocnou irrupci „blankytu“, a ubohá moje kelticko-křesťanská odyssea spatřila tak světlo dne. Řekl jsem si konečně, že by bylo podlostí proto mlčeti, že nemohu na akklamaci davu počítat. Rád spokojím se s obecenstvem malým, a především připisuji báseň svou jedné duši čisté a ideální, prosté a pravdivé, jako dítěte, ale zmítané a nešťastné, která se následkem divných okolností o mém věnování tak málo doví jako o hloubce mého soucitu s jejími osudy!“ (Založil/a: Jan.S.Harold)