Radosti zahradníka

Půvabná knížečka Hermanna Hesse je sestavena z korespondence, poezie, úvah i povídek, a tyhle literární útvary spojuje zahrada, rostlinný svět, příroda. Řádky jsou klidné pouze zdánlivě, skrývá se za nimi Hesseho vášnivý smysl pro spravedlnost, pro dobro a odpor ke světské moci, nabubřelosti, technologiím ničícím vše živé, zhoubným ideologiím, k válce. Hesse svou zahradu dokonale zná, všímá si i nejmenší rostlinky a veškeré žoužele, která v zahradě žije.

„Zmocní-li se nás smutek a už nedokážeme život snášet, pak nám strom může říci: Ztiš se! Ztiš se! Podívej se na mě! Život není lehký, život není těžký. Takhle myslet je dětinské. Dovol Bohu, ať v tobě promlouvá, a ty myšlenky utichnou. Je ti úzko, protože tě tvá cesta odvádí od matky a od domova. Jenže každý krok a každý den tě opětovně vede matce vstříc. Domov není tady či tam. Domov je v tobě, uvnitř, nebo není nikde.
Když večer slyším šumět stromy ve větru, srdce mi drásá touha vydat se na pouť. Jestliže nasloucháme tiše a dlouho, pak i tato touha vyjeví své jádro a smysl. Není přáním utéct před bolestí, jak se zdálo. Je to touha po domově, vzpomínka na matku, touha po nových podobenstvích života. Vede domů. Každá cesta vede domů, každý krok je zrození, každý krok je smrt, každý hrob je matka.
Takto strom večer šumí, máme-li strach ze svých dětinských myšlenek. Myšlení stromů je dlouhé, rozvláčné, vždyť mají i delší život než my. Jsou moudřejší než my, dokud jim nenasloucháme. Ale když se naučíme jim naslouchat, potom poznáme, jakou jedinečnou radost nám přináší právě krátkost a rychlost a dětinský chvat našich myšlenek. Kdo se naučí naslouchat stromům, už netouží být stromem. Netouží být ničím než tím, čím je. To je domov. To je štěstí.
........
V mládí, Hansi, je člověk hodně sám a má pocit, že samota není dobrá, Proto hledá přátele a zamiluje se a objeví rodinu a vlast. To je velice dobré, prospívá to světu. Ale když pak značně zestárne, už to duši nestačí. Přátelství a láska a vlast už jsou zas jen slupka a ta nás dělí od druhých i od celosti. A my chceme dospět k celosti.“