Demian

Kniha se mi celkem líbila, ale nevydržela jsme číst dlouho. Text je celkem složitý a nedokázala jsme se na něj dlouho soustředit (čtu hodně při cestování a v dopravních prostředcích není vždy klid), takže na to, jak je to krátká kniha, jsem ve čtení postupovala pomalu - prostě jsem se nedokázala začíst.
Ale příběh je bezesporu dobrý. Řekla bych, že je to kniha pro "puberťáky", vhodná pro někoho, kdo hledá své místo ve společnosti. Příběh střetu s realitou dospělosti je plný soucitu a lásky. Je to kniha, ke které se čtenář může vrace a vždy najde něco nového.

Ne nadarmo má autor Nobelovu cenu za literaturu. Příběh dětsví a dospívání Emila Sinclaira, který není pro každého, příběh plný filosofických myšlenek, které musejí chytnout každého trochu přemýšlivého člověka.

Další Hesseho skvělý počin, styl romanopisce s nádechem psychoanalýzy, autobiografické detailní zkoumání vlastního nitra, spousta podmanivě vyložených odkazů na Bibli, či odkazy na jiná mystická náboženství... Samozřejmým je také určité spojení skutečnosti s neskutečnem, reality s prolínáním snů a množství odstavců, které stojí za to si zapamatovat. Kompozice trochu připomíná Šrámkův Stříbrný vítr, nicméně Hesse se zdržuje sentimentálních keců i pitomých rozprav o vnitřních bolístkách a čtenáři po důkladné analýze předhazuje "jen" postupný posun své osobnosti. Osobně Demiana hodnotím jako jednu z nejlepších knih o dospívání a jako knihu, která má (zvláště těm mladším tápajícím lidem), rozhodně co nabídnout.

Novela o mladíkovi Emilu Sinclairovi, který se už jako hoch spřátelil se starším hochem Demianem, který mu ukázal cestu. Cestu vlastní kontemplace a hledání smyslu života v sobě. Hesse je tu opět velmi inspirován Nietzschem a jeho způsobem vidění západu očima východní kultury. Je to kniha o pocitech, o niterných stavech. O hledání Boha, nacházení. O světě počátku dvacátého století.