L_O_U_S
Registrovaný: 10.3.2013
Naposledy aktívny: 22.11.2023
Celkom bodov: 323 (Čo sú body?)
Za posledných 30 dní: 0


4
V priateľoch
0
Priateľov
Prehľad komentárov kníh užívateľa
Názov | Komentár |
Nůž | Když člověk nad celou sérií s Harrym Hůle přemýšlí, napadá ho, kam ještě by to Nviacesbø mohl posunout. Protože tragédie, které protagonistův život zasahují, se kupí v naprosto nerealistické míře a pachatelé pocházejí ze stále bližšího okruhu Harryho známých, kolegů a přátel. Kolik lásek a kolegů už Harry kvůli své práci ztratil? Kdo je na řadě příště? Vrahem už byl Harryho sok, Harryno adoptivní syn, Harryho kolega z univerzity, Harryho asistent a Harryho kolega od policie. Kam dál lze ještě zajít? Ne že by Nůž nebyl dobrá kniha - to v žádném případě. Je napsaná tradičně čtivě a čtenář hltá každou stranu. Ale připadá mi, že Nesbø šponuje děj takovým způsobem, že už to snad v dalších dílech není kam natáhnout. |
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války | Klasika, do které jasem se rád začetl a několikrát se i upřímně zasmál, protože viacté absurditě, kterou ústřední postava proplouvá, se člověk zasmát musí. Oceňuju taky, že Švejka může čtenář vnímat různými způsoby. Co mi ale lezlo trochu krkem, je Haškovo předbíhání v názvech dílů, které neodpovídají ději, a pak taky Švejkovy věčné historky, u kterých jsem po čase začal vypínat. Škoda, že dílo zůstalo autorem nedokončeno. |
Manuál každodenního pijáka | Jak sám autor píše, tuhle knihu nelze číst běžným způsobem, ale je lepší si občaviacs přečíst pár stránek. Některé recepty jako přítel piva a tvrdého alkoholu určitě vyzkouším, nehodlám ale utrácet tisícovky za likéry, o kterých jsem nikdy neslyšel. On přece jenom Kingsley Amis žil ve společnosti, která si na kvalitu potrpí víc než ta naše. |
Boss Babiš | Lidí, jako je Jaroslav Kmenta, bude v budoucnu potřeba stále více. Je nutné zmínviacit, že kniha je místy kvůli vysokému množství nepřehledných zákulisních tahů hůře čitelná, nicméně Kmenta se snaží, aby si představu o Babišově byznysu mohl udělat i neekonom. Je děsivé, že o tom, o čem se v knize píše, má byť jen mlhavé povědomí tak málo lidí. |
Macbeth | Podobně jako Susan94 jsem se i já musel tímhle Nesbøm prokousávat. Začátek je doviacst zmatený a časově i lokálně neukotvený. Když se rozjede Macbethovo paranoidní vraždění, začne mít kniha spád. Shakespearův originál nemám nastudovaný, takže nevím, zda je motivace původních postav v dramatu blíže specifikovaná, ale tady se Nesbømu převedení nadpřirozena do světa drog a násilí povedlo celkem slušně. |
Svatý Xaverius | Svatý Xaverius nabízí tajemno, dějiny, poklad a šílenství ducha, to jest proprieviacty, které jsou prostě čtenářsky atraktivní. Navrch úvaha o intelektuálním pokroku a o tom, zda mění lidi k lepšímu nebo ne. |
Černá sanitka a jiné děsivé příběhy | Jsem rád, že projekty jako Černá sanitka existují. Moderní folkloristika sice asviaci není lukrativní vědecký obor, ale zkoumat příběhy, v nichž se odráží, jací sami jsme, je prostě třeba. O to víc v informačním a postfaktickém věku. |
Baudolino | Líbilo se mi to a moc. Strhující vyprávění podvodníka Baudolina, kterému byste tviaco vyprávění o cestě na východ možná neměli úplně věřit. Ecova meditace nad silou vyprávění a nad tím, jak může lež změnit chod dějin. |
3001: Poslední vesmírná odysea | Poslední vesmírná odysea pro mě byla spíš zklamáním. Tři čtvrtiny knihy s Frankeviacm Poolem objevujeme technické vymoženosti roku 3001. Pak udělají mimozemšťané bububu… a je konec. Chtělo to něco nápaditějšího. |
2061: Třetí vesmírná odysea | Přestože si ze zápletky kromě únosu lodi a přistání na kometě moc nevybavuju, paviacmatuju si, že se mi to líbilo víc než studenoválečná 2010. |
2010: Druhá vesmírná odysea | Už mě to nebavilo tolik jako první Odysea. Tuhle knihu až příliš poznamenala stuviacdená válka, která tomu ubírá nadčasovosti. Věčné popisy manévrů kolem Jupiterových měsíců mě trochu nudily. |
2001: Vesmírná odysea | První (a nejlepší) Clarkeova vesmírná odysea. Mám rád sci-fi s přesahem a tohle viacse mi moc líbilo. Filmovou verzi řadím k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno. |
120 dnů Sodomy | Čteno kdysi na gymplu. Na můj vkus příliš velký důraz na koprofagii. Pokud jde oviac finále, je snad i dobře, že zůstalo jen u náčrtu. Každopádně by mě zajímalo, které že to filosofické pasáže byly z českého vydání vypuštěny. |
Oceánem hvězd | Škoda, že sbírka neobsahuje více povídek. Musí se ale nechat, že Clarke umí psátviac úderné pointy. Nejvíce mě bavily asi Ohně v hlubinách. A Hlídka je klasika. |
The Girl on the Train | Tu čtvrtou hvězdu přidávám víceméně za to, že jsem se od knihy měl problém odtrhviacnout. Konec jsem čekal originálnější, postavu Rachel jsem si ale oblíbil. |
Nejlepší kniha o fake news | Předně je dobře, že tahle kniha vznikla. To, v čem mají země jako Finsko neskuteviacčný náskok, se u nás teprve rozvíjí. Sám se jako společenskovědní učitel snažím vést své studenty k mediální gramotnosti, bohužel dezinformace se šíří daleko rychleji a lépe. Knize bych vytkl možná časté opakování se a uvítal bych víc praktických příkladů dezinformací ze současnosti. Co mi ale hnulo žlučí, byla občasná (asi se mezi sebou nedohodli oba autoři) anglická transliterace ruských slov a jmen. To je nešvar, proti kterému bojuju a budu bojovat celý život stejně jako proti dezinformacím. |
Zpěv vzdálené Země | Zdá se, že se Clarke po pár letech vrací mezi mé vyhledávané autory. Knihu jsem viacsi přečetl víceméně díky stejnojmennému Oldfieldovu albu (které rozhodně nepatří mezi jeho nejsilnější kusy). Hezké zakončení. |
Zámek | Už dlouho jsem si chtěl Kafkův Zámek přečíst. A četba mě nezklamala. Absurdní, aviacle v jistém smyslu lákavý svět (ta potemnělá atmosféra zapadlé zimní vesnice, nad kterou se tyčí nedosažitelný zámek), nechutná úřednická mašinérie, vyčerpaný hrdina. Škoda, že dílo zůstalo nedokončeno. |
Nikomu nezvoní hrana | Bukowski je starý prasák, ale tematika, o které píše, po chvíli začne nudit. Steviacjně by mě ale zajímalo, kolik z toho autor opravdu prožil a co je jen smyšlenka. |
Tao te ťing - O Tao a ctnosti | Jeden ze základních kamenů čínské filosofie. Bylo mi ctí si to přečíst. Normálněviac dávám přednost evropské, analytické filosofii, ale čtení o dobrém životě a duševním klidu vždycky potěší. |
Do Androids Dream of Electric Sheep? | Tloušťkou nijak zvlášť extrémní, přesto myšlenkami nabitá kniha. O tom, jaké to viacje žít a zabíjet ve světě, kde moc živého nezůstalo, a co je vlastně skutečné a pravdivé. |
It | Pro nezasvěcené kniha o strašidláckém klaunovi trýznícím mládež, pro čtenáře převiacdevším cesta do hlubin zkaženého dětství, které zůstalo zasuto v nevědomí. To je především kniha o traumatech, o tom, o čem se nemluví. A když už, tak neosobně v ukazovacích zájmenech. Ne nadarmo žije To ve stokách, které odvádějí beztvarý hnus od bezstarostných životů spořádaných a slepých občanů. Detailní analýza toho, o čem To vlastně pojednává, by vydala na samostatnou publikaci. |
Zlodějka knih | Lidský příběh z nelidské doby. Nevšední a dojemné. Kolik je na světě knih, ve ktviacerých je vypravěčkou sama smrt? |
A Christmas Carol | Hezké. Člověk má při čtení úplnou chuť vzdát se všeho toho pesimismu a sarkasmu.viac :-) Moc pěkný závěr. |
Look Who´s Back | I jako pro učitele angličtiny to pro mě byla dost náročná četba kvůli docela širviacoké použité slovní zásobě. Čekal jsem možná trošku víc, závěr tak nějak vyzněl do ztracena (půda pro další díl?). Děsivé je na tom to, že resuscitovaný Hitler ve svých úvahách dokáže méně přemýšlivého čtenáře zviklat - nejlepší propaganda se dělá tak, že se míchají lži s pravdou. |
Tajná historie Twin Peaks | Kniha je nádherně graficky vyvedená, o tom žádná. Vybudovat ale celý děj na jednviacé absolutně okrajové postavě z původního seriálu není nejlepší tah, navíc, když vás tyhle konspirační teorie o UFO nechávají chladným. Postavám seriálu je věnován jen kratší úsek, který působí, že je tam jen jako úlitba fanouškům a se zbytkem děje nemá co do činění. Samotné odhalení Archiváře je málo překvapivé. |
Forrest Gump | Pobavilo mě to, i když některé pasáže mi přišly příliš. Zajímalo by mě, jaké je viacnejdřív číst knihu a pak zhlédnout film, protože takových lidí asi moc nebude. |
Tyranie | Je třeba předem počítat s tím, že Snyderova Tyranie není akademickou prací. Jednviacá se spíš o manifest zamýšlející se nad současností a poskytující rady do budoucna. Jsem jedním z těch, které vývoj západních demokracií zneklidňuje, takže si dokážu představit, že tuhle knihu jednou někdo zakáže. Žijeme v době, kdy to Evropská unie schytává ze všech stran (ne vždy nezaslouženě), Trump se pochybnými prostředky protlačil do funkce prezidenta USA a Česko reprezentuje člověk schopný pro lidové zalíbení říct cokoliv. |
Devět miliard božích jmen | Mám tyhle sci-fi povídky rád. Clakre v nejlepším. Poslední věta té titulní je doviacslova mrazivou tečkou. |
Žízeň | Žízeň je Nesbøho (kdo to skloňuje jako „Nesbova“, ať si okamžitě nafackuje) sázkviacou na jistotu. Kontroverzní detektiv s démony z minulosti, všehoschopný sadistický vrah, zkorumpovaný šéf policie. Jen ten pachatel z řad Harryho spolupracovníků nebo známých začíná být už dost ohraný (v předchozích dílech to byl Harryho kolega, Harryho nevlastní syn, lékař Harryho otce, Ráchelin přítel), ale chápu, že tohle dělá detektivky atraktivními. |
Jako zabít ptáčka | Osmiletá Čipera poznává svět, kterému vládne nesnášenlivost. Ukazuje se, že hlavviacní hrdinka má daleko více rozumu než všichni dospělí obyvatelé Maycombu dohromady. |
Dům z karet | Čtena novější upravená verze. Všehoschopný intrikán Francis Urquhart si čistí ceviacstu k premiérskému křeslu. Závěr je strhující. |
Mezní situace | Občas je mi záhadou, zda existencialisté takhle intelektuálně masturbují pro sloviacžitost samu, nebo zda se to opravdu nedá podat lehčím způsobem. Při čtení takové literatury se člověk musí připravit na to, že některé pasáže prostě nepochopí. Přitom myšlenka téhle knihy je skoro až banální - žij tak, abys svému holému pobytu na tomto světě dal nějaký smysl, k tomu ti nejlépe pomůžou mezní situace jako smrt, boj nebo utrpení. Přesto mě to ale baví číst, je to jako potápět se do hlubin nevšedního myšlení nad všednodenními věcmi. |
Mikeš | Mikeše jsem četl až v pozdějším věku, takže na mě nezapůsobil tak, jak by se možviacná čekalo. Co se týče "novodobých cenzorů", o kterých tu někdo mluví, tak se dotyčný bohužel nechal nachytat, protože zmínka o Cikánech proběhla médii víceméně jako žert, dokud ho někteří nekorektčíci nevzali vážně. |
Honzíkova cesta | Knížka, kterou mi kdysi četl děda na přání. Nejraději jsem měl kupodivu kapitoluviac o družstevním vajíčku. Těším se, až tuhle Říhovu Odysseu budu číst i našemu Honzíkovi. |
Když Duben přichází | Bylo by fajn, kdyby to občas ve skutečnosti dopadlo tak jako s Bednou v téhle knviacize. Bohužel jsou to často tihle Draňáci, kdo je v rámci třídy obvykle považován za elitu. |
Jestřábe, vypravuj... | Z knihy mi utkvěly v paměti především dva příběhy - tábor na Podkarpatské Rusi uviac Sinovíru těsně před rozbitím Československa a příběh ze zimy 1929, kdy jeden skaut utekl z domova. |
Dobrodružství v Zemi nikoho | Jednou bych si tuhle knihu hrozně rád přečetl znovu. Nejvíce mě fascinoval opuštviacěný lom a snaha chlapců nakreslit jeho mapu. |
Syn | Při čtení Nesbøho detektivek člověk nabyde dojmu, že každý druhý polda v Norsku viacje zkorumpovaný. Sonnymu fandíte a ústřední dvojice detektivů je sympatická. Spokojenost. |
Harry Potter a prokleté dítě | V prvé řadě je třeba se zeptat, jestli tohle vůbec mělo spatřit světlo světa. Živiacjeme v době filmových sequelů, prequelů, rebootů a rozšířených vesmírů, takže proč krávu jménem Harry Potter nepodojit. Pro mě tahle série skončila sedmou knihou a osmým (nijak zajímavým) filmem. Veškerá Fantastická zvířata a spol. jdou úplně mimo mě. Prokleté dítě jsem neměl v úmyslu číst a už vůbec si jej kupovat, ale manželka jej dostala jako dárek, takže jsem mu nakonec dal šanci. Přijde mi, že forma divadelního scénáře není nejlepší, kdyby Rowlingová chtěla, vydala by knihu s daleko propracovanějšími postavami. Navíc si nedokážu představit, že všechna ta kouzla a megalomanská výprava jsou proveditelné na divadelních prknech, a celé to zavání filmovým kalkulem. Vnitřní logika potterovského světa (která místy skřípala) tu dostává ještě více na zadek. Na scénu se vrací obraceče času, tentokrát mocnější a schopné opravdu měnit minulost (vždycky jsem vášnivě hájil teorii, že Klofan nikdy nezemřel a celá cesta časem ve Vězni z Azkabanu byla jen časová smyčka, kde dějiny změnit nešlo), cestuje se ostošest, staří známí se křečovitě vracejí. Některé nelogičnosti vyloženě bijí do očí (proč se při napravování minulosti nevracet raději obráceně chronologicky? jak je možné přenést na někoho podobu bez mnoholičného lektvaru?), z Rona se stal vtipkující podržtaška a jeho postava nemá na příběh sebemenší vliv, pokud nepočítám jeden šťastně darovaný předmět. Ústřední motiv hledání porozumění mezi otcem a synem je nosný, jenže v takovémhle formátu prostě nevynikne. Angažování překladatele Petra Eliáše nepovažuju za nejlepší volbu, některé repliky mi přišly v rozporu s tím, jak postavy mluvily v původní sérii. |
Filosofie dějin | Je těžké se rozhodnout, zda byl Hegel geniální vizionář, který byl schopen přistviacihnout ducha dějin při činu, nebo zda se jedná o šarlatána, kterému to prostě vždycky musí vyjít, protože člověk vidí, co vidět chce. Hegelovi je vyčítán těžký styl. Filosofie dějin nepatří k tomu nejkomplikovanějšímu, co bylo v západní filosofické tradici sepsáno, rozhodně to ale ani není četba pro odreagování. Ve věčném rozebírání pojmů jako subjektivita a objektivita jsem se ztrácel. |
Obraz Doriana Graye | Se čtením tohoto románu se váže jedna naprosto banální příhoda. Celou dobu jsem viacsi v případném filmovém zpracování v roli lorda Henryho představoval Toma Hardyho. A co se nestalo, na jednom místě textu se opravdu mluví o jakémsi Tomu Hardym. Náhoda nebo podvědomí po listování? |
Siréna | Četl jsem to kdysi jako četbu na referát, z referátu ale nakonec sešlo. A docelaviac se mi to líbilo. Siréna je jedním z těch děl, která bych si dokázal představit i jako seriál formy ságy, něco na způsob Cirkusu Humberto. |
Portnoyův komplex | Jedna z těch knih, které mi utkvěly v paměti při vysokoškolském drilu. Když mi nviaca ni padl zrak v Levných knihách, nebylo nad čím váhat. Čte se to dobře, místy je to celkem vtipné, člověk se chtě nechtě musí v některých pasážích poznat. Jako čerstvý otec chápu, že rodiče mají o dítě starost, ale Alexova matka s otcem byli opravdu na ránu cihlou do hlavy. A když se to spojí s židovskou mentalitou, je tu komplex jako vyšitý. |
Lying in Wait | Přistupoval jsem ke knize opatrně, protože zatraceně nemám rád, když musí knihu viac(a vlastně i film) prodat kvanta pochvalných komentářů na obalu. Místy mi spisovatelčin styl přišel naivní a nevypsaný, děj je ale poutavý a závěr mě knokautoval a přiměl kroutit hlavou nad tím, že na některé svině se voda prostě nevaří. O málokteré knize můžu říct, že mi způsobila nepříjemné sny a že už ji nejspíš nikdy číst nebudu - právě pro ten nespravedlivý závěr. |
Válka s Mloky | Geniální vizionář Čapek měl možná štěstí, že stihl zemřít, než si na něj posvítiviaclo Gestapo. Válku s Mloky lze interpretovat různými způsoby a vztahovat na různé situace, protože Čapek popsal lidi nadčasově. |
Jazyky světa | Na vyčerpávající publikaci o jazycích je to příliš krátké, jako oddychová četba viacje to příliš dlouhé. Kniha rozhodně není určena lingvistikou nepolíbeným čtenářům. Nevím, jestli tak kvalitní papír byl nutný, protože to znemožňuje pohodlnou četbu pod lampou. |
Konec filosofie a úkol myšlení | Přestože jsem při čtení Heideggera občas v lese, čtu ho tak nějak rád. Dýchá z tviacoho německý akademismus. Hrozně rád bych zažil přednášky z filosofie, kde se nemluví o tom, co kdo řekl a co si kdo myslel, ale kde vyučující prezentuje studentům svou vlastní filosofii. |
Vytváření nepřítele | Příležitostné eseje mistra Eca. Po přečtení všech Ecových románů jsem se konečněviac vrhl i na odbornou literaturu. Některé texty zajímavé více, některé méně. |
Poutník Melmoth | Zpočátku mě to bavilo hodně – ponurý dům, tajemný obraz, poutník Melmoth obcházeviacjící stavení. Pak se ale Maturin noří na stále „nižší úrovně“ vnořených příběhů. U popisů ostrova v Indickém oceánu jsem trpěl, takže jsem se nemohl dočkat, až se děj vrátí zpět k Melmothovu potomkovi, jenže samotný závěr bohužel není plně uspokojící. Je ale fajn začíst se do gotického románu. |
Třetí cesta | Z dnešního pohledu možná trochu zastaralá četba, přesto jedna z nejzásadnějších viackoncepcí, které se v posledních desetiletích objevily. |
Tom Jones | Jsem rád, že jsem si Toma Jonese mohl přečíst, ačkoliv mě před i během čtení odrviacazovalo, kolik stran mi ještě zbývá. Chvíli to trvá, než se člověk do románu ponoří, ale ke konci to pořádně začne nabírat spád. Oceňuju způsob, jakým Fielding vyobrazil postavy, které se za těch dvě stě padesát let ani příliš nezměnily, vlastně jsou stejné po celé dějiny lidstva. |
Co znamená myslet? | Martin Heidegger představuje strašáka pro studenty a učitele filosofie, zejména viacpro svévolné nakládání s pojmy a vymýšlení pojmů nových (bytnost, bytování, nicování atd.). Soubor přednášek Co znamená myslet? se ale čte relativně dobře, přináší zajímavý pohled na Nietzscheho filosofii a díky němu jsem se při zimních cestách MHD cítil, jako bych byl zpátky na fakultě. |
T. G. Masaryk a Václav Havel | Pro seznámení se základními fakty a myšlenkami obou prezidentů dostačující. Oba viacto byli muži významní, hloubaví a inspirativní, ale taky chybující. |
Vladař | V dobách absolutismu užitečné, dnes výrazně kontroverzní dílo. Když přemýšlím o viacchování některých politických špiček, občas si říkám, jestli to náhodou nebude tím, že se zhlédli ve Vladaři. |
Stručná historie času | Obávám se, že i „populárně-naučné“ publikace o kosmologii vyžadují, abyste se téviacmatem aspoň nějakou dobu zabývali a orientovali se v problematice. Přestože Stručná historie času nepatří rozhodně mezi nejnáročnější knihy, které jsem četl, člověk se občas prostě ztratí. Z toho důvodu působí dost zvláštně, jak Hawking několikrát vysvětluje zápis vysokých čísel pomocí mocnin desítky, ale pak svévolně nakládá s termíny jako „součet napříč historiemi“. |
Demokracia a populizmus | V souvislostech dnešních dnů kniha, která bude nabývat na aktuálnosti, zejména jviacejí kaptioly o tyranii většiny. Nesouhlasím se vším, co Lukacs píše (potraty a homosexuální sňatky), ale jako analýza nedostatků demokracie je to fajn. |
Schéma masové kultury | Jsem určitě rád, že jsem si to mohl přečíst. Adornovy postřehy k masové kultuře viacjsou pozoruhodné a určitě by mě zajímalo, jak by se postavil ke kultuře dnešní, kdy je konzum ještě větší a rychlejší. Zároveň mi je ale proti srsti ten salónně-levičácký styl, který činí určité pasáže této stati téměř nečitelnými - nelze se divit, že to filosofové schytávají zleva i zprava. |
Kvantový vesmír | Cením si toho, že se Cox snaží podat kvantovou fyziku přístupným způsobem, ale aviacni tak to není úplně odpočinková četba (já se ztratil někde v šesté kapitole). Zároveň mě mrzí, že se autor nesoustředí na samotné elementární částice, kterým je věnována pouze jedna kapitola. Podrobnější popis toho, co jsou všechno ty leptony, hadrony a baryony zač, bych ocenil víc než neustálé přetáčení hodin. |
Turingův test | Je třeba se připravit na to, že Tvrdého publikace není kompilací myšlenek týkajíviaccích se Turingova testu, ale spíš obhajoba Turingových myšlenek. Srozumitelně napsáno. |
Putin a putinismus | Čtivá a poučná publikace o poměrech panujících v Rusku. Škoda jen, že ústřední oviactázce „perspektiv soužití Ruska se západem“ je věnován poměrně malý prostor. |
Theodicea | Než začala církev rapidně ztrácet svou pozici a osvícenství popularizovalo ateisviacmus, sepsal Leibniz svou Theodiceu, které bych vytknul snad jen přílišnou repetitivnost ústřední myšlenky „Bůh vytvořil nejlepší svět, jaký mohl“. |
Policie | Policie zachycuje navzdory očekáváním Harryho v jednom z nejšťastnějších období viacjeho života. Bydlí spokojeně s Ráchel, přednáší na policejní akademii, od alkoholu se (a tentokrát v průběhu celé knihy) drží dál a s prací vyšetřovatele skoncoval. Považuju to v rámci série za příjemnou změnu, stejně tak závěr, ve kterém vás Nesbø nejprve vodí za nos, pak vám to ale všechno dojde. Tohle Harryho štěstí je bohužel krutě vykoupeno smrtí jednoho z nejbližších. Kniha se rozjíždí pomalu, Harry se objevuje až kolem 200. stránky, ale zbytek patří k tomu nejlepšímu, co Nesbø napsal. Některé linie zůstaly neuzavřeny a podle všeho není Policie posledním dílem. Doufám, že si Harry v budoucnu aspoň trochu oddechne a bude řešit i nějaký ten „běžný“ případ, protože množství zločinů zasahujících do jeho osobního života (i tentokrát je vrahem osoba Harrymu blízká) je víc než vysoké. Zároveň čekám, co bude s postavou Trulse Berntsena, ze kterého se vyklubal zakomplexovaný, všeho schopný hajzl. Na závěr pár technických poznámek. Jsem rád, že u nás Nesbøho knihy vycházejí s jednotným stylem obálky a v textu se až na výjimky nevyskytují žádné překlepy nebo chyby, což je potřeba ocenit v době, kdy se na korektury kašle. Na českém překladu mi nesedí jen jedna věc – skloňování Harryho jména jako „Holea“, protože to svádí k anglické výslovnosti „houla“. |
Přízrak | První Nesbø, který se mi dostal do ruky. Po Přízraku jsem se vrhl na Netopýra a viacteď stojím znovu před Přízrakem. Vytknout tomu nejde nic, snad jen to, co všechno Harry Hole bez úhony přežije. |
Levhart | Tradičně skvělý Jo Nesbø co do napětí a gradace děje. Je až neuvěřitelné, jak teviacnhle norský muzikant dokáže čtenáře pohltit na 700 stran. |
Sněhulák | Když jsem četl závěr Sněhuláka, říkal jsem si, že je škoda, že jsem si tehdy převiacd šesti lety nevyjel na holmenkollenský můstek, když jsem měl tu možnost. Jinak teda je Harry Hole hrozný smolař, protože skoro všechny jeho případy zasahují do jeho osobního života – někdo mu neustále vraždí bývalé milenky a potenciální tchánové jsou teroristi. Vlastně jediným dosavadním případem, který se vyhýbá Harryho známostem, jsou Švábi. |
Spasitel | Opět standardně dobrý Jo Nesbø v hůlovské sérii. Zajímalo by mě, kolik z těch, cviaco údajně „odhalili“ vraha v půlce knihy, si jen správně tiplo. Mezi prohlédnutím zápletky a dobrým tipem je docela rozdíl. |
Pentagram | Jo Nesbø diváka vodí spolu s hlavní postavou, to ale jen do určité chvíle. Obvykviacle těsně před finále přijde moment, kdy toho Harry Hole prostě ví víc. A tak se dělá napětí. |
Nemesis | Čtvrtému případu Haryho Hůle je ovykle vyčítána komplikovanost. Ano, případ je oviacpravdu složitý a nejsem si jistý, jestli jsem všechno správně pochopil, ale Nesbøho vysokému standardu se to nevymyká. |
Červenka | Červenka mě zpočátku bavila méně než Švábi, nakonec si mě ale získala. Hůleho přviacípady tvoří poměrně vyrovnanou sérii. |
Švábi | Švábi mi v rámci hůlovské série nepřijdou o nic slabší než následující díly. Vlhviacko, vedro, vraždy a pedofilové, kteří jsou jako švábi – přijdete na jednoho z deseti. |
Netopýr | K prvnímu dílu osudů svérázného detektiva Haryho Hůle jsem se dostal až po přečtviacení Přízraku, takže už tehdy jsem měl možnost srovnání. Netopýr je asi opravdu nejslabším článkem série, je vidět, že Nesbø ještě pořádně neví, co s hlavní postavou. Ta má na duši o poznání méně šrámů než v pozdějších dílech a ještě to není ten komplikovaný Hůle s rozvinutým vnitřním světem, který okouzlil čtenáře po celém světě. |
Tanec s draky | Série si drží kvalitu, mám ale pocit, že hrozně dlouho trvá, než se děj před zvrviacatovým finále rozhýbe. Co se týče českého překladu, mrzí mě, že si s ním Hana Březáková víc nevyhraje, navíc jsem si začal všímat časté absence zvratných zájmen. |
Hostina pro vrány | Rozdělit knihu na dvě části podle postav a místa děje není zrovna obvyklé řešeníviac, ale nevadilo mi to. Nemyslím si ani, že by Hostina pro vrány byla kdovíjak slabší než ostatní knihy série. Co mi ale vadí stále více, je práce překladatelky Hany Březákové – tím, že jsem četl vázanou knihu, jsem byl ušetřen náhlého pokusu o překlad většiny jmen do češtiny, ale přijde mi, že Březáková postrádá invenci. Jak jinak na mě má působit věčné spojovací -o- (Kamenohrad, Solnopánve, Sračkohuba), když tak vznikají spíš patvary než česky znějící názvy. Nikde přece není psáno, že jednoslovný anglický název musí mít povinně jednoslovný český ekvivalent. Navíc se v textu vyskytuje nadměrné množství překlepů, které předchozí díly obsahovaly jen naprosto vzácně. Odbytá redakce a korektura. |
Bouře mečů | Nejdelší kniha, kterou jsem kdy četl. Nelituju. Všechny knihy čtu ve vázaném vydviacání (rozdělování mi přijde zbytečné, navíc je podle spousty čtenářů druhá půlka vždycky lepší než první). Bouře mečů se mi líbila prozatím nejvíc, a to i přes brutální zvrat ve dvou třetinách (o kterém jsem ale věděl dopředu). |
Střet králů | Střet králů je podle mě rozvláčnější a ne tolik zábavný jako Hra o trůny. Davosoviacvy kapitoly mě zpočátku nebavily, Theon se pěkně vyloupl. Škoda, že jediný pravoplatný král Západozemí je nesympatický náboženský fanatik. |
Hra o trůny | Pustil jsem se do četby (všechny díly vázané), když jsem se přestal orientovat vviac postavách seriálové verze. K vlastní smůle bohužel znám dopředu většinu spoilerů, takže pro mě četba Písně ledu a ohně není až takovým šokovým zážitkem, ale jsem rád, že si to můžu přečíst. Co se ale týče čtivosti, už jsem četl i atraktivnější knihy. Ságu jako takovou jsem si ale zamiloval a jsem zvědavý, co přijde dál. |
Na konci světa | Není nutné souhlasit se vším, co píše Jiří Pehe, není to ale četba komplikovaná viaca čte se to samo. Jeho schopnost analyzovat současnou společenskou situaci a vtáhnout čtenáře je úžasná. |
Analfabetka, která uměla počítat | Slabší vývar Stoletého staříka. Pořád je to vtipné, ale zdaleka ne tolik jako přviacedchůdce, se kterým bude Analfabetka prostě vždycky srovnávána a ne že ne. Ke knize jsem se vracel s tím, že už ji snad budu mít brzy za sebou. |
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel | Myšlenka podat dějiny alternativně-humorným pohledem není originální, ale mně seviac to líbilo. Bylo to vtipné a vynalézavé. |
Duch Llana Estacada | Já nevím, příběhy Vinnetoua mě vždycky více bavilo sledovat v televizi než číst.viac Navíc mi úplně nesedla ta rodokapsová forma. |
Před velkým třeskem | Užitečná, zajímavá, nepříliš komplikovaná publikace (byť kvantovou teorii si budviacu muset ještě nastudovat). Bohužel jsem i v ní narazil na minimálně jednu nepřesnost (poloměr pozorovatelného vesmíru není 13,7 ly, ale díky rozpínání prostoru je mnohem větší). Rád jsem si ale četl o tajemstvích, která se nám možná nikdy nepodaří rozluštit. |
Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše | Málo známá, ale moje oblíbená Twainova kniha. Geniální satira feudální společnosviacti, kde se humorná poloha rychle střídá s depresivní. Můžeme Marku Twainovi vyčítat jeho optimismus ohledně republikánství, ale od spisovatele s Twainovým zázemím a zápalem pro spravedlnost snad nic jiného čekat nelze. |
Princ a chuďas | Mark Twain měl dar umění spojit humor a dobrodružství se společenskou kritikou. viacK takovým knihám se řadí právě Princ a chuďas. |
Pravěká zvířata | Jako kniha se to asi od začátku do konce číst nedá, ale ve svém „dinosauřím“ obdviacobí jsem ji rád otevíral, i když se mi nelíbilo, že je v ní příliš mnoho neznámých zvířat a raději jsem měl klasické ilustrace Zdeňka Buriana. |
Pouští a pralesem | Čteno poté, co mě ke knížce přivedla mamka. Pamatuju si, jak mě šokoval popis Umviacmdurmánu. Možná si Pouští a pralesem jednoho dne zase přečtu. |
Ostrov pokladů | Další z těch knih, které mi kdysi předčítal táta a které jsem si oblíbil. Mapu oviacstrova s pokladem jsem znal nazpaměť a překreslil si ji snad pětkrát, abych ji pak v plastových lahvích poslal místní stokou. |
Pipi Dlouhá punčocha | Pipi Dlouhou punčochu jsem si přál k Vánocům a když jsem ji nakonec dostal (vlasviactně ji omylem dostala sestra) a přečetl, kdovíjak unešen jsem nebyl. Děti z Bullerbynu jsou jiná liga. |
Panovníci Českých zemí | Tato kniha mi v dětství sloužila jako průvodce českou historií. Je nutno podotknviacout, že se autorům někam zatoulal Ferdinand IV. |
Návrat krále | Pána prstenů mi kdysi na základce půjčila spolužačka. Měl jsem ze všech těch jmeviacn a národů v hlavě guláš, ale kniha se mi líbila (za nejlepší dodnes považuju první knihu ze šesti). Postupem času si Pán prstenů dobyl místo mezi nejoblíbenějšími knihami a filmy a vlastně definoval moje dospívání. |
Dvě věže | Pána prstenů mi kdysi na základce půjčila spolužačka. Měl jsem ze všech těch jmeviacn a národů v hlavě guláš, ale kniha se mi líbila (za nejlepší dodnes považuju první knihu ze šesti). Postupem času si Pán prstenů dobyl místo mezi nejoblíbenějšími knihami a filmy a vlastně definoval moje dospívání. |
Společenstvo prstenu | Pána prstenů mi kdysi na základce půjčila spolužačka. Měl jsem ze všech těch jmeviacn a národů v hlavě guláš, ale kniha se mi líbila (za nejlepší dodnes považuju první knihu ze šesti). Postupem času si Pán prstenů dobyl místo mezi nejoblíbenějšími knihami a filmy a vlastně definoval moje dospívání. |
Osudové osmičky v našich dějinách | Kniha tvrdým obalem a krabicovou vazbou šikovně maskuje svoji nedostatečnou délkviacu. Pseudoautentické dokumenty jsou sice fajn, ale mohlo by to být obsáhlejší. |
Neználek na Měsíci | Neználka na Měsíci mi kdysi četl táta a já jsem ho hltal. Nejsympatičtější mi byviacl Všeználek, jeho vynálezy a popisy rakety. Že je kniha alegorií kapitalismu, mi došlo až o několik let později. A vůbec mi to nevadí. |
Nedokončené příběhy | Zaráží mě, že se najdou lidi, kteří v Nedokončených příbězích hledají ucelenou dviacějovou linku, přitom je od začátku avízováno, že se jedná spíš o střípky z Tolkienova fantastického světa. |
Modrá rokle | I pozdní Foglarova tvorba má co nabídnout. Modrá rokle se sice nevyrovná klasikáviacm jako Záhada hlavolamu, ale jako příběh klubu zkoumajícího jeskyně funguje dobře. |
Malý Bobeš | Kdysi mi to táta četl před spaním. Boženku jsem nesnášel, z Bezručky měl strach viaca Bobšově rodině v nelehké situaci fandil. Pasáž s Františkem umírajícím na záškrt jsem nejspíš vytěsnil a doplnil si ji až poté, co Petr Pavel zvítězil v prezidentských volbách a začalo se hovořit o jeho domovské obci Černoušek, kde Pleva Malého Bobše napsal. |
Kytice | Místy děsivé balady s poučením o tom, že překračovat společenské normy se nevyplviacácí. Každá hrdinka je za svůj omyl potrestána. |
Kouzelný svět Pána prstenů | Když se objeví fenomén, začnou se na něm přiživovat různí tvůrci příruček. Inforviacmační hodnotu to má, ale komerční kalkul je prostě zřejmý. |
Metla nebes | Zápas s nebem až příliš povoluje uzdu fantasii autora (což je u sci-fi možná podviacivná výtka, ale mně seděl Kapitán Nemo více). |
Podobni bohům | Zápas s nebem až příliš povoluje uzdu fantasii autora (což je u sci-fi možná podviacivná výtka, ale mně seděl Kapitán Nemo více). |
Smrtonoš | Zápas s nebem až příliš povoluje uzdu fantasii autora (což je u sci-fi možná podviacivná výtka, ale mně seděl Kapitán Nemo více). |
Neviditelná armáda | Série Kapitán Nemo je poměrně vyrovnaná. Podzemní říše se spoustou technických vviacymožeností, výprava do Atlantidy a cesta do Indonésie mají své sci-fi kouzlo. Tento díl navíc nese silnou pacifistickou myšlenku. |
Rozkazy z éteru | Série Kapitán Nemo je poměrně vyrovnaná. Podzemní říše se spoustou technických vviacymožeností, výprava do Atlantidy a cesta do Indonésie mají své sci-fi kouzlo. |
Nemova říše | Série Kapitán Nemo je poměrně vyrovnaná. Podzemní říše se spoustou technických vviacymožeností, výprava do Atlantidy a cesta do Indonésie mají své sci-fi kouzlo. |
Chata v Jezerní kotlině | Tajemně dobrodružný příběh říznutý protikuřáckou agitkou. Právě díky Foglarovi jviacsem možná nikdy nezačal kouřit. Jsem rád, že na mě ty knihy měly aspoň trochu pozitivní dopad. |
Húrinovy děti | Jeden z nejtemnějších příběhů Silmarillionu rozvinutý do plnohodnotné knihy. Kdyviacsi jsem dokonce sepisoval scénář k filmové verzi, ale myslím, že tak depresivní film by nikdo nechtěl vidět znovu. |
Hoši od Bobří řeky | Jsem rád, že vznikaly knihy jako Hoši od Bobří řeky, které ukazovaly mladým lideviacm cestu k lepšímu životu. Jen je možná škoda, že jsem se jimi nedokázal řídit. Musím ovšem odsoudit agitační vsuvky kohosi (snad ne samotného Foglara?), které dělají z každého, kdo nedokáže ulovit třináct bobříků, úplného nýmanda. |
Hobit | Výrazně odlišné od následovníka v podobě Pána prstenů, přesto čtivé epizodické dviacobrodružství. Tolkienovy ilustrace potěší. |
Hitler a Stalin | Tato kniha mi krátila čas na brigádě strávené na jedné pobočce nejmenované bankyviac v Karviné. Za vrchol knihy považuju kapitolu o moskevských procesech. |
Harry Potter a relikvie smrti | Ostatní čtenáři to vidí jinak, pro mě však má potterovská série (velmi mírně) seviacstupnou tendenci. Knihy rostou s čtenářem, takže se z pozdních dílů vytrácí to kouzlo, které bylo typické pro první čtyři. Rowlingová až příliš staví na logice a místy je kniha překombinovaná (například co se vlastnických vztahů bezové hůlky týče). Ano, vše do sebe nakonec zapadne, ale právě díky složitosti, do které Rowlingová chtě nechtě zabředla. |
Harry Potter a princ dvojí krve | Pořád vysoká úroveň, pořád dobrodružství, pořád Harry Potter, jenže se stoupajícviacím číslem dílu se zcela vytrácí to, co bylo na prvních dílech tak kouzelé – totiž naivita, s jakou byl popisován kouzelnický svět. Rowlingová se snaží celému světu přiřknout logiku a fyziku (pomalu se dozvídáme o podstatě kouzel), což žánr malinko sráží. |
Harry Potter a Fénixův řád | Fénixovým řádem vstupuje série Harryho Pottera do své druhé, o chlup slabší poloviacviny. Vydání pátého dílu předcházela nejdelší odmlka a zároveň se jedná o nejdelší díl. Nemůžu říct, že bych se nudil, ale v detailech se Rowlingová místy opakuje (zkuste počítat, kolikrát se Ginny „zašklebila“). |
Harry Potter a Ohnivý pohár | Čtvrtým dílem a návratem Voldemorta pro mě končí první část série. Další díly byviacch přirovnal k datadisku k počítačové hře - je to pořád jen datadisk, byť velmi kvalitní. |
Harry Potter a vězeň z Azkabanu | J.K. Rowling dokázala úžasným způsobem spojit zdánlivě neslučitelné – fantastickviacý svět se svými vlastními pravidly s problémy, které jsou blízké obyčejnému dítěti nebo dospívajícímu. To vše s doslova detektivní zápletkou, která se prvními díly prolíná. Poznámka k cestování časem: Přijde mi zvláštní, že tolik lidí nechápe, jak fungují časové smyčky. Klofan nikdy nebyl popraven, byl zachráněn už „poprvé“ Harrym a Hermionou. Minulost se změnit nedá, proto nebylo ani možné vrátit se v čase a zabít mladého Voldemorta. To, že Rowlingová nechala na konci pátého dílu zničit všechny Obraceče času, na věci nic nemění. |
Harry Potter a tajemná komnata | První díly Harryho Pottera vynikají kouzelností. Druhý je stejně dobrý jako prvnviací a dá se říct, že se od prvního liší jen minimálně, přesto ale dokáže čtenáře vtáhnout do fantastického a přitom tolik lidského světa kouzel. |
Harry Potter a Kámen mudrců | Dostal jsem ji na Vánoce roku 2000 a díval se na ni dost skepticky – proč by mě viacmělo bavit číst o klukovi v čarodějné škole? Po přečtení pár kapitol jsem si ale knihu zamiloval a dnes řadím k tomu nejlepšímu a nejkrásnějšímu, co jsem kdy přečetl. A taky jsem rád, že vlastním úplně první české vydání s nepřesnou ilustrací Galiny Miklínové. |
Fimfárum | Nezapomenutelná Líná pohádka a Chlap, děd, vnuk, pes a hrob. Ze zbytku knihy mi viacutkvěly v paměti víceméně jen detaily. |
Děti Arbatu | Příběh z dob, kdy vám špatný vtip mohl vynést léta v sibiřském koncentráku. Zvláviacštně (ale zároveň naprosto logicky) působící je víra postav, že komunismus i přes řadu „omylů“ jednou přinese lepší svět. |
Tajemství Velkého Vonta | Jestliže je Záhada hlavolamu nejklasičtějším a Stínadla se bouří nejbolestivějšíviacm dílem série, Tajemství Velkého Vonta je určitě tím nejstrašidelnějším. Všechna tajuplnost Stínadel a všechen děs trilogie kulminují v třetím díle. Kocouří hrádek a jeho děsivé tajemství nedostanu z mysli, ani „kdybych byl sto let naživu“. Je obdivuhodné, že tak skvělé pokračování sepsal Jaloslav Foglar po desítkách let. |
Stínadla se bouří | Pro mě asi nejbolestnější díl trilogie – smrt tentokrát zasahuje přímo mezi Rychviaclé šípy. Přesto skvělá kniha z vrcholu Foglarovy tvorby. |
Záhada hlavolamu | Genialita, s jakou Jaroslav Foglar psal dobrodružné romány pro mládež a která vrviaccholí právě ve stínadelské trilogii, je něčím naprosto nepřekonatelným. Záhadu hlavolamu považuju za nejklasičtější a nejcitovanější díl trilogie. Vše, co Foglar v této knize přivedl na svět, ať už jde o tajuplná Stínadla nebo Ježka v kleci, neskutečně ovlivnilo mé dětství – zejména touhu zažít něco podobného. Bohužel zůstalo jen u touhy. |
Devadesátka pokračuje | I já jsem byl napnutý až k prasknutí, jestli Rodrigo chytí klíč. Jaroslav Foglarviac dokázal v téměř každé knize přijít s něčím, co čtenáře dokázalo inspirovat k různým činnostem. Tentokrát to byl příběh Alvareze na kartičkách, které jsem si chtěl taky vytvořit, ale vše ztroskotalo na mém nedostatku vůle dotáhnout to až do konce. |
Děti z Bullerbynu | To nejlepší, co ze severu kdy přišlo, byla právě tahle geniální kniha Astrid Linviacdgren. Jako dítě jsem ji četl nesčetněkrát a nechal se unášet dobrodružstvími, která prožívala parta dětí ve švédské vesničce. Spolu s nimi jsem se plavil na ostrov v jezeře, lovil raky, hloubil chodby na seníku, chodil nakupovat a staral se o nemocnou paní učitelku. Jednou se k ní zase rád vrátím. |
Dějiny záhad a omylů | Konspirační teorie českých i světových dějin. Jako skeptik bych na tuhle knihu dviacnes pohlížel daleko střízlivěji. |
Bylo nás pět | V šesté třídě jsem to četl z musu, i když to po nás učitelka nakonec stejně nechviactěla. Kniha se mi nelíbila – ať už pro svůj jazyk nebo z toho důvodu, že seriál se mi líbil mnohem více. |
Boj o první místo | Ruda Lorenc je pěkný parchant. Mě ale stejně nejvíc zaujala stavba z krabiček odviac sirek. Tak moc, že jsem si chtěl podobnou postavit u sebe doma. Nashromáždil jsem asi dvacet krabiček a jal se lepit, načež mě to přestalo bavit. Co se týče výdrže na mě měl Jaroslav Foglar příliš malý vliv. |
100 největších katastrof | Zajímavý exkurz po světových katastrofách, ke kterým od vydání knihy bohužel přiviacbyly i nějaké další. Vše je sice ve stísněném prostoru zmíněno velmi zkratkovitě, ale díky této knize jsem se třeba dozvěděl o chřipkové pandemii po I. světové válce. |
1984 | Jedna z těch knih, kterou by si každý měl jednou za život přečíst. Spousta zajímviacavých a bohužel aktuálních myšlenek. Je zajímavé sledovat Orwellovo pojetí výpravy dystopického světa (všudypřítomný technologický a sociální úpadek), technologii absolutně totalitní moci a filosofické pozadí, které tato moc používá pro svou obhajobu. Pro studenta filosofie je tedy nejzajímavější pasáží rozhovor o solipsismu na Ministerstvu lásky. Pokud jde o aktuálnost díla, náš problém není to, že by nás o soukromí připravila totalita, ale že jsme se o něj víceméně dobrovolně připravili sami svým exhibicionismem. |