Macocha

Velice se bráním dávat knihám palec dolů. Tvorba této ženy, která "překračuje četná tabu v literatuře ctěná" je mi naprosto cizí. Je to určitě subjektivní hodnocení, ale pro mně je tento styl až na samé hranici psychiatrické diagnozy :( Bohužel. Děj se totálně utápí v sebedestrukci a táhne ke dnu i mně :(

Snaha byla a ačkoliv mi jazyk celkem seděl, do příběhu se ne a ne dostat. Nevím, zda jsem neměla vytrvat, ale každopádně jsem knihu po 1/3 odnesla zpět do knihovny.

Když jsem četla Macochu - ten proud vjemů, myšlenek, halucinací a náznaků rodinných tragédií - nemohla jsem se zbavit pocitu, že i Petra Hůlová si při tom psaní možná občas přihnula. Ok - není to zrovna radostné čtení a trochu tomu chybí příběh, přesto jde o skvělý text. Macocha určitě stojí za pozornost, stejně tak i další knihy nadějné české autorky.

Musím říct, že po přečtení prvních pár stránkách jsem vážně uvažovala, že knihu zavřu. Nakonec jsem knihu dočetla a jsem moc ráda. Vlastně jsem zbytek knihy dočetla poměrně rychle. To, že občas člověk neví na čem je a kde se tam vzalo to a to, mi nevadí, protože to krásně ladí s životem alkoholika. Člověk opravdu neví, co se děje. Nakonec to byly dva krásné večery s Macochou.

Hůlová je zkrátka výborná autorka. I když člověk postupně čím dál víc tuší, k jaké pointě kniha míří, připravuje na ni výborně a dlouho nenápadně, jen tak mimochodem. A o to je silnější.

Macocha se mi dostala pod kůži tím, jak byla hlavní hrdinka nechutná, nesympatická a zlá. Jazykově je kniha výborná, ale už bych ji znova nedala.

Moje první Hůlová.
A rovnou je to o ženě, která je vlastně doopravdy odporná; bláznivě vykřikující z balkonu, dech čistý alkohol, krkavčí matka a zhrzená autorka brakové literatury k tomu. Zároveň ji ale úplně racionálně chápu, to ten jazyk, a úplný vhled-ponoření se do hlavy cizí osoby. Mistrný popis člověka, o kterém bych si nikdy nemyslela, že mi po vší té odpornosti bude i sympatický.

Tento styl psaní mi nevyhovuje a vadí mi, že se děj moc nikam neposouvá. Volný proud myšlenek. Po prvních pár stránkách jsem chtěla odložit, ale nakonec jsem ji dočetla. Děj se časem trochu rozvine a kniha se pak čte o něco lépe. Na další knihu od této autorky už ale náladu nemám.

Bravo, fantastický text, který jsem dočetla teprve před týdnem a stále ve mně rezonuje svou hloubkou a ostrostí. Líbil se mi styl vyprávění i děj samotný. Ano, je to skličující, ale i takový je někdy život. Nejhorší pro mě bylo popisování vztahu hlavní hrdinky k vlastním dětem, to byl skutečný masakr.

Výborná, výborná, výborná! Stylem dost připomíná Oksanu Zabužko.
Líbilo se mi, jakej to byl sešup. A kdo takový lidi nepotkává? Zjevně nalitý osoby v tramvaji a na ulici - ale co v sobě vlastně nesou? Po přečtení Macochy se lze zamyslet...